Zásada reformatio in peius zaručuje, že v návaznosti na podání odvolání nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch toho, kdo se odvolal (případně, v jehož prospěch bylo odvolání, nebo jiný opravný prostředek, podáno). Zásada zákazu reformace in peius má tak zabránit tomu, aby odvolatelé nebyli od podání opravného prostředku odrazováni obavou, že jim může být přihoršeno.1 💬 Tento příspěvek přináší krátké zamyšlení nad aplikací této zásady ve správním trestání, bez ambice detailního rozboru všech souvisejících otázek, které zásada zákazu reformatio in peius přináší.

V oblasti trestního práva je aplikace zmíněné zásady (až na výjimky, viz právní úprava trestního příkazu) pojímána extenzivně a tato zásada je vnímána jako jedna ze základních zásad spravedlivého procesu. Takovým způsobem by tato zásada měla být podle našeho názoru aplikována a vykládána i v oblasti správního trestání. Analogickou aplikaci zásad trestního práva na správněprávní trestání potvrzuje i konstantní rozhodovací praxe správních soudů, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2014, v němž je uvedeno následující: "Také trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu." Zásada zákazu reformatio in peius má však ve správním trestání své limity a specifika.

Správní řád k zákazu změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele v § 90 odst. 3 stanoví následující: "Odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy či jiným veřejným zájmem."

Zákon o odpovědnosti za přestupky2 💬 zásadu zákazu reformatio in peius upravuje v § 98 odst. 2 a stanoví, že: "Odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu nebo výrok o náhradě škody anebo výrok o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného."

Ačkoliv na první pohled uvedená ustanovení zajišťují účel zásady zákazu reformatio in peius, výklad provedený správními soudy a zastávaný i odborníky na správní trestání je oproti pojetí této zásady v trestním právu odlišný. V prvé řadě lze upozornit na skutečnost, že limity pro "nezhoršení" rozhodnutí dle zákona o odpovědnosti za přestupky se vztahují pouze k osobě obviněného (nikoliv na další účastníky řízení) a pouze na výroky uvedené v § 98 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky.

Oproti trestnímu řádu3 💬 správní řád ani zákon o odpovědnosti za přestupky neobsahuje pravidlo pro navazující prvostupňové řízení, tedy pro řízení, které bude vedeno poté, co odvolací orgán (jenž zásadně nemůže zhoršit výsledek řízení pro odvolatele) o odvolání rozhodne. S ohledem na smysl a účel zásady zákazu reformatio in peius by se dalo předpokládat, že ani v prvostupňovém rozhodnutí nemůže dojít ke změně konečného výsledku řízení v neprospěch odvolatele.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?