Virtuální realita má potenciálně mnoho využití a uplatnění nachází i ve zdravotnictví, tedy v oboru, který je znám svou otevřeností vůči inovacím. Již dnes se například používá k výuce mladých lékařů.1 💬 Ti si mohou vyzkoušet nejrůznější zákroky ve virtuálním prostředí na vysoce přesných modelech, aniž by ohrozili kohokoliv na zdraví či na životě. Zkušeným lékařům naopak může sloužit k provádění operací "nanečisto".

Tento článek se věnuje využití virtuální reality při telemedicínských robotických operacích. Tele­operace nebo též operace "na dálku" mohou pomáhat pacientům tam, kde není možné zajistit dostupného chirurga. Systém funguje tak, že na jedné straně je operační sál vybavený operatérskou jednotkou a na té druhé je ovládací zařízení, u kterého sedí chirurg. Už tento samotný princip, kdy operatér s pacientem pracuje nepřímo, tedy prostřednictvím nějaké technologie, vyvolává řadu právních otázek. Ty jsou o to naléhavější, čím je vzdálenost mezi pacientem a jeho lékařem větší.

Obecně lze konstatovat, že občanskoprávní odpovědnost vůči pacientovi vzniká především poskytovateli zdravotních služeb, kterým se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb.2 💬 Takovou osobou, která odpovídá za pochybení, tak může být nejen samotný lékař či jiný zdravotnický pracovník, ale zejména nemocnice nebo klinika, tedy příspěvková organizace zřízená státem, krajem či obcí, případně obchodní společností.

V druhém případě je pak konkrétní zdravotnický pracovník pouze pracovně­-právně odpovědný vůči svému zaměstnavateli, je­-li v pracovněprávním poměru a nejde­-li o exces podstatně vybočující z pracovních povinností.3 💬 Nad rámec uvedeného je nutné dodat, že poskytovatelem zdravotních služeb může být také jiná osoba, která pečuje o zdraví člověka − například léčitel.4 💬 Pro určení, kdo bude odpovědný, je však také nutné přihlédnout ke konkrétnímu případu a jeho specifikům.

Odpovědnost poskytovatele služeb

Obecná odpovědnost je založena na protiprávním jednání, škodlivém následku a příčinné souvislosti mezi nimi. Podle § 2913 odstavce 1 občanského zákoníku se hradí škoda vzniklá druhé straně z porušení povinnosti ze smlouvy. Náhrada náleží též třetí osobě, jejímuž zájmu mělo splnění povinnosti zjevně sloužit.

Odpovědnosti se lze zprostit v případě mimořádné, nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky vzniklé nezávisle na vůli škůdce. Může jít o případy, kdy dojde k přerušení spojení mezi lékařem operujícím na dálku a operačním sálem, nepředvídatelné poruše na zařízení umožňujícím operaci na dálku a podobně. Na obdobném principu pak funguje odpovědnost za zaviněné porušení zákonem stanovené povinnosti a následný zásah do absolutního práva poškozeného.5 💬 V těchto případech bude vždy odpovědný příslušný poskytovatel zdravotních služeb.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?