Až tři tisíce korun zaplatí klienti svému advokátovi za hodinu práce. K tomu si advokáti účtují ještě cestovné a další výdaje. Částku, kterou klient ve výsledku zaplatí, ještě zvyšuje daň z přidané hodnoty. Ta je u advokátních služeb 21 procent.

Ne vždy si ale právníci vydělané peníze nechávají pro sebe. Mnohé advokátní kanceláře podporují charitativní projekty nebo nakupují dary pro neziskové organizace či dětské domovy. Pořizují jim výpočetní techniku nebo třeba záchranářům přispívají na potřebné vybavení. Loni se právníci zapojili také do celonárodní sbírky na nové varhany pro katedrálu svatého Víta na Pražském hradě. Advokátní kanceláře také zakládají speciální nadace a fondy, například na podporu zdravotně postižených dětí nebo kulturního dědictví.

V řadách právních profesionálů se ale najdou i tací, kteří do dobročinných projektů nedávají peníze, ale sami sebe. Zdarma investují svůj čas, energii a své know-how do pomoci těm, kteří by na ni jinak nedosáhli. Často jde o desítky hodin měsíčně, které by právníci jinak věnovali platícím klientům. Vede je k tomu pocit odpovědnosti vůči společnosti a ostatním lidem. Někdy je inspirovalo nejbližší okolí, jindy ke společensky prospěšné činnosti směřovali už od studií. Bez ohledu na to, co jejich pro bono činnost odstartovalo, jejich aktivity mění nejen životy mnoha lidí, ale pozitivně ovlivňují celou společnost a právní prostředí v Česku.

Magazín Právní rádce vybral čtyři příběhy, které ukazují, co všechno může dobročinnost právníků obsáhnout.

Robert Plicka
advokát a zakladatel kanceláře Plicka & Partners

◼ Pro bono pracuje pro spolek Pes nejvěrnější přítel.
◼ Založil organizaci hájící práva zvířat Hlas zvířat.

"Občas jsme při jednání s úřady cítili beznaděj," říká Kristina Wurstová ze spolku Pes nejvěrnější přítel. Tato nezisková organizace vznikla před čtyřmi lety. Od té doby její dobrovolníci zachraňují týrané a odložené psy, kterým zabezpečují veterinární péči a poskytují dočasný domov, než se jim podaří najít pro ně nový. Jedním z takových pejsků byla i fenka Amy, tu majitel bil tak, že jí i přes nákladnou zdravotní pomoc zůstaly trvalé následky. Amy se dostala do péče spolku Pes nejvěrnější přítel, který uhradil veškeré výlohy na léčbu.

"Policie chtěla věc řešit jen jako přestupek, tak jsme se do případu vložili a podali trestní oznámení," říká advokát Robert Plicka. Majitele fenky nakonec policie díky aktivitě ochránců zvířat začala stíhat. Od soudu odešel s podmínkou.

S pomocí Plicky se navíc spolku podařilo zapojit do trestního řízení jako účastník. "Nikdo se s námi nejdříve nechtěl bavit, že prý nejsme poškození, že tou je Amy," vzpomíná Wurstová. Advokát proto podal stížnost na postup policie a státní zástupce jí vyhověl. "Nešlo nám o peníze, ale díky tomu můžete například nahlížet do spisu a víte, jak řízení s majitelem probíhá," dodává Wurstová.

Právě příběh Amy byl pro advokáta Plicku klíčový. "Byla jedním ze spouštěčů, proč jsme se s manželkou rozhodli založit vlastní neziskovou organizaci Hlas zvířat," uvádí.

Organizace kromě jiných aktivit vystupuje jako zmocněnec týraných zvířat. Dosáhnout tohoto postavení je ale, pokud nezastupuje přímo majitele, kterému pachatel způsobil škodu na jeho zvířeti, obtížné. Přitom právě vlastník zvířete je nejčastěji zároveň pachatelem týrání. V takových případech se ochránci zvířat mohou stát účastníky řízení, pokud mají zvíře v péči a vznikají jim náklady.

V jiných případech je Hlas zvířat alespoň oznamovatelem trestného činu nebo jiného protiprávního jednání. Ten sice nemá taková práva jako poškozený, policie ho ale musí vyrozumět o tom, jak s oznámením týrání naložila.

