Jednou z disciplín, v níž Česká republika v rámci Evropské unie bezesporu vyniká, je schopnost reagovat na problémy sestavováním odborných grémií či produkcí powerpointových prezentací. Tato schopnost se nyní naplno projevila i ve vztahu k právní reflexi fenoménu umělé inteligence.

Z různých pozičních dokumentů, strategií, barevných knih a dalších výstupů pracovních skupin plyne, že tento fenomén vyžaduje do českého práva zakomponovat především definici umělé inteligence, dále pak novou úpravu odpovědnosti, nový typ právní subjektivity a pak ještě legislativní zakotvení etických principů.

Nemám ambici diskutovat o potřebnosti existence rozsáhlých odborných či odborně-politických poradních a jiných orgánů. Domnívám se však, že má smysl vážně se zabývat otázkou o vhodnosti požadovaných úprav českého právního systému. Debaty různých grémií o čemkoli totiž obvykle, v porovnání se změnami platného práva, nevyžadují takové investice a ani nemají takový potenciál balastního, chaotického, nebo dokonce destruktivního společenského efektu. Jinými slovy: Nekonečné diskuse o nesmrtelnosti brouka nemohou ničemu příliš uškodit − horší je, pokud se nesmrtelnost brouka stane předmětem horečné legislativní aktivity.

Předně si nemyslím, že by cokoliv ze shora provedeného výčtu právních otázek bylo vhodné a potřebné legislativně řešit. I pokud by se to totiž skutečně podařilo kvalitně sepsat a ještě to v patřičné kvalitě protlačit přes obě komory parlamentu, ničemu to nepomůže.

Problém právního prostředí je totiž třeba řešit od účelu, tedy od otázky, k čemu je právo pro autonomní technologie vlastně dobré. Nemám patent na státní perspektivu, ale domnívám se, že základní teleologii mají v tomto případě tvořit na jedné straně investice (včetně výzkumu a vývoje) a na druhé straně spotřeba. K oběma komponentám regulatorní teleologie je přitom třeba přistoupit prostřednictvím pragmatického zhodnocení aktuální situace.

V obecné rovině jsou silnými stránkami Evropy, pokud jde o autonomní technologie, především bezprecedentní diverzita a kvalita dat, jakož i vůle a schopnost veřejného sektoru kreativně investovat. K tomu ještě přistupuje rovněž orientace společenského systému na člověka − rozsah a síla základních práv je poslední dobou chápána jako slabost, ale ve skutečnosti jde o nejdůležitější faktor nejhodnotnějšího evropského zdroje, kterým je kreativita. Specificky pak Česká republika má zajímavé výzkumné kapacity v oboru umělé inteligence a je na evropské špičce v partikulárních oborech, typicky v oblasti kyberbezpečnosti nebo výzkumu různých důsledků stárnutí populace.

Evropa naopak ztrácí oproti hlavním konkurentům, tedy Spojeným státům a Číně, například v otázce regulatorní flexibility, komerčního investičního cyklu (ten není v Evropě na rozdíl od USA kompletní) nebo korporátního investičního potenciálu generovaného datovou ekonomikou. Za těmito faktory je dle mého názoru třeba hledat i důvody, proč žádná z aktuálně dominantních základních autonomních technologií není evropská.

Jistá odpovědnost

Když Evropská komise zpracovávala odpověď na rezoluci Evropského parlamentu ohledně politiky k podpoře autonomních technologií, čekalo se, že ji podnikatelé zasypou požadavky týkajícími se nastavení právní úpravy odpovědnosti a dalších otázek souvisejících s autonomní ekonomikou. Ve skutečnosti se však představitelé průmyslu (toho skutečného − nikoli různých pofiderních asociací) vyjádřili prakticky unisono v tom smyslu, že jim je vlastně jedno, jak bude obecná nebo specifická právní úprava vypadat. Jediný, a o to silnější, požadavek směřoval k jistotě a předvídatelnosti dopadů příslušné regulace, tedy k předvídatelnému a stabilnímu investičnímu prostředí.

Vztáhneme-li tento požadavek na problematiku odpovědnosti za škodu nebo jiné újmy způsobené autonomními systémy, dospíváme k závěru, že nepotřebujeme nějaké nové instituty zakládající odpovědnost jako takovou. Vedle odpovědnosti za vadu výrobku, která bude v praxi na základě dosavadních zkušeností spíš k nepotřebě, totiž máme upravenou obecnou odpovědnost za škodu způsobenou provozem, respektive provozem zvláště nebezpečným.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?