Koncem roku zamítl Soudní dvůr EU žalobu Česka na neplatnost směrnice zpřísňující kontrolu nabývání a držení palných zbraní. Součástí odůvodnění rozsudku je i srovnání s výjimkou z této směrnice pro Švýcarsko. Výjimka bere ohled na kulturu a tradice Švýcarska, zejména na jeho systém fungování branné povinnosti, kdy do armády povinně musí všichni muži, a na mechanismus převodu vojenských palných zbraní na osoby opouštějící vojsko. Švýcarsko má podle Soudního dvora EU prokazatelnou schopnost monitorovat takové osoby a zbraně a skýtá záruky dané směrnicí. Ty naopak Česko nedává.

Švýcarsko se do osidel směrnice dostalo vlastně náhodou. Přestože jejím cílem bylo předcházet zneužití palných zbraní v reakci na teroristické útoky v Paříži a v Kodani z roku 2015, nemohla být přijata v rámci politiky prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Otázky národní bezpečnosti jsou totiž v pravomoci členských států, takže jejich harmonizace by si vyžádala jednomyslné zmocnění Radou Evropské unie. Jenže ve snaze získat ho, by hrozilo veto ze strany Česka a Polska, takže evropský zákonodárce přesunul tvorbu směrnice do oblasti vnitřního trhu, kde bylo možné oba státy hladce přehlasovat. Směrnice tak nakonec "spadla" do oblasti, v níž Švýcarsko s unií spojuje řada smluv o kompatibilitě s pravidly vnitřního trhu. Muselo proto ve svém vnitrostátním právu provést některé úpravy, aby pravidlům unijního práva ohledně kontroly zbraní dostálo. Na druhé straně přesun agendy do oblasti vnitřního trhu má logiku, neboť teroristické útoky byly a jsou páchány převážně nelegálně drženými zbraněmi. Pokud by směrnice vycházela toliko z principů národní bezpečnosti, pak by mohla být vykládána restriktivně na zbraně držené legálně.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?