V listopadu uběhlo 30 let od chvíle, kdy brutální zásah bezpečnostních služeb proti odpůrcům režimu odstartoval rychlý pád komunismu a příklon tehdejšího Československa k demokracii. Advokáti si při příležitosti tohoto výročí připomněli právníky i neprávníky, kteří se za dob totality dokázali postavit komunistické moci.

Česká advokátní komora vzdala hold lidem, kteří i za cenu vlastních nesnází či věznění bránili v době totality právo a spravedlnost konferencí, výstavou a knihou "Advokáti proti totalitě". Konference symbolicky proběhla 5. listopadu, tedy na den přesně 70 let poté, kdy byl na dvoře pankrácké věznice popraven Jaroslav Borkovec, jediný příslušník advokátního stavu zavražděný komunistickým režimem. Symbolicky komora vybrala i místo, kde se konference konala. Ve Velké porotní síni Vrchního soudu v Praze si rozsudek smrti vyslechla právnička a politička Milada Horáková.

Nejen příběh Horákové připomněla na konferenci ohrádka, za níž stála při zmanipulovaném procesu v 50. letech ona a další obžalovaní. Jen několik kroků od ní se střídali řečníci, kteří často komunistické procesy zažili na vlastní kůži, a to v roli právníků i odsouzených.

Vzpomínalo se na justiční vraždy i čistky v advokacii v 50. letech a na 70. a 80. léta, kdy se režim už alespoň naoko snažil dodržovat "socialistickou zákonnost". Právě v té době obhajoval své klienty z řad disidentů i advokát Jiří Machourek. "V 70. a 80. letech už komunisté nepopravovali, pouze posílali nepohodlné občany a odpůrce režimu do kriminálu," vzpomínal. Mezi Machourkovy klienty patřili například aktivista a novinář Petr Cibulka nebo Ivan Martin Jirous z Plastic People of the Universe. "Hrdiny byli naši klienti, nikoliv advokáti, my jsme jen plnili svou roli," upozornil.

Na příbězích svých klientů poté připomněl metody, které komunistická Státní bezpečnost v době, kdy už režim upustil od trestů smrti, používala k zastrašování lidí. Patřily k nim opakované domovní prohlídky, zadržení na 48 hodin nebo trestní stíhání, které se vleklo roky. "Jiří Müller byl stíhán za dovoz 'protisocialistické' literatury z Londýna. Byl vzat do vazby, po necelém roce propuštěn. Ale trestní stíhání nebylo zastaveno," popsal jednu z tehdejších praktik Machourek. Šlo o takzvané permanentní trestní stíhání, během něhož neprobíhaly žádné úkony. Stát měl disidenta pod kontrolou a mohl ho kdykoliv znovu uvěznit nebo odsoudit.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?