Vnitřní trh Evropské unie i trhy jednotlivých členských států jsou vystavěny na principech tržního hospodářství a státní zásahy jsou až na výjimky zakázány.1 💬 Nedokonalost tržního prostředí v některých oblastech ekonomiky však přesto může vyžadovat, aby stát finančně podpořil některé podniky v zájmu zachování existence či určité úrovně dané oblasti hospodářství. To je i případ poskytovatelů takzvaných služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen SOHZ). Jednou z mnoha oblastí, kde často dochází k tržnímu selhání a souvisejícímu poskytování SOHZ, je provozování sportovních zařízení. SOHZ jsou podskupinou služeb obecného zájmu, na rozdíl od některých služeb obecného zájmu však mají SOHZ ekonomickou povahu.

Od "klasických" služeb poskytovaných v tržním prostředí se SOHZ naopak liší tím, že představují služby zvláštního charakteru. Zvláštní charakter spočívá v tom, že jejich poskytování je zajišťováno ve veřejném zájmu ze strany státu,2 💬 a to proto, že pokud by tomu tak nebylo, nebyly by s ohledem na tržní selhání poskytovány vůbec nebo by byly poskytovány za méně příznivých podmínek, tedy například v nižší kvalitě či rozsahu.3 💬 Podstatnými znaky SOHZ tak jsou hospodářská činnost, tržní selhání, služba občanům a veřejný zájem.

Hospodářská činnost

SOHZ jsou poskytovány podnikem, to znamená subjektem vykonávajícím hospodářskou činnost bez ohledu na jejich právní status nebo způsob financování.4 💬 Hospodářskou činností je v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU jakákoliv činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na trhu.5 💬 Pro určení podniku tedy není rozhodující vnitrostátní status6 💬 nebo to, zda je subjekt zřízen za účelem provozování zisku, ale pouze skutečnost, zda daný subjekt vykonává hospodářskou činnost.7 💬 Za podnik vykonávající hospodářskou činnost obchodní korporace tak lze označit nejen profesionální sportovní kluby (například VIKTORIA PLZEŇ − fotbal, z.s.), ale také amatérská sportovní sdružení,8 💬 a to bez ohledu na jejich právní formu nebo právní osobnost.

Tržní selhání

SOHZ se liší od "klasických" služeb zejména tím, že poskytování SOHZ je důsledkem existence tržního selhání. Poskytování SOHZ s sebou totiž nenese dostatečný zisk, aby bylo schopné přilákat investory ze soukromého sektoru. Poskytování SOHZ je však nezbytné nebo žádoucí z pohledu veřejnosti, a proto stát podporuje podniky, které se rozhodnou SOHZ poskytovat, formou takzvané vyrovnávací platby. Vyrovnávací platba má tak za cíl kompenzovat náklady9 💬 spojené se závazkem poskytování SOHZ včetně přiměřeného zisku a tím motivovat podniky k podnikání v této oblasti.10 💬 Vyrovnávací platba je tak většinou poskytována ve formě provozní podpory, bez níž by poskytování dané SOHZ nebylo hospodářsky životaschopné.Na podniky pověřené poskytováním SOHZ se však zásadně uplatní pravidla hospodářské soutěže,11 💬 včetně zákazu poskytování státních podpor. Těmto podnikům tudíž nemohou být poskytovány jakékoli státní podpory12 💬, tedy ani ve formě vyrovnávacích plateb, jestliže v unijním právu neexistuje výjimka z tohoto zákazu podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungováné Evropské unie (dále jen SFEU).

Služba občanům a veřejný zájem

Jak již bylo řečeno, SOHZ jsou podskupinou služeb obecného zájmu. SOHZ jsou tedy poskytovány občanům jako adresátům těchto služeb, přičemž na jejich poskytování musí existovat veřejný zájem. Při poskytování SOHZ tedy vzniká trojúhelník: občan − podnik poskytující SOHZ − stát. Občanovi jsou v jeho rámci jako příjemci poskytovány SOHZ ze strany pověřeného podniku a tento pověřený podnik je kompenzován za poskytování SOHZ ze strany státu jako poskytovatele podpory.

