Návrh na povinné zastoupení advokátem znamená pro Česko výraznou změnu. Obhájce s právním vzděláním je teď povinný jen v trestním řízení. V civilním řízení pak právního zástupce občanský soudní řád povinně nařizuje pro podání dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu a pro řízení před Ústavním soudem. U nižších instancí se doposud lidé mohli obejít bez právníků.

Zvládají to například ve spotřebitelských sporech, kde to ostatně klientům v jednoduchých případech doporučují i neziskové organizace. "Existují právní nároky, které spotřebitel zvládne vymoci sám a bez finančně nákladné pomoci. Typicky se jedná o vydání bezdůvodného obohacení nebo další přímočaré nároky na uhrazení určité finanční částky," říká vedoucí právní poradny spotřebitelského sdružení dTest Lukáš Zelený. V takových případech totiž mnohdy k úspěchu stačí jen vyplnit návrh na vydání platebního rozkazu, což je možné udělat i elektronicky prostřednictvím jednoduchého formuláře.

"Setkali jsme se i s případy, kdy spotřebitelé bez advokáta řešili vydání bezdůvodného obohacení v částkách převyšujících hranici 50 000 korun, například v případě předváděcích akcí s vysavači nebo vymáhání nevratných záloh při prodeji vozidel v autobazarech," popisuje Zelený.

Právě to by se ale podle návrhu věcného záměru civilního řádu soudního v zájmu zefektivnění soudnictví mělo změnit. Bez advokáta už by v takových případech lidé k soudu nemohli. Návrh sice připouští, že by výsledné paragrafové znění zákona mohlo obsahovat výjimky z povinného zastoupení, výslovně však zmiňuje jen jedinou: advokáta by si k soudním jednáním nemuseli brát lidé s právním vzděláním.

Plán ministerstva spravedlnosti uvítala advokátní komora. Povinné zastoupení advokátem by podle ní mohlo řízení před soudy zrychlit, odpadla by totiž poučovací povinnost, kterou soudy vůči účastníkům bez právního zastoupení nyní mají. "Současně s tím by došlo k vyřešení otázky zastupování účastníků řízení takzvanými obecnými zmocněnci, kteří za úplatu zastupují účastníky řízení, aniž by k tomu měli příslušné oprávnění," dodává mluvčí advokátní komory Iva Chaloupková.

Pro klienta může být zastoupení advokátem výhodné. Zaručuje mu totiž, že se o jeho případ postará osoba s právním vzděláním. To obecný zmocněnec mít nemusí. Ani odbornost sice nemůže beze zbytku zabránit excesům, avšak pro tyto případy má zákon o advokacii několik pojistek. Advokáti podle něj především odpovídají klientům za škodu, kterou by jim v souvislosti s výkonem advokacie způsobili. Navíc musí mít uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu, z nějž takové škody klientům platí.

Mrhání penězi

Naopak proti návrhu se ostře vymezila Hospodářská komora. Zavedení povinného zastoupení advokátem by podle ní účastníky civilního procesu omezilo. "Firmám se kvůli tomu výrazně prodraží soudní spory," argumentuje viceprezidentka komory Irena Bartoňová Pálková. Podle aktuálního znění návrhu věcného záměru by se totiž podniky nemohly před soudy nechat zastupovat vlastními interními právníky, což nyní často využívají. "To není v souladu se zásadou procesní ekonomie," dodává Bartoňová Pálková.

Zastoupení podnikovými právníky se podle ní firmám osvědčilo a nic nenasvědčuje tomu, že by taková volba vedla ke zhoršení procesního postavení podnikatelů. Interní právníci na rozdíl od advokátů znají každodenní chod firmy. Nemusí se tak před vstupem do případu zdlouhavě seznamovat s jejím fungováním a prostředím, v němž podniká, což zvyšuje rychlost jejich "zásahu".

Na druhou stranu nyní platná právní úprava podniky nijak neomezuje v tom, aby si najaly externí advokáty v kauzách, na něž se interní právní tým necítí. "Společnosti obvykle oslovují advokáty v těch věcech, které se netýkají běžné agendy podniku nebo kde společnost činí investici do advokáta s vědomím, že daná oblast vyžaduje vysokou specializaci právníka a dlouhodobou zkušenost," uvádí příklad prezidentka Unie podnikových právníků Marie Brejchová.

Pokud by se zastoupení advokátem stalo povinné i v méně specializovaných případech, mohlo by manažery firem hlavně ve sporech, kde jde o nižší částky, odradit od toho, aby k soudu vůbec šli. Zastoupení advokáty je totiž v porovnání s prací interních právníků drahé. "V případě využití externích právníků můžeme hovořit minimálně o dvojnásobku hodinového nákladu na interní právníky, někdy i více," vypočítává šéfka podnikových právníků. Manažeři přitom musí jednat s péčí řádného hospodáře. Spor, v němž by utratili víc za advokáty, než kolik by mohli reálně vysoudit, by se tak z jejich pohledu nevyplatil.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?