Znáte něco nepříjemnějšího, než jsou daně? Musí se platit povinně. Nevíte, kdo a jak s nimi naloží. Za svoji platbu nemůžete očekávat jakoukoli protihodnotu. A nejhorší je, když je musíte platit ne do obecní kasy, ani do té státní, kam alespoň trochu dohlédnete, ale úplně někam jinam. I ti, co budovali základy české státnosti, platili daně jak mourovatí.

Když u sousedů zemřel na počátku desátého století poslední potomek karlovské dynastie Ludvík Dítě, začal rozpad v Německu nabírat obrátky. A jak známo, rozpad nepřináší klid, ale války. Do boje vytáhl Arnulf Bavorský proti svému saskému protivníkovi Jindřichu Ptáčníkovi. A tato válka přinesla úplný kotrmelec v placení tributu, tedy daně z Čech do ciziny. Sasové začali mít brzy navrch. Arnulf se zachoval rozumně a uzavřel s Jindřichem v Řezně smlouvu, ve které uznal Jindřicha za krále. Byl nastolen zcela nový právní vztah mezi Saskem a Bavorskem.

Ve stejném roce, kdy byla tato smlouva uzavřena, zemřel v Čechách kníže Vratislav. Zanechal po sobě dva kluky − Václava a Boleslava −, svoji matku Ludmilu a manželku Drahomíru. Obě dámy, jak už to mezi tchyní a snachou bývá, se nesnášely. Nebylo to však jenom kvůli oběma chlapcům, kteří byli rozhodnutím sněmu českých velmožů svěřeni do výchovy babičce Ludmile a maminka Drahomíra to samozřejmě těžce nesla. Vypadá to, že v jejich sváru hrály roli i zahraniční preference. Bohabojná Ludmila měla blízko k řezenskému biskupovi v Bavorsku, kdežto pragmatická Drahomíra pravděpodobně pochopila, že do budoucna bude hrát první housle Sasko, nikoli Bavorsko. Výsledek tohoto střetu je obecně známý: stejně jako Sasko na německé půdě iniciativu v Čechách převzala mladší Drahomíra. Ludmilu zabili členové družiny vládnoucí kněžské vdovy. A nedlouho potom přišel rázný krok Drahomíry vůči bavorskému sousedovi. Odmítla platit tribut do Bavorska, byť předtím tímto směrem daně z Čech odcházely více než jedno století.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?