Z výše uvedeného vyplývá, že SOHZ jsou poskytovány podnikem v nedokonalém tržním prostředí ve veřejném zájmu, přičemž podnik pověřený poskytováním SOHZ může v souvislosti s jejich poskytováním obdržet podporu ve formě vyrovnávací platby. Jelikož však vyrovnávací platba představuje podporu ze strany státu, respektive státních prostředků, je nutné posuzovat její slučitelnost s unijním právem, a to zejména s ohledem na čl. 107 a následující SFEU.13 💬

Podmínky přípustnosti vyrovnávací platby

SOHZ jsou poskytovány v nedokonalém tržním prostředí a až na výjimky se na ně uplatní pravidla hospodářské soutěže, včetně zákazu poskytování státních podpor. Podmínky, za kterých může být poskytnutí vyrovnávací platby za závazek poskytování SOHZ v souladu s unijním právem, jsou následující:

Neuplatnění pravidel hospodářské soutěže: Poskytnutí vyrovnávací platby podniku pověřenému poskytováním SOHZ je přípustné, jestliže je tento podnik pověřen plněním zvláštních úkolů a uplatnění pravidel hospodářské soutěže (včetně zákazu poskytování státních podpor) by právně nebo fakticky bránilo podniku v plnění těchto zvláštních úkolů. V takovém případě se totiž vůbec neuplatní unijní pravidla hospodářské soutěže,14 💬 a tudíž ani zákaz poskytování státních podpor dle čl. 107 odst. 1 SFEU.15 💬

Nesplnění definičních znaků státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU: Dalším případem, kdy bude poskytnutí vyrovnávací platby přípustné, jsou situace, kdy vyrovnávací platba nesplňuje definiční znaky státní podpory dle čl. 107 odst. 1 SFEU, to znamená, že nejde o podporu poskytnutou státem nebo ze státních prostředků,16 💬 nebo takovou, která narušuje či může narušit hospodářskou soutěž17 💬 tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby,18 💬 nebo která ovlivňuje obchod mezi členskými státy.19 💬

Zejména splnění podmínky ovlivnění obchodu mezi členskými státy je u SOHZ někdy problematicky určitelné. Konkrétní činnosti, které mají výhradně místní povahu, totiž nemají potenciál ovlivnit obchod mezi členskými státy.20 💬 Tak je tomu podle Evropské komise například u provozu koupališť určených převážně místním obyvatelům21 💬 nebo u utkání profesionálních sportovních klubů, která mají zásadně intraunijní rozměr.22 💬 Výlučně místní povahu by nepochybně měly i atletické závody, kterých by se účastnili pouze místní obyvatelé, případně obyvatelé ze spádové oblasti. Naopak v případě poskytnutí podpory na provoz krytého bazénu nebo golfového hřiště městem, které má půl milionu obyvatel, leží poblíž hranic a s ohledem na svou lokalitu a povahu (například jde o "univerzitní město") pravidelně přitahuje i občany jiných členských států, se již stěží bude možné dovolat toho, že provoz bazénu23 💬 nebo golfového hřiště má výlučně "místní povahu" a nemá potenciál ovlivnit obchod mezi členskými státy.24 💬 Pokud jde o posuzování vyrovnávací platby z pohledu splnění definičních znaků státní podpory dle čl. 107 odst. 1 SFEU, respektive její slučitelnosti s unijním právem, klíčové jsou zejména rozsudek ve věci Altmark,25 💬 Obecné nařízení de minimis26 💬 a dokumenty tvořící takzvaný altmarský balíček.27 💬

Kritéria rozsudku ve věci Altmark

SDEU v rozsudku ve věci Altmark dovodil, že poskytnutí podpory ve formě vyrovnávací platby podniku poskytujícímu SOHZ je přípustné, jestliže jsou splněné určité podmínky. Při splnění těchto podmínek totiž podle Soudního dvora EU nedochází ke zvýhodnění konkrétního podniku, respektive odvětví výroby, a tudíž zde absentuje jeden z definičních znaků státní podpory dle čl. 107 odst. 1 SFEU. Poskytnutí vyrovnávací platby je tudíž přípustné, jestliže:

