Dobře zpracovaný územní plán je pro obec obdobně důležitý jako ústava pro stát, a proto se mu někdy také říká "obecní ústava". Obec se coby samosprávné společenství občanů při jeho přijímání rozhoduje, jak bude vypadat a jak se bude vyvíjet její území. V Peci pod Sněžkou tvorbu této "ústavy" pojali inovativním způsobem. V rámci schvalování územního plánu chtělo zastupitelstvo přijmout takové regulativní prvky, které by co nejvíce chránily specifické území Krkonošského národního parku, na jehož území se obec nachází.

Jádrem pozdějšího sporu se stal zcela nový prvek pro zastavitelné oblasti, kterým jsou takzvané regulační bubliny neboli regubliny. Jejich podstatou je stanovení fiktivní kružnice okolo každé stavby, jejíž poloměr určuje zátěž stavby na území. Nové stavby a jejich regubliny se pak musí vejít mezi regubliny již postavených staveb. Celý systém spravuje k tomu určený software, do kterého se zadávají data podle aktuální zastavěnosti území, což vede k průběžným změnám regublinové regulace. Každá nová stavba v území totiž ovlivní svoje nejbližší okolí a celkovou míru zátěže na dané území. Potenciál využití území se proto s každou novou stavbu automaticky změní. Software současně pracuje s celkovým limitem zastavěnosti území.

Příliš mnoho dynamiky

Královéhradecký krajský úřad ovšem shledal tento způsob regulace v územně plánovací dokumentaci jako rozporný s vyhláškou o analytických podkladech a plánovací dokumentaci,1 💬 neboť jej tato vyhláška nezná. Krajský úřad odmítl, aby územní plán obsahoval dynamické prvky, které jsou proměnlivé v čase, což byl podle jeho názoru právě případ regublin. Z těchto důvodů zrušil některé části přijatého územního plánu obce.

Vedení Pece pod Sněžkou se rozhodlo proti tomu názoru bránit, a obrátilo se proto na Krajský soud v Hradci Králové. Ten nicméně dal za pravdu krajskému úřadu.2 💬 Ztotožnil se s ním, že obce nemohou použít ve svém územním plánu regulativy, které použitelná právní úprava výslovně nezmiňuje. Územní plán má být podle soudu statickým dokumentem a nemůže se měnit "sám od sebe". Krajský soud to označil za neslučitelné s principy právního státu.

Pec pod Sněžkou se poté snažila najít zastání u Nejvyššího správního soudu. I tato instance se ovšem ztotožnila s pohledem krajského soudu. Kasační stížnost obce proto zamítl.3 💬 Vedení obce se tedy rozhodlo využít poslední možnost obrany, kterou byla takzvaná komunální ústavní stížnost.4 💬 Tento zvláštní procesní institut, který se odlišuje od běžné ústavní stížnosti, umožňuje samosprávným celkům bránit se proti nezákonným zásahům státu do jejich ústavně zaručeného práva na územní samosprávu. Hlavní výhodou tohoto institutu je zejména širší rámec pro rozhodování Ústavního soudu, který v tomto případě nezkoumá pouze ústavnost zásahu do práva na územní samosprávu, ale také jeho soulad se zákonem. Jde proto o významný prostředek ochrany, který ústava samosprávám dává.

To se ukázalo i případě Pece pod Sněžkou, protože Ústavní soud její stížnosti vyhověl a zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajského soudu.5 💬 Podle názoru Ústavního soudu správní soudy porušily ústavně zaručené právo Pece pod Sněžkou na samosprávu podle článku 8 a článku 100 odstavce 1 Ústavy ČR.

Ústavní soud zdůraznil, že v klíčové otázce přezkoumávaného případu, tedy zákonnosti úpravy regublin, nejde o otázku rozporu mezi přijatým územním plánem a regulací stanovenou v podzákonné právní úpravě. Jde naopak o oprávnění samosprávných celků přijmout regulaci svého území, která je v souladu se stavebním zákonem, ale prováděcí předpis ji výslovně neupravuje. Ústavní soud sice potvrdil názor správních soudů, že územní plán je ze své podstaty statický dokument a není možné, aby se samovolně měnil. Nicméně správní soudy v otázce regublin podle Ústavního soudu tuto premisu špatně aplikovaly. Podmínky stanovení indexu využití území, na jejichž základě se určuje poloměr regublin, se totiž v době platnosti územního plánu nemění.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?