Informace volně dostupné na sociálních sítích by personalisté využívat neměli. Odmítnutý uchazeč může žádat omluvu a odškodnění.
Informace volně dostupné na sociálních sítích by personalisté využívat neměli. Odmítnutý uchazeč může žádat omluvu a odškodnění.
autor: archiv

Sociální sítě se staly fenoménem osobního i pracovního života. Podle průzkumu AMI Digital Indexu je denně využívá 80 procent českých uživatelů internetu. V průměru na nich každý den stráví 149 minut. Jenže sebeprezentace na sociálních sítích − ať už soukromá nebo firemní − má své hranice. I na platformách, jako jsou Facebook, Instagram nebo profesní Linked­In, platí zákony. Za jejich porušení může hrozit trestní stíhání a zaměstnancům výpověď.

Když si ředitel přivydělává jako pornoherec

Svobodu projevu sice Čechům zajišťuje Listina základních práv a svobod, zvlášť na sociálních sítích se ale může toto právo dostat do střetu s právy zaměstnavatele. Péče o dobré jméno firmy na veřejnosti totiž patří k jejímu oprávněnému zájmu, a tak by si lidé měli dávat pozor na to, co o práci ve svých statusech na sociálních sítích píší.

Odstrašujícím příkladem může být internetová diskuse mezi zaměstnanci jedné technologické společnosti. "Na Facebooku se obviňovali z lenosti v práci, nedůslednosti jejich práce a dalších věcí, které zejména klienti dané společnosti nečetli s velkým nadšením. Během pár dnů společnost s oběma ukončila pracovní poměr," popisuje řídící advokát bpv Braun Partners Arthur Braun.

Propustit zaměstnance může firma ve chvíli, kdy je kritika směrovaná na její adresu neoprávněná. Podle rozsudků Nejvyššího soudu se bude v případě sporu zkoumat, jestli byla kritika věcná, konkrétní a přiměřená co do obsahu, formy a místa. "Nejsou-li podklady pro hodnotící úsudek pravdivé, nelze kritiku považovat za přípustnou," varuje advokátka Deloitte Legal Anna Szabová.

Za kritiku firmy na Facebooku může dostat zaměstnanec vyhazov, s výpovědí kvůli rasismu podnik u soudu uspět nemusí.

Těžší je pro firmy propustit zaměstnance v případě, že se jim nelíbí jeho soukromé projevy na sociálních sítích, které se přímo nevztahují k práci, ale poškozují image firmy. Může jít třeba o rasistická a xenofobní vyjádření zaměstnance firmy, jejíž klienti pocházejí ze zahraničí nebo národnostních menšin. Takové projevy zpravidla nebude možné posoudit jako důvod vyhazovu. "Výpovědní důvod mohou soukromé projevy představovat jen u vybraných zaměstnanců − těch, kteří vykonávají takový druh práce, pro niž zákon nebo legitimní potřeba zaměstnavatele stanoví určité charakterové či morální předpoklady," vysvětluje Szabová.

Stanovení takové hranice přímo na sociálních sítích české soudy zatím neřešily. Představu o tom, jak to ale v praxi může vypadat, dává tři roky starý případ ředitele školy, kterého město propustilo kvůli účinkování v pornu. Nejvyšší soud se ve sporu, který po výpovědi následoval, zastal radních. Bezúhonnost pedagogického pracovníka, kterou vyžaduje zákon, je podle soudců potřeba vykládat nejen jako trestní, ale také jako bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností.

I šéfy na síti svazují zákony

Sociální sítě se staly také hojně využívaným nástrojem firemní propagace. Podniky na nich zveřejňují odborné příspěvky, ale třeba i fotky z teambuildingů nebo firemních večírků. V takovém případě by ovšem měly vědět, že podobu člověka je podle občanského zákoníku možné šířit jen s jeho výslovným souhlasem. "Pokud byste na firemním večírku zachytili vašeho klienta v situaci, která mu nemusí být následující den úplně příjemná, nebude rozumný nápad takovou fotografii vůbec pořizovat, a už vůbec ne ji sdílet dál," radí právnička advokátní kanceláře eLegal Anna Freimannová.

Souhlas zaměstnance bude firma potřebovat také v případě, že bude chtít na svém profilu uvést jméno a popsat obsah jeho práce. Souhlas může svým lidem dát buď přímo do pracovní smlouvy, anebo ho s nimi podepsat i dodatečně ve speciální dohodě.

