Vysoce postavení manažeři jako například generální ředitelé mají obvykle sjednanou tzv. "manažerskou" smlouvu dle zákoníku práce a často také působí jako členové statutárních orgánů společnosti na základě smlouvy o výkonu funkce, popřípadě bez uzavření další smlouvy nad rámec "manažerské" smlouvy. Dlouho bylo nejasné, zda je takový souběh pracovního poměru a výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti přípustný a zda mají tito manažeři nárok na mzdu dle sjednané "manažerské" pracovní smlouvy. Mohlo by se zdát, že rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "NS") sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 ze dne 11. 4. 2018 (dále jen "Rozsudek") tyto nejasnosti zcela vyřešil. Velký senát NS v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že člen statutárního orgánu může se společností platně uzavřít na výkon své funkce "manažerskou" pracovní smlouvu. Cílem tohoto článku je poukázat na některé problémy přetrvávající i po vydání Rozsudku.

Stručně k vývoji judikatury ohledně souběhu

Ustálená judikatura NS před vydáním Rozsudku vycházela z předpokladu, že výkon funkce člena statutárního orgánu nemůže být druhem (předmětem) práce ve smyslu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen "zákoník práce"), a to z důvodu, že se nejedná o závislou činnost − úkolem člena statutárního orgánu je totiž zastupování společnosti vůči třetím osobám a obchodní vedení společnosti, což jsou ze své povahy nezávislé činnosti. Dle tehdejšího názoru NS se vznik, zánik ani obsah právního vztahu mezi společností a členem jejího statutárního orgánu nemohl v žádném případě řídit zákoníkem práce. Podle názoru NS pracovní smlouva na výkon činností, které spadají do působnosti (náplně funkce) člena statutárního orgánu, byla neplatná pro rozpor se zákonem, a proto ani nemohla založit nárok na mzdu či jiná plnění pracovněprávní povahy. Členové statutárního orgánu, kteří měli uzavřenu jen pracovní smlouvu (a nikoli smlouvu o výkonu funkce), se nacházeli v jakémsi právním vakuu.1 💬

Na druhou stranu NS obecně připouštěl výkon jiných činností, jež nespadají do působnosti člena statutárního orgánu, v pracovněprávním poměru na základě pracovní smlouvy. Podle těchto názorů obchodní korporace mohla i před vydáním Rozsudku se svým jednatelem či členem představenstva platně uzavřít pracovní smlouvu například na pracovní pozici "Ředitel IT" (což je ze své povahy vysoce specializovaná a úzce zaměřená pozice), avšak již nemohla platně uzavřít pracovní smlouvu na pozici "Finanční ředitel", a to z důvodu, že činnosti vykonávané finančním ředitelem zpravidla spadají do obchodního vedení, a proto finanční ředitel tyto činnosti vykonával z titulu své funkce člena statutárního orgánu a nemohl je vykonávat na základě pracovní smlouvy. Ve své "novější" judikatuře pak NS svůj postoj k souběhům částečně moderoval, když například připustil, že náplň práce výrobně-technického náměstka generálního ředitele (srov. rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 2310/2015 ze dne 4. 5. 2016) či obchodního ředitele (srov. rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 496/2014 ze dne 24. 2. 2015), nezahrnovala stejné činnosti, které tito manažeři vykonávali ve své působnosti statutárního orgánu, a tudíž shledal souběžný pracovní poměr platným a v souladu se zákonem.

Ústavní soud České republiky (dále jen "ÚS") v nálezu I. ÚS 190/15 ze dne 13. 9. 2016 jednoznačně odmítl jednotlivé argumenty NS, na základě kterých NS dovozoval neplatnost souběžné pracovní smlouvy na výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. V daném nálezu ÚS vyšel především z ústavně zakotvené autonomie vůle stran a uvedl, že není vyloučeno, aby strany pracovní smlouvy podrobily režimu zákoníku práce i jiné vztahy než ty, které vznikají při výkonu závislé práce.

Přelomový Rozsudek NS

V návaznosti na judikaturu ÚS i NS dospěl k závěru, že obchodní korporace a člen jejího statutárního orgánu mohou výkon funkce člena statutárního orgánu platně upravit "manažerskou smlouvou" dle zákoníku práce. NS tedy opustil své dřívější formalistické stanovisko o neplatnosti takové smlouvy. Avšak bez ohledu na to, jakému právnímu režimu strany podřídí smlouvu o výkonu funkce, jejich vzájemný vztah nadále zůstává vztahem obchodněprávním. Jinými slovy, statutární orgán se nestane zaměstnancem společnosti, ani když si strany uzavřou na výkon funkce člena statutárního orgánu "manažerskou" smlouvu dle zákoníku práce. NS k tomu uvedl:

"Jelikož však výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, takové ujednání neučiní ze vztahu mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací vztah pracovněprávní. Ani tehdy, "podřídí-li" se zákoníku práce, nelze člena statutárního orgánu považovat (v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) za zaměstnance (§ 6 zákoníku práce) a obchodní korporaci za zaměstnavatele (§ 7 zákoníku práce). Jejich vztah i nadále zůstává vztahem obchodněprávním, jenž se řídí obchodním zákoníkem a dále − v důsledku smluvního ujednání − těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací. Jinak řečeno, ani ujednáním o "podřízení se režimu" zákoníku práce se nelze odchýlit od těch ustanovení (zejména) obchodního zákoníku, jejichž povaha to vylučuje (§ 2 odst. 3­obč. zák.)."2 💬

NS se v Rozsudku vyjádřil i k situaci, kdy člen statutárního orgánu a obchodní korporace uzavřou na výkon činností v působnosti statutárního orgánu paralelně dvě smlouvy, tj. smlouvu o výkonu funkce v režimu obchodněprávním a "manažerskou smlouvu" v režimu pracovněprávním. V takovém případě je dle NS "nutné na manažerskou smlouvu pohlížet jako na (svého druhu) dodatek ke smlouvě o výkonu funkce (…) Manažerská smlouva není neplatná jen proto, že ji její strany podřídily režimu zákoníku práce, avšak je na ni třeba klást stejné požadavky (co do formy, obsahu i potřeby jejího schválení příslušným orgánem obchodní korporace), jako na samotnou smlouvu o výkonu funkce".3 💬

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 60 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.