Anketa vyhlášená Právním rádcem o nejvlivnější právníky (01/2019) mě přiměla k tomu, abych zvedl rukavici a napsal úvahu o kvalitě podobných žebříčků. Při hodnocení činnosti právníka a jeho reálného vlivu ve společnosti je zde řada úskalí. Nelze nastavit objektivní měřítka, nedávají se zde góly, nedá se vyhrát Grand Slam, nejde vyrobit několik tun oceli. Měřítko objektivity je v podstatě subjektivní a vychází už z toho, jaké subjektivní kritéria zvolí vyhlašovatel. Největší chybou všech je, že hodnotitelé jsou v podstatě anonymní. Reprezentativnost hodnotitelů by zaručovala jistou míru objektivnosti a sekci nominace do prvních pozic. Jaká je však realita v právnických anketách? Je třeba si říct, že Česká republika je tak malá, že v oboru se všichni znají a hledání špiček je omezeno na faktické uspořádání justičního systému a právního trhu. Dle mého soudu jedinou objektivní, nebo lépe řečeno nejvíce objektivní je soutěž Právnická firma roku. Je místem, kde se hodnotí sami mezi sebou a současně se účastní všichni klíčoví hráči na trhu právních služeb. Tedy skoro všichni. Ale jde primárně o právní byznys. Jak já říkám: obrat, přiměřená kvalita, umístění pro každého, kdo se snaží, a poplácání po zádech. Je to byznysová soutěž a tu hodnotím naprosto kladně. Dále je tu Právník roku, žebříček Právního rádce, anebo třeba Mapa české justice, HlídacíhoPsa a žebříčky LN, ve kterých extrémně čněl ten u Právníka století. Jsou rozdané karty, oslovenými hráči jsou profesní sdružení na zákonné či dobrovolné bázi, z nichž paradoxně největší vliv mají marginální uskupení co do počtu členů s maximálním veřejným vlivem. Předpokladem vstupu do každého žebříčku je tedy mediální známost, neboť ta vede k zakotvení a uchycení hodnotitelů i hodnocení. Rozhodující je jasnozřivost toho, kdo anketu či soutěž pořádá. Ten musí vidět dál a sledovat právo v širším kruhu, kupříkladu v citované anketě Nejvlivnější právník naprosto chybí advokát Petr Němec, jehož vliv na judikaturu a prostředí nebankovních půjček, bankovních půjček a exekucí obecně je nezměrný. Nebo třeba z mého pohledu negativně vnímaný poslanec pirátů a právník Michálek či Daniel Hůle z Člověka v tísni, který vůbec právníkem není. Na prostředí justice však všichni mají vliv srovnatelný s osobami, které jsou v top 10, třeba jen krátkodobý, ale mají. V žebříčku mi chybí i právničtí psavci ve veřejném prostoru. Ti, kteří jdou na dřeň a ve skutečnosti ovlivňují mnohé myšlení rozhodujících právníků. Třeba neprávník Dušan Šrámek nebo Zdeněk Koudelka. Současně, což je vidět na Právníkovi roku, kde si lze cenu takzvaně vysedět, při vědomí, že země je malá, tím dospějeme k soutěži typu Talent roku pro skutečné právníky na vrcholu, a ne ke konci kariéry. Anebo přetavíme některou z existujících anket na "české ceny za právo roku". Pak se ale musíme dostat k jasné definici a přijmout fakt, že potřebujeme něco jako Nobelovu cenu. Točíme se tak v kruhu, a proto přestaňme kopírovat známé a zkusme hledat. Právní prostředí občas potřebuje provětrat položením zcela odlišného úhlu pohledu na stůl. Jinak se ze zdravé rigidity stane jenom zapšklá zatuchlost.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?