Pod ochranou autorského práva

Nejen v pracovním životě si ale lidé musí dávat pozor na to, co na sociálních sítích sdílí. Vedle pracovního práva se totiž mohou dostat i do konfliktu s autorským zákonem, když na síti uveřejní třeba fotku nebo video, ke kterým nemají autorská práva. Autor od nich v takovém případě může žádat omluvu a odškodnění. Avšak stoprocentně to platí jen v případě, že uživatel na sociální síti sdílí přímo soubor s autorsky chráněným dílem. "Pokud sdílí odkaz na jinou webovou stránku, která dané dílo obsahuje, pak je zde otevřený prostor pro diskusi," uvádí Freimannová z eLegal.

Posuzovat se bude například to, jestli sdílením odkazu nerozšířil uživatel sociální sítě dílo "publiku", kterému ho autor sám nezpřístupnil. Kdyby tak například článek z placeného webu chtěl uživatel nasdílet i lidem, kteří si ho nezaplatili, potřeboval by k tomu souhlas autora. "Pokud autor souhlas neudělí, bude sdílením neoprávněně zasaženo do jeho práv a autor se může domáhat až trojnásobku ceny běžné licence," vysvětluje Freimannová. A pokud autorsky chráněné dílo použijí podnikatelé bez souhlasu v rámci reklamy, může jim kromě porušení autorského práva hrozit i obvinění z nekalé soutěže.

Specifická je situace v případě, že autor dílo vytvořil v rámci svého zaměstnání. Pak má sice právo uvádět své autorství, avšak majitelem díla je jeho zaměstnavatel. Ten také rozhoduje o tom, komu dá právo dílo dál sdílet a může za to inkasovat odměnu.

Personalistům je Facebook zakázán

Na sociální sítě se už dostává i nábor zaměstnanců. "Vzhledem k tomu, že internetové vyhledávače indexují i obsah na sociálních sítích, je prověření uchazečů o zaměstnání otázkou chvilky. Většina náborářů to také dělá," říká manažer náboru a marketingu pracovní agentury ManpowerGroup Jiří Halbrštát.

"Problémy mohou představovat například nevhodné rasistické výroky. Konzumace alkoholu na fotkách zpravidla nevadí, neboť tolerance české společnosti vůči alkoholu je vysoká," upozorňuje manažerka náboru společnosti Adecco Linda Picková.

Jenže podle právníků se personalisté při takovém vy­užití sociálních sítí dostávají na tenký led. Informace, které o kandidátovi takto najdou, by používat neměli. "Zákoník práce totiž stanoví, že zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od osoby, která se u něj uchází o práci, jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy," uvádí advokátka Szabová z Deloitte Legal.

Profil "žije" i po smrti

Na "virtuální" život by měli pamatovat také pozůstalí ve chvíli, kdy zemře jejich příbuzný. Může se totiž stát, že na sociálních sítích bude zesnulý "žít" ještě dlouhé roky. "Osobně se mě velmi dotýká, když několik let po tragické smrti bývalé spolupracovnice naší kanceláře mi ji LinkedIn stále nabízí jako vhodný kontakt," popisuje svou zkušenost Arthur Braun.

Informace volně dostupné na sociálních sítích by personalisté využívat neměli. Odmítnutý uchazeč může žádat omluvu a odškodnění.

Platí přitom, že pozůstalí mohou provozovatele sociální sítě požádat o zrušení profilu zemřelého nebo v případě Facebooku i o jeho zvěčnění. Zvěčněné účty se pak stávají místem, kde se mohou přátelé a rodina scházet a podělit se o vzpomínky na zesnulého člověka.

Česká větev Facebooku zároveň ve svých zásadách striktně upozorňuje, že ani za těchto okolností nemůže nikomu poskytnout přihlašovací údaje k účtu zesnulého. Jenže podle nedávného rozhodnutí německého soudu by to nemuselo být neprolomitelné. Soukromé údaje ze sociální sítě mají podle rozsudku přecházet po úmrtí uživatele na jeho dědice. Soud se tak zastal rodičů, kteří chtějí v soukromých zprávách své zesnulé dcery, které běžně nebývají přístupné, pátrat po příčinách jejího úmrtí. O rozhodnutí německého soudu by se v podobných případech mohli opřít i Češi.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.