Co je a co není vzpourou, řeší Španělsko ve svém procesu století. Na lavicích obžalovaných jsou ti, kdo usilovali o nezávislost Katalánska. Někteří k soudu míří přímo z vazby, jiní jsou souzeni jako uprchlí. Obžaloba je postavena na argumentu, že kroky katalánských politiků k organizaci referenda o nezávislosti Katalánska směřovaly k porušení článku 2 španělské ústavy. Ten sice zaručuje "právo na autonomii národností a regionů, z nichž se (Španělsko) skládá", avšak nedává mandát k zahájení procesu odtržení kterékoliv části země.

Všichni obžalovaní se měli dopustit trestných činů vzpoury. Jenže pro tu by bylo třeba dokázat prvek násilí. Pokud by se to nedařilo, přichází žaloba se skutkem vzpoury bez násilí, čili pobuřování, který si pojišťuje ještě trestným činem neposlušnosti, jehož skutková podstata tkví v nerespektování soudních nebo správních rozhodnutí. To vše je ještě doplněno obžalobou pro korupci a zneužití veřejných prostředků.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?