Rozsudky se podle Ústavního soudu nemusí vyhlašovat jen v soudní síni

Článek 96 odstavec 2 Ústavy České republiky zakotvuje povinnost veřejného vyhlášení rozsudku. Až doposud však nebylo jasné, co se veřejným vyhlášením přesně rozumí. Světlo do toho nyní vnesl Ústavní soud. Jeho plénum pod vedením Pavla Rychetského při projednávání stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu posuzovalo, zda veřejné vyhlášení musí být vždy ústní, zda je zveřejnění rozsudku prostřednictvím internetu vyhlášením a jestli musí být rozsudek vyhlášen i s jeho odůvodněním.

Podle názoru Ústavního soudu je třeba rozlišovat mezi pojmy "veřejně" "ústně". "Ústavodárce totiž jako ústavní pravidlo stanovil pouze veřejnost vyhlášení rozsudku, nikoli ústnost," shrnula soudkyně zpravodajka Milada Tomková. Podle ústavních soudců je tak možné vyhlásit rozsudek prostřednictvím internetu nebo jinou formou, například prostřednictvím úředních desek, včetně těch elektronických.

Soudci navíc připomněli nutnost vyhlašovat rozsudky v úplném znění, včetně jejich odůvodnění. To, podle slov soudkyně zpravodajky, "není jen určitou nadstavbou výroku, nýbrž je součástí rozsudku tvořící s výrokem a dalšími náležitostmi jeden celek". Na tom nic nemění ani to, že Nejvyšší správní soud umisťuje s jistým časovým odstupem kompletní rozhodnutí na internetových stránkách. Článek 96 odstavec 2 ústavy totiž vyžaduje veřejné vyhlášení rozsudku, nikoliv jeho zveřejnění. Podle ústavních soudců nemá zveřejnění žádnou procesní relevanci a požadavkům ústavy neodpovídá tím spíše, že bývá zveřejňována pouze anonymizovaná verze rozsudku.

Podrobněji viz nález sp. zn. Pl.ÚS 38/18

Soudní dvůr EU: České aerolinie musí zaplatit i za zpožděný navazující let

V případě letu s mezipřistáním, kdy každou část letu zajišťuje jiný dopravce, může cestující uplatnit svůj nárok na náhradu u společnosti, u které si koupil letenky. Rozhodl tak Soudní dvůr Evropské unie.

Předběžná otázka, kterou předložil Městský soud v Praze, se týkala případu skupiny cestujících ve sporu s Českými aeroliniemi. U těch si cestující rezervovali let z Prahy do thajského Bangkoku přes Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech. V rámci tohoto letu s mezipřistáním provozovaly České aerolinie jeho první úsek z Prahy do Abú Dhabí, kde nedošlo k žádnému zpoždění. Naproti tomu druhý úsek letu do Bangkoku, zajišťovaný společností Etihad Airways, byl na příletu opožděn o 488 minut. České aerolinie za toto zpoždění, ze které podle nich nemohly, odmítly cestujícím zaplatit náhradu.

Evropský soudní dvůr se však přiklonil na stranu cestujících. České aerolinie mají podle něj povinnost zaplatit cestujícím odškodnění za zpoždění. Rozhodnutí opřel o své dřívější stanovisko z roku 2018 ve věci Wegener v. Royal Air Maroc SA. V tom konstatoval, že cesta složená z více letů, které jsou předmětem jediné rezervace, tvoří pro účely nároku cestujících na náhradu, jeden celek.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?