Najít nový zákon, který nezabrzdí byznys, ale naopak jej podpoří, je čím dál těžší. Poukázal na to mimo jiné letošní ročník ankety Zákon roku. Ačkoliv měla nominační rada složená z právních a ekonomických expertů vybrat pět nejkvalitnějších a pro byznys přínosných zákonů, shodli se její členové jen na třech. Příčinou byl nedostatek nových právních předpisů. Ten přitom překvapivě přichází v době, kdy nové a donedávna nepředstavitelné trendy v poskytování služeb nabývají na síle a zvyšuje se i tempo, s jakým se objevují podnikatelské a technologické inovace.

Aby dokázaly i v tomto neustále se měnícím prostředí zajistit ochranu spotřebitelů a udržet na trhu férové podmínky, budou muset státy tempo přípravy nových zákonů zrychlit, upozorňuje šéf týmu pro veřejný sektor poradenské společnosti Deloitte Mike Turley. Regulace by se podle něj měla vyvíjet jako software. Nejprve stát představí první verzi, vyhodnotí její dopady a za rok, za dva přijde s aktualizací. Pro české podnikatele, kteří si v posledních letech stěžují na příliš časté a nepromyšlené změny zákonů, by to ale mohl být šok.

Často slýcháme, že by podnikatelé chtěli méně regulace. Je to ale to nejbolavější místo vztahu regulátor − byznys?

Podnikatelé chtějí regulaci, která je relevantní, faktická, včasná a jsou jí schopni porozumět. Jestli jí má být více, nebo méně, to se liší podle odvětví. Někteří podnikatelé by chtěli od státu více vést, jiným by to stačilo méně. Ale myslím, že každý bude souhlasit, že by bylo vhodné vrátit se k základním principům regulace. To je to, co lidé chtějí.

Jaké principy máte na mysli?

Jde o to, porozumět důvodům, proč vlády regulují společnost a byznys. Jsou obvykle tři. Prvním je ochrana spotřebitelů, druhým je vytvoření určitého manévrovacího prostoru pro firmy − pro hospodářskou soutěž, férovost, rovný přístup. A třetím je, jak ekonomové říkají, internalizace externalit − vypořádání se s nezamýšlenými vedlejšími efekty podnikatelské činnosti a inovací.

Co může být takovým vedlejším efektem inovací, s nímž je potřeba se vypořádat?

Vezměte si například elektrické koloběžky. Sdílí se ve městech po celém světě. Tuto službu nabízí většinou start­-upy bez jakékoliv licence. Nežádají město nebo stát o povolení, pouze jejich koloběžky nebo kola najdete někde na ulici a můžete je využít. První externalitou či důsledkem tohoto sdílení je, že přibývá zranění hlavy, s nimiž lidé končí v nemocnicích. A kdo zdravotnickou péči zaplatí? Stát a pojišťovny. Za druhé koloběžky a kola zabírají chodníky a veřejné plochy, které by lidé mohli využít jinak. Nic z toho inovátoři nezamýšleli, ale je to vedlejší efekt inovací.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?