Nejsme malý stát a jsme v OSN vidět, prohlašuje stálá představitelka České republiky při OSN v New Yorku Marie Chatardová. Právnička, původem ze Znojma, se pohybuje v diplomacii 25 let. Za tu dobu vystřídala řadu významných postů, reprezentovala Česko ve Švédsku, v Monaku, ve Francii. V letech 2017 a 2018 předsedala Ekonomické a sociální radě OSN. Za celou dobu existence Organizace spojených národů byla teprve třetí ženou v čele tohoto orgánu.

Po studiu práv jste zamířila nejprve na státní úřad a poté do soukromého sektoru. Co vás přivedlo do diplomacie?

Byla to zcela otázka náhody. Před sametovou revolucí mě vůbec nenapadlo, že bych mohla nebo chtěla být v diplomacii. Zastávám totiž názor, že diplomat reprezentuje svoji zemi, a tudíž na ni musí být hrdý, jinak nemůže tuto práci dělat. Nebo může, ale špatně. Před revolucí jsem tuto práci vykonávat nechtěla a ani jsem o to neusilovala, protože pro mě bylo nepředstavitelné hájit tehdejší hodnoty v zahraničí. Později jsem se do diplomacie dostala tak, že jsem se náhodou dozvěděla o výběrovém řízení na ministerstvu zahraničních věcí. Zkusila jsem se přihlásit, vzali mě a od roku 1994 jsem nepřetržitě v diplomacii.

Pomohlo vám v diplomatických službách v něčem to, že jste vystudovala právo?

Myslím, že právo je skutečně skvělá průprava, protože vám dá nejen základní znalosti, ale i strukturované myšlení, logiku a flexibilitu. Právnické vzdělání doporučuji všem, kteří uvažují o diplomatické kariéře.

Jaké byly vaše začátky ve zcela novém oboru, co jste si musela osvojit jako první?

Především jsem si musela nastudovat diplomatický protokol, ten mě nakonec bavil natolik, že jsem dokonce tuto problematiku přednášela na Univerzitě Karlově. Dále jsou důležité jazyky, prohlubovala jsem znalost francouzštiny a angličtiny, studovala italštinu. Hodně jsem četla, velmi mě oslovila kniha Henryho Kissingera Umění diplomacie.

Prohlásila jste, že když vás někde představují jménem České republiky, mrazí vás. Cítíte odpovědnost za to, že reprezentujete Česko ve světě?

Pro mě to je hlavně hrdost a radost, i když samozřejmě i odpovědnost. Jako asi každý člověk se občas ráno probudím s nedobrou náladou z představy perného dne před sebou. Pak si ale vzpomenu, jak jsem jako malá holka stála na kopci na Pálavě, dívala se směrem do Rakouska, snila o tom, jak to tam vypadá, a říkala si, že se tam možná nikdy nepodívám. Přidám si k tomu pár dalších podobných obrázků a hned vím, že vlastně nemám nárok na špatnou náladu, protože mám obrovské štěstí, že žiji ve svobodné zemi, mám skvělou práci a rodinu. A špatná nálada je vmžiku pryč. Moje práce je strašně zajímavá tím, jak je různorodá.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?