Compliance programy, jejichž cílem je zajištění souladu chodu firmy s právními předpisy, zažily v poslední době masivní rozšíření i v českém prostředí. Zaměření compliance může být různé, tento článek je věnován opatřením cílícím na dodržování pravidel soutěžního práva. Právě to je totiž − jak ukazuje praxe − esenciálním předpokladem pro dlouhodobou prosperitu a rozvoj podniku. Naopak odhalení případného nesouladu s těmito pravidly může být ve svém důsledku pro firmu fatální a likvidační.

Implementovaný program je ukazatelem toho, že podnik zná rizika, která pro něj vyplývají z právních předpisů. Že se jim snaží čelit tím, že tato rizika pojmenovává, a v důsledku toho je schopen přijmout taková opatření, jež rizikům zamezí či je alespoň sníží. Dodržování pravidel je nutné kontrolovat a průběžně vyhodnocovat, stejně jako je pravidelně upravovat a aktualizovat.

Rozvoj compliance programů v českém právním prostředí nastal především po přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob1 💬 na sklonku roku 2012 a následně pak po jeho zásadní novele. Ta vstoupila v účinnost v prosinci 2016 a podstatně rozšířila okruh trestných činů, jichž se může právnická osoba dopustit, včetně porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Současně s trestní odpovědností byla zakotvena i možnost jejího zproštění.

Zproštění se odpovědnosti se v červenci 2017 stalo i obecným institutem správního práva trestního, obsaženým v novém zákoně o odpovědnosti za přestupky.2 💬 České soutěžní právo však tento institut znalo už předtím, když zákon o ochraně hospodářské soutěže stanovoval, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, prokáže-li, že vyvinula veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení zabránila.

Prevence a následky

Compliance program má v zásadě vést ke dvěma druhům účinků. Jednak preventivním, které směřují k tomu, aby k protiprávnímu jednání vůbec nedošlo, a za druhé pak k účinkům, jež přijdou na řadu v situaci, kdy porušení zákona již nastalo. V takovém případě má program právnické osobě umožnit zprostit se odpovědnosti za nezákonné jednání.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob i zákon o odpovědnosti za přestupky shodně podmiňují zproštění se odpovědnosti mimo jiné vynaložením veškerého úsilí, které je možné požadovat. Nelze bez dalšího spoléhat na to, že samotná existence compliance programu povede k dovození "vynaložení veškerého úsilí", na druhou stranu si lze jen stěží představit, že "vynaložení veškerého úsilí" půjde prokázat bez existence účinného compliance programu.

Právě soutěžní právo představuje vedle práva trestního jádro compliance programů. To je nepochybně dáno hrozícími závažnými důsledky, jako jsou odstrašující pokuty či trestněprávní sankce. Soutěžní compliance programy se v převážné většině případů zaměřují na veřejnoprávní větev soutěžního práva − právo hospodářské soutěže. Tedy zejména na kartelové dohody, zneužití dominantního postavení, spojování soutěžitelů, veřejné zakázky či veřejnou podporu. Soukromoprávní větev − právo nekalé soutěže − zůstává často opomíjena, ačkoliv preventivní účinky compliance by nepochybně našly uplatnění i zde.

Bylo-li výše za hlavní hybný faktor rozvoje obecného compliance v Česku označeno legislativní zakotvení trestní odpovědnosti právnických osob, je třeba uvést, že pro soutěžní compliance programy to tak úplně neplatí. Trestní odpovědnost právnické osoby zpravidla nebude tím hlavním rizikem, před kterým mají společnost ochránit.

Trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odstavce 2 trestního zákoníku se totiž může dopustit pouze fyzická, nikoliv právnická osoba. Důvodem je přitom vyloučení dvoukolejnosti postihu právnických osob ve správním a trestním právu. Z pohledu práva hospodářské soutěže, na jehož porušení míří právě skutkové podstaty výše uvedeného ustanovení, se tak trestní odpovědnost právnické osoby může jevit jako bezpředmětná.

Nelze však pomíjet skutečnost, že některá protisoutěžní jednání mohou naplnit skutkové podstaty jiných trestných činů, za něž už právnická osoba odpovědná bude. Jako příklad lze uvést trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži dle § 257 trestního zákoníku či trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku.

Trestní odpovědnost právnické osoby se naopak plně uplatní v soukromoprávní větvi soutěžního práva, kdy za porušení předpisů o nekalé soutěži dle § 248 odstavce 1 trestního zákoníku může být trestně odpovědná i právnická osoba.

Proč by tedy společnost měla vytvářet soutěžní compliance program? Pokud jde o účinky preventivní, soutěžní compliance v první řadě obecně zvyšuje povědomí všech zaměstnanců o tom, jaké jednání je protisoutěžní. V praxi se ukazuje, že ne všichni znají rozdíly mezi běžnou obchodní praktikou a protisoutěžním jednáním. Díky zavedení příslušných pravidel by nemělo dojít k situaci, že k porušení pravidel hospodářské soutěže dojde nevědomky.

Dopustit se zakázaného jednání ve shodě může právnická osoba nezávisle na své velikosti a tržním podílu, jde-li o tvrdý kartel. Například výměnu na trhu jinak nedostupných informací může provést prakticky jakýkoliv zaměstnanec, který ale ani nemusí vědět, že dělá něco protizákonného. Jednání zaměstnance je pak v zásadě přičitatelné právnické osobě jako soutěžiteli. Zvýšené povědomí o pravidlech by mělo na druhé straně rovněž vést ke zvýšení schopnosti podniku odhalit jemu škodící protisoutěžní jednání a začít se včas vůči němu efektivně bránit.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?