Paní doktorko, kdo je podle vás nejvlivnější právník?

Bezpochyby ministr spravedlnosti. Bez ohledu na to, kdo je ve funkci. Jeho vliv na justici je značný.

Proč?

Jde o pozici reálného vlivu na možný chod justice a systémové změny. Je správcem našich rozpočtů, má skrze vládu zákonodárnou iniciativu, je mu svěřena změna všech zásadních procesních kodexů a rozhoduje o podobě justičního systému. Rozhoduje o jmenování státních zástupců, navrhuje jmenování soudců a rozhoduje o veškeré personální politice. Myslím, že i proto soudci usilují o samosprávný orgán, radu soudnictví.

Přesto podle výsledků ankety o nejvlivnějšího právníka ministr na nejvyšších postech nefiguruje. Čím si to vysvětlujete?

Záleží, jak si pro sebe vysvětlíte obsah té otázky. Pokud se mě budete ptát na to, kdo má dnes největší ideový vliv, budou to jistě autority z akademické sféry nebo soudci z nejvyšších instancí, kteří sjednocováním judikatury projevují své názory.

Lenka Bradáčová

Vrchní státní zástupkyně v Praze a absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy se stala v roce 2001 státní zástupkyní v Litoměřicích. V letech 2008 až 2014 byla prezidentkou Unie státních zástupců. Před více než šesti lety ji ministr spravedlnosti Pavel Blažek jmenoval šéfkou Vrchního státního zastupitelství v Praze. V roce 2016 získala ocenění Právník roku v oboru trestního práva. Pravidelně se umísťuje na čelných příčkách anket nejvlivnějších žen v Česku.

Takže čistě z pozice mocenské je to ministr spravedlnosti.

Přesně. I proto, že tu není již zmíněná Nejvyšší rada soudnictví, která by pro něj byla zástupcem moci soudní a byla komunikátorem problémů v soudnictví.

A kdo má z dalších justičních představitelů největší vliv?

Předseda Ústavního soudu. Pak je otázka, zda předseda Nejvyššího soudu správního, nebo Nejvyššího soudu. Vzhledem k dopadu rozhodnutí do životů lidí bych spíše zvolila Pavla Šámala, aniž bych chtěla jakkoliv snižovat vliv nejvyššího státního zástupce.

Je pro vás Pavel Šámal i klíčovou ideovou osobností, pokud jde o trestní právo?

Stále ano.

Vy sama jste pravidelně řazena mezi nejvlivnější ženy v Česku. Proč?

Když se podíváte mezi justiční špičky, další žena je jen na postu místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu. Dříve tu byla ještě doktorka Brožová, před ní bychom mohli jmenovat další ženy, ale stále se jedná o jev spíše ojedinělý.

Dobře, ale Iva Brožová a svého času třeba ani Renáta Vesecká nikdy nebyly na prvních příčkách žebříčků…

Obecně platí, že veřejnost po delší dobu nevnímala kroky minulého vedení Vrchního státního zastupitelství v Praze dobře. A to i s ohledem na to, jak hodnotila některé trestní věci, které se ne vždy řešily efektivně a přesvědčivě. K tomu pod mnou řízené státní zastupitelství spadá šest krajů, včetně hlavního města, kde se řeší nejsledovanější kauzy. Takové trestní věci jsou velmi intenzivně mediálně prezentované. Navíc, státní zastupitelství je soustava hierarchická a pozice vrchního státního zástupce v Praze není bezvýznamná. Pokud je tedy úřad ztotožňován se mnou, jsou se mnou ztotožňovány i trestní věci, které se tu projednávají. Ani v rukou jednoho soudce se navíc nekoncentruje tolik věcí jako v jednom úřadě státního zastupitelství. A tak moje osoba pochopitelně vešla ve známost.

Vy jste ale už byla viditelná před Vrchním státním zastupitelstvím v Praze. Šest let jste byla prezidentkou Unie státních zástupců.

Prezidentkou jsem se navíc stala v době střetů, která nebyla pro naši profesi úplně přívětivá z hlediska hodnocení našich postupů.

Doba střetů?

Šlo o velmi problematickou trestní věc dnešního senátora Čunka. Kritizovaly se postupy Nejvyššího státního zastupitelství, odvolávali se vedoucí státní zástupci a uvnitř instituce bylo viditelné vnitřní pnutí. Začala jsem se o tyto problémy aktivně zajímat.

Máte radost z pravidelného umístění mezi nejvlivnějšími Češkami?

Velmi si toho vážím…

Nepochybně. Ale jste ráda?

Vážím si toho. Současně mě to zavazuje. Tak jako u každého jiného opakujícího ocenění nechcete zklamat. O to víc se snažíte dostát tomu, proč se vám ocenění dostalo. Jde o neustálou aktivitu a burcování k dalším výkonům. U mě i mých kolegů. To bývá v některých případech těžké.

Například?

Třeba když jsme zklamáni z nepřesvědčivých rozhodnutí soudů, věci několikrát putují mezi soudními instancemi se zcela rozdílnými názory, anebo čekáte pět šest let na konečný verdikt. Třeba z poslední doby v případě obviněného soudce Berky i dvanáct let. Musím se hodně snažit, aby státní zástupci neztratili motivaci. Náš úřad není jen o Lence Bradáčové. A každý z nás chce vidět výsledek své práce.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?