Tvorbu práva musíme chápat z regulatorního nadhledu. Tedy z určité "ptačí perspektivy" pohlížet na společenské vztahy a právní řád jako na celek. To znamená v širších souvislostech politických, sociologických i ekonomických. Nelze pouze "přízemně" řešit v jednotlivých případech konkrétní vazby mezi předpisy nebo předpisy samotné. Pokud nebudeme schopni vnímat náš právní řád jako komplex, nemůžeme se v něm orientovat. Musíme proto vystoupit z omezené škatulky znalosti konkrétních oborů či oblastí práva.

Cesta k přehlednosti…

Právo zde má být pro jeho adresáty a je vždy tvořeno konkrétními lidmi. V právním státě je lid zdrojem státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Máme tedy sami v rukou "výrobu" práva.

V případě moci soudní musíme zdůraznit, že má jít o výklad práva, který by neměl skrze tvorbu zobecněných judikátů včetně výkladových stanovisek nejvyšších soudů nahrazovat normativní texty právních předpisů. Danou tendenci bychom pak mohli nazývat jako určitou "legislativizaci" soudní rozhodovací praxe. Je třeba zdůraznit, že soudy mají nalézat právo v konkrétních případech. Neměly by mít ambici výslovně nahrazovat mezery v zákoně či právu quasilegislativními texty schvalovanými v uzavřených fórech.

Jelikož je právo tady pro všechny, a ne pouze pro právníky, musí být jeho primární vlastností přehlednost. Pokud by se měl řadový občan kromě samotného právního řádu tvořeného právními předpisy orientovat i v soudní rozhodovací praxi, můžeme rovnou rezignovat na přehlednost. Nemůže proto absolutně obstát skoro až děsivá argumentace, například bývalého ministra spravedlnosti, že se zákony nepíší pro běžné občany, ale pro právníky. Předpisy tak mohou být detailně kazuistické a technicky popisné, aby je právní poradce vysvětlil, resp. "přeložil" obyčejnému člověku. Takový pohled je velmi omezený a v lepším případě limitovaný úzkou profesní advokátní tržní deformací.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?