Před třemi lety mu Evropská rada pro výzkum (ERC) svěřila prestižní grant ve výši 1,5 milionu eur. V Česku jej ročně získají jen jednotky špičkových vědců, David Kosař je mezi nimi zatím jediným právníkem. Se svým týmem tak nyní objíždí evropské země, mluví s advokáty, soudci a politiky a zkoumá například to, zda nárůst soudcovské samosprávy vede k větší nezávislosti soudců či důvěře veřejnosti v soudy. Vědec, který se pohybuje na pomezí práva a politologie, je nyní v polovině svého projektu. V rozhovoru pro Právního rádce mluví o jeho průběžných výsledcích i o tom, nakolik jsou české soudy nezávislé a co je nejvíc ohrožuje.

Obstála justice v nedávném sporu, kdy lidé kolem prezidenta Miloše Zemana měli údajně zasahovat do nezávislosti soudů?

Popravdě řečeno nevím. Vyplavaly na povrch určité schůzky některých soudců s panem Mynářem (Vratislav Mynář vede kancelář prezidenta Miloše Zemana, pozn. red.). Někteří aktéři naznačovali, že byly i jiné schůzky, s jinými soudci, ale o nich minimálně já nemám žádné informace. Je to pro mě citlivá problematika, protože jsem pracoval na Nejvyšším správním soudě i na Ústavním soudě a několik soudců Ústavního soudu se mnou působí na katedře ústavního práva a politologie.

Ale dá se říct, podle toho, co se prezentovalo na veřejnosti, jestli justice obstála, nebo ne? Uhájila svou nezávislost?

Pokud jde o spory, které byly zmiňovány ve výpovědích soudců jakožto ty, o něž se pan kancléř zajímal, je zjevné, že jejich výsledek byl nakonec jiný, než si podle výpovědí kancléř prezidenta republiky přál. V tomto ohledu soudci obstáli. Samozřejmě musíme na druhou stranu říct, že nakonec byl zrušen jeden paragraf služebního zákona, o nějž se kancléř také zajímal, což může vyvolávat nějaké pochybnosti, že někdo svodům neodolal. A to je na tom nejhorší. Že se začne spekulovat, co za tím bylo, jestli se někdo nedal zmanipulovat. A proto jsou tyto schůzky velmi nebezpečné pro důvěru veřejnosti v soudnictví.

David Kosař
jarvis_5ca5e75c498e11e9dd67fbf3.jpeg

Vede Ústav pro otázky soudnictví Masarykovy univerzity. V roce 2015 získal od Evropské výzkumné rady ERC Starting grant, díky němuž zkoumá společenské dopady soudcovské samosprávy napříč Evropou. Je držitelem ocenění Právník roku v oblasti ústavního práva za rok 2016 a loni získal Cenu Neuron pro mladé vědce. Šest let působil jako asistent soudce a následně místopředsedy Nejvyššího správního soudu a posléze jako asistent soudkyně Kateřiny Šimáčkové na Ústavním soudu. S manželkou a dvěma dětmi žije v Brně, rád čte detektivní a špionážní romány a knihy o umění.

Jak vnímáte usnesení sněmovního podvýboru pro justici, kde poslanci slibují, že se budou zabývat kroky, jak institucionálně zabezpečit nezávislost soudů?

Je to politické prohlášení, zjevně kompromis zástupců vícero politických stran. Na jednání jsem nebyl, tak nevím, zda tam nebyly nějaké body, které byly vyškrtnuty, protože by mohly iritovat Pražský hrad. Z toho institucionálního hlediska bude jedině dobře, když se bude Poslanecká sněmovna zabývat dírami, které je potřeba zalepit.

Čím je tedy potřeba se zabývat?

Třeba přidělováním spisů. Slovensko je v tom po negativních zkušenostech daleko dále. Má precizní systém náhodného přidělování spisů, který je velmi těžké zneužít. Stejně tak je jasně nastaveno, že pokud je soudce přeřazen na jinou agendu, má dva měsíce na to, aby se na ni mohl připravit. Přeřazení tak nemůže být používané jako forma bossingu.

Dochází u nás k šikaně soudců?

Z doslechu znám několik případů. Vím třeba, že jsou soudci, kteří rotují ve třech senátech: v trestním právu, civilním a pracovním právu, což je extrémně náročné. V minulosti byli soudci, kterým napadali v insolvenčních věcech jen takzvané incidenční spory. A tito soudci tak neměli žádný vlastní primární nápad nových věcí.

A co třeba soudce Ladislav Derka na Vrchním soudě v Praze, který měl konflikt s předsedou.

To je další případ. Byl přeřazen ze své srdeční agendy − směnečného práva, kterému se dlouhodobě věnoval i v publikační činnosti, na agendu insolvence, která mu byla cizí. A domníval se, že to byl trest za jeho kritiku vedení, která se týkala například obsazování postu místopředsedy Vrchního soudu v Praze.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?