Na webových stránkách Hlasu zvířat mohou sami lidé hlásit případy týrání. "S žádostí o pomoc se na nás obracejí i běžní občané nebo i některé obce a orgány veřejné moci, které se často s touto problematikou potýkají a nevědí si rady," říká advokát.

Žádostí o bezplatnou pomoc Hlas zvířat denně přijme desítky. Přestože jsou lidé všímaví k tomu, co se děje kolem nich, ochránci nakonec naráží často na nezájem orgánů činných v trestním řízení řešit případy týrání zvířat jako trestné činy, ač se o jasné trestné činy jedná. Podobně jako tomu bylo v případě Amy, kdy hrozilo, že majitel skončí jen s pokutou za přestupek podle zákona na ochranu zvířat.

Velký problém v oblasti ochrany zvířat je podle Plicky nicméně zejména nedostatečná legislativa. "Téměř neumožňuje ukládání nepodmíněných trestů u pachatelů, kteří se dopustili trestného činu týrání zvířat poprvé," vysvětluje.

V případě Amy podmínka pro majitele znamenala aspoň částečný úspěch. "V mnoha jiných podobných případech policie věc úplně odložila," dodává advokát ze své zkušenosti.

Kauza Amy ale byla podstatná také tím, že zaktivizovala veřejnost a vyústila loni v březnu v demonstraci na Václavském náměstí. "Měli jsme tam proslov a petici za změnu legislativy," uvádí Plicka.

Díky tomu a větší medializaci kauz souvisejících s týráním zvířat začali této problematice větší pozornost věnovat i poslanci. Nyní ochránci zvířat čekají, jak dopadne novela trestního zákoníku, která by zajistila účinnější ochranu zvířat. Návrh původně zpřísňoval trest za týrání zvířat z pěti na osm let vězení. Avšak sněmovní ústavně právní výbor to odmítl. Kompromisní návrh, jehož je Plicka hlavním spoluautorem, doporučil maximální sazbu zpřísnit alespoň o rok.

Kromě přísnějších trestů za týrání zvířat by novela, kterou Hlas zvířat prosazuje, měla pomoci i v boji s nelegálními množírnami. Zavádí nový trestný čin chov zvířat v nevhodných podmínkách. "U organizovaných forem množíren pak navrhujeme sazby v horní hranici osmi let. Díky tomu by policisté mohli více využívat odposlechy a domovní prohlídky," upozorňuje advokát. To by podle něj mělo usnadnit odhalování množíren. Další novinkou by mělo být to, že nenahlášení množíren s mezinárodním přesahem by bylo trestným činem.

Novela je aktuálně ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně. A ochránci zvířat doufají, že se ji brzy podaří schválit. "Je ale potřeba nejen sanovat následky týrání, ale především řešit příčinu, kterou je přístup lidí ke zvířatům a nedostatečná legislativa," dodává Plicka, kam by měli zákonodárci i veřejnost upnout pozornost do budoucna.

Radka Korbelová Dohnalová
advokátka, advokátní kancelář Korbel, Tuháček & partneři

◼ Spoluzakladatelka Ligy lidských práv
◼ Věnuje se ochraně práv dětí a obětí domácího násilí.

"Měla jsem v životě hodně štěstí, tak se ho snažím poslat dál k někomu, kdo ho tolik neměl," říká advokátka Radka Korbelová Dohnalová. Pomáhat se snažila už od studií, kdy na fakultě pracovala pro právní kliniku a nevládní organizace. Jako advokátka se pak stala členem Pro bono aliance, která propojuje právní experty, kteří jsou ochotni pracovat bezplatně, s neziskovými organizacemi, které se věnují obecně prospěšným cílům.

Až u Evropského soudu pro lidská práva skončila například její více než deset let stará kauza neoprávněného odebrání zdravého novorozence matce. Ta odešla z porodnice dříve, než doporučovala vyhláška ministerstva zdravotnictví. "Případ jsme vyhráli, což pozitivně ovlivnilo další praxi zdravotníků a orgánů péče o dítě v obdobných případech takzvaných ambulantních porodů," uvádí advokátka.

Případům, které souvisí s rodinou, se Korbelová Dohnalová věnuje nejčastěji. Jde o rozvody, spory o děti, výživné dětí a manželů, ale i domácí násilí a stalking. "Občas se dostanu i k otázce lidských práv v rámci účasti na přípravě ústavních stížností či stížností k Evropskému soudu pro lidská práva," říká advokátka.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?