jarvis_5c0fe9cb498ec86e38a79042.jpeg
Advokát Jakub Vozáb.
autor: HN - Lukáš Bíba

Advokát Jakub Vozáb hájí nesvéprávnou ženu, kterou opatrovnice připravila o desítky tisíc korun. Opatrovnice více než rok zadržovala klientce důchod a nechala ji zcela bez příjmů. Navíc za ni uzavřela smlouvu o kontokorentu. Ten zůstal po výměně opatrovnice přečerpaný. Nový opatrovník o něm neměl tušení, a tak dluh roky narůstal. Za pomoc nesvéprávné ženě se Jakub Vozáb dostal mezi finalisty ocenění Pro bono & CSR 2018.

HN: O co přesně šlo v případu nesvéprávné ženy?

Z mého pohledu se jednalo o lidské selhání. Opatrovnice, které byla svěřena nesvéprávná příbuzná, využívala situace a svého zmocnění disponovat se sociálními dávkami nesvéprávné. Ty putovaly na účet, na kterém byl otevřen i kontokorent, čehož opatrovnice využila.

HN: Jak velký úvěr byl?

Nebyl nijak velký, šlo o pět tisíc korun. Z podstaty na tom není nic špatného, zařízení půjčky pro klienta je běžné. Problémem ale bylo, že úvěr byl permanentně přečerpaný. Opatrovnice ho evidentně průběžně užívala nejen pro potřeby nesvéprávné, ale i své vlastní. Ještě větší problém nastal ve chvíli, kdy se účet přestal využívat, protože se změnil opatrovník. Kontokorent ale nikdo nevyrovnal do nuly. Zůstal přečerpaný téměř o tři tisíce korun.

Jakub Vozáb

Vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2011 založil advokátní kancelář Vozáb & Co. V rámci své praxe se věnuje převážně právu duševního vlastnictví a obchodnímu právu.

HN: Kdy jste do případu vstoupili vy?

Ve chvíli, kdy společnost na vymáhání dluhů zahájila soudní řízení a nesvéprávná žena dostala soudní obsílku. Nikdo totiž předtím nereagoval na dopisy od banky, ta dluh zesplatnila, naběhly další sankce a dluh nakonec vyšplhal na vyšší desítky tisíc korun. V tu chvíli soud stanovil nového opatrovníka, kterým byla městská část Praha 8. Její pracovnice pak kontaktovala skrze Pro bono alianci několik kanceláří a my jsme se případu bezplatně ujali.

HN: Kde se stala chyba? Nebyla kontrola soudu nad opatrovníky dostatečná?

Z mého pohledu soudní kontrola podrobně neproběhla. Pokud by se o věc někdo více zajímal, musel by zjistit, že k účtu nesvéprávné je kontokorent. Muselo by někoho napadnout zjistit, zdali je aktivní, zdali je zůstatek záporný nebo jestli byl vyčerpán či naopak splacen. Kdyby někdo chtěl, tak by se informace dopátral a věc mohla být vyřešena daleko dříve a výsledný dluh by nebyl tak vysoký.

HN: Ve zprávách opatrovnice nebyly žádné informace o úvěru?

Samozřejmě opatrovnice soudu podávala zprávy, informovala ho i o tom, že klientka má účet. Pokud by se věcí soud pravidelně zabýval, tak by si musel všimnout, že chybí nová zpráva, není úplná, mohl by si vyžádat doplnění informací. Na druhou stranu soud nefunguje tak, že by věci aktivně vyšetřoval. Neobesílá banky. To by ani nebylo reálné vzhledem k počtu opatrovaných osob. Ale v tomto případě by podle všeho nebylo příliš složité informace zjistit.

HN: Co by podle vás mohlo zabránit opakování podobných případů?

Udivilo mě, že neexistuje žádná systematická kontrola financí opatrovaných osob. Podle mého názoru by neměl být problém vytvořit unifikovaný dotazník, v němž by se pravidelně zjišťoval ucelený seznam věcí včetně zřizování bankovních účtů ve prospěch opatrovaných osob a toho, zda se k nim váže úvěr. Povinně by se také měly přikládat výpisy z účtů. Dále by bylo přínosné, pokud by existovala povinnost soudu zaujmout písemné stanovisko k obsahu jednotlivých bodů takového dotazníku. Donutilo by to soudy projít údaje a zaujmout postoj, přijmout opatření. V opačném případě by šlo o pochybení soudu s patřičnými důsledky.

