Radim Polčák

vedoucí Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity

Důkladnou reformu autorského práva Evropská unie potřebuje zcela jednoznačně. Nyní navrhovaná směrnice ale takovou reformu rozhodně nepřináší. Mám dojem, jako by jedním z cílů návrhu bylo spíš ochránit současné neefektivní instituty nahrávající jedné konkrétní zájmové skupině − a tou v žádném případě nejsou autoři − před postupnou modernizací autorského práva. K té nepřímo vede judikatura Soudního dvora. Účel návrhu tedy podle mě můžeme chápat i tak, že má přistřihnout křídla Soudnímu dvoru, který se místy vymyká paternalistickým představám o podobě autorského práva formovaným v druhé polovině minulého století.

Debatu si zaslouží také způsob, kterým se směrnice projednávala. Názory odborné veřejnosti a akademiků padly úplně pod stůl a hlavní slovo měli v celém legislativním procesu lobbisté. Když se podíváme na dopis, kterým akademická komunita na tento nestandardní postup upozornila, najdeme pod ním podpisy bez výjimky všech evropských špiček v oboru autorského práva. Je to pozoruhodné i z toho důvodu, že mezi špičkovými odborníky panují často velmi rozdílné názory na vhodnost různých konkrétních řešení. V tomto případě se ale všichni shodli na tom, že takhle diletantsky se autorskoprávní legislativa pro nejvyspělejší ekonomiku světa prostě dělat nedá.

Evropská unie především potřebuje skutečně jednotné autorské právo. Dosud z něj máme harmonizovány pouze fragmenty, což je z ekonomického, právního i politického hlediska dokonale paradoxní. Kreativita je nejdůležitějším zdrojem pro evropskou ekonomiku a měla by nejvíce profitovat z výhod společného trhu. Žádný společný trh ale v tomto případě neexistuje a namísto jeho vytváření se jen snažíme budovat další bariéry a doufat, že na tom ve výsledku nějak vyděláme.

František Korbel

advokát Havel & Partners a člen Legislativní rady vlády ČR

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?