Předně děkujeme, že jste si pro váš vůbec první rozhovor vybrala Právního rádce. Přitom významnou právničkou jste již řadu let…

Za významnou se rozhodně nepovažuji…

Proč? Vaše působení má velký dopad na justici.

Mám to nastavené stejně jako kolega náměstek Michal Franěk. Jsme úředníci. Vyplývá to z toho, jak jsem fungovala během své kariéry. Už od dob, kdy jsem se po studiích rozhodovala, co dál. Jak justice, tak advokacie mi přišly lákavé, ale tematicky moc široké.

Jak to myslíte?

Na začátku kariéry tam máte sice široký záběr, ale nebývá prostor se něčemu věnovat opravdu do hloubky. Proto jsem se rozhodla pro cestu specializace. Pro takto zaměřeného právníka jsou poměrně zajímavá místa ve státní správě, třeba v legislativě nebo dohledu. No a pokud se vám tam podaří dobře nastavit systémový výkon dohledu nebo třeba napsat dobrý zákon, má to dopad na celou společnost a můžete nějakou věc změnit pro všechny. To jako advokát nebo soudce nezvládnete.

Klára Cetlová

Současná náměstkyně sekce dohledu a justice na ministerstvu spravedlnosti vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po studiích působila v Komisi pro cenné papíry, nejprve jako právnička v odboru emisí cenných papírů, poté jako vedoucí oddělení nabídek převzetí a členka rozkladové komise. Od roku 2006 je členka rozkladové komise ČNB. V roce 2004 přešla na ministerstvo financí, kde působila jako ředitelka odboru legislativy finančního trhu a následně jako ředitelka odboru finančních trhů I. V roce 2014 přešla na resort spravedlnosti, kde do letošního ledna působila jako zástupkyně náměstka sekce justiční a legislativní.

Vy jste zamířila do nově zřízené Komise pro cenné papíry…

Ano. Šlo o dohled nad kapitálovým trhem. Ucházela jsem se o místo referenta v odboru emisí cenných papírů, což byla čistě dohledová činnost.

Nevybrala jste si jako čerstvý absolvent jednoduchou oblast.

Bylo to přitom velmi zajímavé hned z několika směrů. Jednak šlo o nově zřízený úřad, který se tvořil co do personálního obsazení. Pro právničku po škole to bylo prestižní a zajímavé prostředí, působila tam třeba paní profesorka Irena Pelikánová.

Krátce poté jste začala vést oddělení nabídek převzetí. O co šlo?

Šlo o novou kompetenci úřadu, kdy jsme schvalovali znalecké posudky na odkupní cenu akcií pro minoritní akcionáře. Jednalo se o velice úzkou problematiku. V zásadě byla zakotvena v několika málo paragrafech v obchodním zákoníku. Troufám si říct, že v té době nebyl v Česku mimo náš tým nikdo, kdo by to uměl líp. Takže i advokáti z velkých prestižních kanceláří k nám chodili pro rady a výklad. To se mi líbilo.

Proč jste se přesunula na ministerstvo financí?

Oslovil mě tehdy nový náměstek na resortu Tomáš Prouza, abych vedla odbor legislativy finančního trhu. V nadsázce řečeno, z osmi paragrafů se tak najednou stalo asi osmdesát zákonů. Nastoupila jsem do poměrně velkého týmu s velkou odpovědností. No a strávila jsem tam dalších deset let.

To je dlouhá doba.

Jsem konzervativní a nové věci mě hned tak bavit nepřestanou. Je ale pravda, že časem se posunulo moje uvažování. Tedy že nemusíte umět každé písmeno v zákoně, ale že je zajímavé a cenné snažit se pracovat na věcech s celospolečenským dopadem. V tomto ohledu se nám podařila spousta věcí a hodně jsem se naučila. Já i kolega Michal Franěk z této éry dodnes čerpáme.

V čem?

Třeba jak správně komunikovat mezi dohledovými orgány a dohlíženými subjekty. Komunikace je stěžejní pro každou činnost. Nebo jak by měl vypadat dobrý proces tvorby legislativy včetně zapojení adresátů právní úpravy.

Po patnácti letech, kdy jste se věnovala oblasti finančního práva, vás a Michala Fraňka zlanařil Robert Pelikán do úplně jiné oblasti. A to na ministerstvu spravedlnosti. Proč jste mu kývla?

Byla to výzva. A máte pravdu, justice je od finančního trhu vzdálena ve všech oblastech. Jak věcně, tak systémem fungování. Tehdy jsme nastupovali na pozice vrchních ředitelů za paní ministryně Válkové, a to přímo pod Roberta jako prvního náměstka. Michal šel do legislativy a já se vrátila k dohledu. Tedy k oblasti, které jsem se věnovala v Komisi pro cenné papíry.

Takže hlavní argument, proč do toho jít, byl dohled?

Po deseti letech na financích jsem měla pocit, že je moje práce dokončená a týmy jsou stabilní. Přišlo mi, že je načase udělat tam generační obměnu a dát příležitost novým lidem. Navíc jsem osobně potřebovala nový impulz, abych na pozici nezakrněla. Ve státní správě je totiž prostředí nastaveno tak, že pokud neuděláte chybu, nikdo vás k obměně nemusí vyzvat. Přitom řada firem v soukromém sektoru po několika letech vyměňuje manažery, přestože jsou výborní. A já cítila potřebu takové změny.

Ale proč jste se rozhodla zrovna pro nabídku Roberta Pelikána?

Byla jedinečná. Mohla jsem dát dohromady práce jak v dohledové oblasti, tak legislativní. A obojí má na ministerstvu spravedlnosti opravdu celospolečenský dopad. Vznikají tam nejdůležitější a nejzajímavější normy a centrálně se dohlíží právní profese, které jsou zásadní pro fungování justičního systému. Navíc je resort spravedlnosti zapojen do činností v mnoha článcích tohoto řetězu. Připravuje návrhy zákonů pro další legislativní proces, pak je aplikuje a subjektům podle nich uděluje licence, dohlíží je a nakonec je může i zrušit. Po vyhodnocení aplikace zákona může připravit další legislativní návrh a pokusit se jím pravidla revidovat.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?