Okresní soud v Opavě se musí znovu zabývat tím, zda má bývalý generální ředitel olomoucké mlékárny Olma Jiří Gavenda nárok na více než milionovou odměnu, kterou získal v roce 2008. Rozhodl o tom Ústavní soud.

Jak okresní, tak odvolací krajský soud nejprve došly k tomu, že má Gavenda neoprávněně získanou odměnu vrátit. Manažerská smlouva, na jejímž základě ji získal, byla neplatná. Ústavní soud ale nyní jejich rozhodnutí označil za chybné. "Obecné soudy vyložily v rozhodné době účinné právní předpisy ústavně nekonformním způsobem," konstatoval Ústavní soud.

Případ by měl zajímat tisíce manažerů v zemi, kteří kromě toho, že jsou členy statutárních orgánů firem, jsou zároveň jejími zaměstnanci například jako ředitelé. Souvisí totiž s tématem, nakolik je možný souběh těchto funkcí, a tedy i pobírání peněz za ně. Obecné soudy i Nejvyšší soud tento souběh dlouho označovaly za nezákonný, než do případu vstoupil Ústavní soud.

Ztráta 214 milionů

Gavenda, který v té době byl předseda představenstva Olmy, uzavřel s firmou smlouvu, že pro ni bude od ledna 2008 pracovat i jako generální ředitel s odměnou 1,32 milionu ročně.

Olma následně došla k tomu, že Gavenda na uvedené peníze neměl nárok. Nesplnil prý úkoly, které měl uvedeny v manažerské smlouvě. Později Olma svoji argumentaci ještě rozšířila. Smlouva, podle níž 1,3 milionu korun dostal, byla prý neplatná. A to kvůli nepřípustnému souběhu funkcí, kdy byl jak předseda představenstva, tak generální ředitel.

Je přitom nutno dodat dobové souvislosti: V roce 2008, kdy Gavenda uvedené odměny dostal, firma hospodařila se ztrátou 214 milionů korun. A následně ji ovládl Agrofert současného premiéra Andreje Babiše. Jím dosazené nové vedení Gavendu v prosinci 2008 odvolalo a začalo vyplacené peníze vymáhat.

Gavenda nezůstal pozadu: Ten zase začal požadovat nevyplacené odstupné 602 tisíc korun. Oba případy prošly všemi stupni soudů a musel se jimi zabývat i Ústavní soud.

Sám Gavenda se k případu nechce vyjadřovat a jakkoliv komentovat jej odmítl i jeho advokát Tomáš Hulva. "Klient si výslovně přeje, abych neposkytoval jakékoliv informace," uvedl Hulva.

Sedět na dvou židlích

Spor se točí kolem otázky, zda mají manažeři firem nárok na plat i v případě, že jsou současně členy statutárních orgánů společnosti.

Soudy donedávna zastávaly stanovisko, že souběh funkcí a odměn za ně není možný. Manažerům se pak stávalo, že po odchodu z firmy po nich nové vedení společnosti chtělo odměny vrátit, protože pracovní smlouva byla podle nich neplatná. Do problémů se mohl manažer dostat i v případě, že jeho podnik skončil v konkurzu. Vrácení odměny po něm v tomto případě mohl požadovat insolvenční správce.

Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala tento výklad v minulosti odůvodňoval tím, že není možné, aby statutární orgán stál na straně zaměstnavatele i zaměstnance zároveň. "Nelze sedět na dvou židlích. Buď budu ve společnosti působit jako statutární zástupce, nebo jako zaměstnanec. Souběh zkrátka možný není. Český právní systém je prostě takto nastaven," řekl tehdy HN Fiala.

Jenže před dvěma lety Ústavní soud poukázal na to, že takový zákaz není stanoven žádným zákonem a byl dotvořen pouze judikaturou. A pokud soudy v jednotlivých případech rozhodnou, že souběh funkcí odporoval právu, musí své rozhodnutí dostatečně odůvodnit. "Soudy musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotvoření práva proti zájmům soukromých osob," prohlásil tehdy senát Ústavního soudu vedený Kateřinou Šimáčkovou.

Ta to prohlásila právě v druhém Gavendově sporu o nevyplacené odstupné, který také vrátila na začátek. V něm soudy ještě nerozhodly - přerušily rozhodování do doby, než se pravomocně rozhodne o první žalobě.

Souběh funkcí žádný zákon nezakazuje

Ale zpět k uvedené odměně 1,3 milionu korun. Soudy Olmě vyhověly a přikázaly Gavendovi odměnu vrátit. A loni v lednu to potvrdil Nejvyšší soud, když zamítl Gavendovo dovolání.

A to přesto, že Ústavní soud již v roce 2016 právě v druhém Gavendově případu o odstupné řekl, že bylo porušeno jeho "právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky," které garantuje článek 28 Listiny základních práv a svobod. A uvedl již výše zmíněnou větu, že souběh funkcí žádný zákon nezakazuje.

Nejvyšší soud ale zopakoval, že smlouva nebyla platně uzavřena, protože na obou jejích stranách stály stejné osoby a chybí tak odlišné smluvní strany. "Ve skutečnosti jde o předem dané právní jednání ve 'shodě', při němž nikdo plnohodnotně nezastupuje obchodní společnost," poukázal Nejvyšší soud ve svém verdiktu v lednu 2017, podle něhož tak vrácení 1,32 milionu korun bylo správné.

Jak Nejvyšší soud dodal, tak zaměstnanec i zaměstnavatel si chtějí za běžných okolností sjednat smlouvu pro sebe co nejvýhodnější. "Rozdílnost zájmů zaměstnance a zaměstnavatele při uzavření smlouvy, která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy jako zaměstnanec, neboť tato osoba nemůže odpovídajícím způsobem 'současně' hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy obchodní společnosti jako zaměstnavatele," poukázal ve svém verdiktu.

Vaši změnu názoru kvitujeme

Jenže tento výklad Ústavní soud odmítl a nařídil, aby obecné soudy případ projednaly znovu. Podle něj porušily Gavendovo subjektivní právo na svobodné jednání v zákonných mezích zakotvené v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

"Obecné soudy zároveň porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, když svá rozhodnutí přesvědčivým způsobem neodůvodnily, což nenapravil ani dovolací soud," konstatoval senát pod vedením ústavního soudce Jiřího Zemánka.

Ten navíc poukázal i na to, že letos v dubnu Nejvyšší soud vydal sjednocující stanovisko, kterým se odklonil od svého dosavadního názoru o nepřípustnosti souběhu funkcí. "Skutečnost, že v této otázce došlo ke změně judikatury dovolacího soudu, Ústavní soud souhlasně kvituje," konstatoval Zemánek.

Související