  • příjemce podpory byl pověřen povinností poskytovat SOHZ a tyto povinnosti byly jasně definovány ("existence pověřovacího aktu");28 💬
  • parametry, na jejichž základě se výše podpory počítá, byly předem objektivním a transparentním způsobem stanoveny ("vymezení parametrů vyrovnávací platby");29 💬
  • výše podpory nepřesahuje částku nezbytnou k pokrytí všech nebo části nákladů vynaložených při plnění povinností SOHZ, jakož i přiměřeného zisku ("zásady týkající se zabránění poskytnutí nadměrné vyrovnávací platby");30 💬
  • nebyl-li příjemce podpory vybrán v rámci zadávacího řízení umožňujícího vybrat poskytovatele za nejnižších nákladů, musí být úroveň vyrovnávací platby určena na základě analýzy nákladů, které by na plnění povinností SOHZ vynaložil průměrný podnik, správně řízený a přiměřeně vybavený nezbytnými prostředky k plnění povinností SOHZ, a to s přihlédnutím k přiměřenému zisku takového podniku ("zásady týkající se výběru poskytovatele SOHZ").31 💬

Pokud však podmínky rozsudku ve věci Alt­mark splněny nejsou, což je s ohledem na přísnost zejména čtvrté z podmínek častá situace, je nezbytné se porozhlédnout po dalších výjimkách, za kterých by poskytnutí vyrovnávací platby za závazek SOHZ bylo přípustné.

Podmínky dle Obecného nařízení

SFEU umožňuje Evropské komisi přijmout nařízení o takzvaných podporách malého rozsahu (de minimis). Jedním z těchto nařízení je i Obecné nařízení de minimis, které stanoví vyvratitelnou domněnku, dle níž podpora nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU z důvodu absence některého z definičních znaků státní podpory, jestliže výše podpory nepřekročí stanovenou částku a podpora splňuje další podmínky stanovené tímto nařízením.32 💬

Obecné nařízení de minimis se vztahuje na většinu hospodářských odvětví, využít jej budou tedy moci i provozovatelé sportovních zařízení. Maximální výše podpory dle tohoto nařízení poskytnutá jednomu podniku přitom nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období překročit 200 tisíc eur.33 💬 Pokud již navíc členský stát poskytl podniku podporu de minimis dle tohoto nařízení a hodlá mu poskytnout podporu novou, je povinen nejprve přezkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky dle tohoto nařízení a zda nově poskytnutá podpora nepřekročí výše uvedený maximální strop podpory.34 💬 Podle účinných právních předpisů České republiky je navíc poskytovatel podpory de minimis povinen do pěti pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory zaznamenat do centrálního registru údaje o podpoře a jejím příjemci.35 💬

Jestliže tedy podnik provozuje hokejové kluziště a kraj mu poskytne na provoz vyrovnávací platbu ve výši, která nepřesáhne za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období 200 tisíc eur, bude se mít za to, že taková podpora je slučitelná s vnitřním trhem, a nebude nutné její poskytnutí oznamovat Evropské komisi. Takovou podporu však bude zapotřebí evidovat v centrálním registru podpor de minimis. Pokud by však částka vyrovnávací platby přesáhla za kterékoliv z posledních tří po sobě jdoucích účetních období 200 tisíc eur, nemohl by kraj jakožto subjekt odpovědný dle unijního práva za poskytnutí podpory spoléhat na výjimku obsaženou v Obecném nařízení de minimis. V takovém případě by musel buď spoléhat na některou jinou výjimku ze zákazu poskytování státních podpor, nebo by nesměl danou státní podporu podniku (vyrovnávací platbu) vůbec poskytnout.

Podmínky dle Nařízení SOHZ de minimis

I v případě, že by podnik pověřený poskytováním SOHZ nesplňoval maximální strop stanovený Obecným nařízením de minimis ve výši 200 tisíc eur, mohl by přesto využít jiného nařízení Komise stanovujícího výjimky pro podpory malého rozsahu, a to Nařízení SOHZ de minimis − prvního z dokumentů tvořících takzvaný altmarský balíček.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?