HN: Mají podle vás opatrovníci dostatek informací o tom, co mají a nemají dělat?

Logicky jsou opatrovníci často laici, někdy i nevzdělaní lidé z okruhu rodiny. Mohou to být obyčejní lidé, kteří nemají vystudovanou ani střední školu. Okruh potenciálních opatrovníků, i když vezmeme v úvahu celou širší rodinu, nemusí poskytnout zcela kompetentní osobu. Nějakou základní instruktáž mají, i když jsem nikdy nebyl svědkem toho jakou. Předpokládám, že soud je při příležitosti ustanovení poučí o jejich povinnostech. Nevím ale o žádném komplexním systematickém řešení. Podle mě problém je prostě lidský faktor. Je dost možné, že opatrovník po ustanovení funguje standardně, ale když nastane svízelná situace a sám opatrovník se dostane například do finanční tísně, může ho svádět použít peníze opatrované osoby, když je to právě on, kdo určuje, jak s těmito prostředky naložit.

HN: Jak jste postupovali, když se k vám případ dostal?

Naším úkolem bylo poprat se s běžícím soudním řízením o zaplacení dluhu. Namítli jsme mimo jiné i to, že velice pravděpodobně smlouva o otevření bankovního účtu platně nevznikla, tím pádem ani smlouva o kontokorentu, protože ten se ze své podstaty musí vázat k samotnému běžnému účtu. V takovém případě by nešlo o nároky z uzavřené smlouvy, ale maximálně o nároky z bezdůvodného obohacení, a navíc povinnost splatit dluh by měl ten, kdo peníze reálně využil. Velice pravděpodobně by to nebyla nesvéprávná klientka, ona totiž nikdy bankovní kartu ani účet neovládala. Nikdy v životě z účtu nic nezaplatila, tím pádem nikdy nemohla čerpat kontokorent. Tím, kdo se obohatil na úkor banky, musel být někdo jiný a žaloba proti opatrované osobě by tedy byla nedůvodná.

HN: Jak soudní spor skončil?

Dokumenty se nedařilo dohledat, tedy byla naděje na ukončení sporu smírem. Banka pochopila, že cesta k vymožení vyšší částky bude dost komplikovaná, a kromě toho si uvědomila, že nejde o běžného dlužníka. Proto odpustila podstatnou část pohledávky. Klientka tak nakonec měla zaplatit jen zhruba 2900 korun. Tehdy jsme nabídli, že za ni tuto zbývající částku zaplatíme. Sama by ji musela splácet přes dva roky po 100 korunách měsíčně. Její měsíční příjmy jsou totiž pouze v řádu tisíců korun.

HN: Tím vaše pomoc nesvéprávné ženě skončila?

V souvislosti s dluhem ano. V současné době ale běží ještě jedna kauza, která se týká zadržování jejího důchodu. Jedná se o trestný čin zpronevěry v souběhu s podvodem.

HN: Jak dlouho to probíhalo?

Asi tři čtvrtě roku nebo rok, jedná se opět o částku v desítkách tisíc. Opatrovnice v tu dobu nepečovala o nesvéprávnou, přesto inkasovala její důchod, nikdy jej klientce nevydala ani nevyúčtovala. Zdá se, že ho tedy používala pro své potřeby. Opatrovnice se bránila tím, že klientka údajně měla dluhy, které musela zaplatit. Ty dluhy měly být vůči někomu, kdo v současné době nežije. Okolnosti byly dost podivné, celkově to působilo jako účelové tvrzení.

HN: Neměl by takovou situaci podchytit zase soud?

Těžko říct, nedokážu si představit, jak systém funguje z pohledu soudu, ale řekl bych, že znovu došlo k selhání lidského faktoru. Kontrola soudu není kontinuální.

Autoři: Lukáš Šikel