Odpověď z podhradí: S žádostí o informace se Roman Míka obrátil i na středočeskou obec Točník. Ilustrační foto
Odpověď z podhradí: S žádostí o informace se Roman Míka obrátil i na středočeskou obec Točník. Ilustrační foto
autor: Shutterstock

Neobvyklý plán, jak si vydělat, vymyslel Roman Míka z Prahy. Tisícovkám českých obcí rozesílá žádosti o informace, jednou po nich chce seznam bankovních účtů, jindy seznam těch, kdo obci dluží. Vše pod záštitou zákona o svobodném přístupu k informacím. Když obec v odpovědi zveřejní jeho osobní data, žádá odškodné.

"Množství žádostí, které podal, dosahuje tisíců," potvrzuje Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv.

Právě sdružení je přesvědčeno, že Míkovi nejde o odpovědi na dotazy, podle něj čeká na chvíli, kdy obce při vyřizování žádosti pochybí. Podle zákona musí obec zveřejnit odpověď na svých webových stránkách. V případě, že ponechá viditelné osobní údaje tazatele, Míka ji obratem kontaktuje s žádostí o odškodnění. Zveřejněním osobních údajů obce zasahují do jeho osobnostních práv.

Částky, které Míka po obcích jako odškodné požaduje, se pak pohybují ve stovkách či jednotkách tisíců korun.

Svobodný přístup k informacím

◼ Zákon o svobodném přístupu k informacím platí od roku 1999 a prošel už několika novelami. Ministerstvo vnitra i na základě aktivit lidí, jako je Roman Míka, navrhlo jeho další upřesnění. "Provádí kobercový nálet, a i proto se zvedla vlna odporu vůči současné podobě informačního zákona," říká o Míkovi předseda Sdružení místních samospráv Stanislav Polčák.

◼ Návrh novelizace zákona obsahuje možnost odmítnout žádost o informace kvůli zneužití práva.

"Navržená formulace je bohužel špatná, příliš neuchopitelná, a vedla by k opačnému jevu, k odmítání žádostí pod falešnou záminkou, že zneužívají právo," řekl Oldřich Kužílek, autor zákona o svobodném přístupu k informacím. "Než takovéto upřesnění, tak radši žádné," dodal.

◼ Soudy už v jednotlivých případech opakovaně řekly, že pokud to obec řádně zdůvodní, může žádost o informaci pro zneužití práva odmítnout.

Obce kontaktuje postupně, podle abecedy. Za den rozešle několik desítek stejných dotazů, většinou malým obcím. Využívá toho, že někteří starostové se v zákonech příliš nevyznají nebo se obávají zdlouhavých pří a placení drahých právníků. Částku, kterou pak Míka žádá, mnozí zaplatí. Podle tajemníka sdružení Tomáše Chmely se jedná o stovky případů.

Zkušenost s Míkou mají například Rajnochovice na Zlínsku. "Tenkrát jsme špatně začernili jméno. Bylo sice začerněné, ale nebylo to úplně v pořádku a na základě toho žádal odškodnění. Zaplatili jsme asi dva tisíce," uvedl starosta obce Antonín Uhřík.

"Jeho postup je zvláštní, doslova šikanózní. Zneužívá svých zákonných možností, zavaluje samosprávy zbytečnými dotazy a snaží se mít na tom vlastní užitek," popisuje svou zkušenost Zuzana Tvrzníková, starostka Zámrsku na Pardubicku. I v tomto případě žádal Míka odškodnění, obec jej ale nevyplatila.

Míka nedokáže ani na opakovaný dotaz vysvětlit, k čemu mu požadované informace od obcí slouží. "Žádám, nežádám, vše je v souladu se zákonem," prohlašuje.

Obce se proto spojily s autorem zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřichem Kužílkem. Společně se začali radit o dalším postupu. Kužílek navrhl, jak by měly obce žádosti o peníze odmítat. Míka podle něj zákon zneužívá. Upozorňuje při tom na množství žádostí, které tazatel rozesílá. I to, že jejich skutečným účelem je vytvořit situaci pro požadování odškodného.

Obce proto podle Kužílka vyplácely Míkovi peníze zbytečně, na odškodnění ve skutečnosti neměl právo. Míka svou aktivitou sám vstupuje do veřejného prostoru a zveřejnění osobních údajů je ve skutečnosti jeho cílem. "Celou situaci předvídá a inscenuje ji k tomu. Když něco předpokládáte a chcete, tak vám nemůže vzniknout újma," vysvětluje Kužílek. Zveřejněním pouze jména a příjmení navíc nedochází k zásahu do osobnostních práv, protože samy o sobě nejsou chráněným osobním údajem.

Sdružení místních samospráv podalo na Míku trestní oznámení. "To je geniální, spíš to beru tak, že oni jsou neschopní, někde něco udělají špatně a hází vinu na mě, který je tím poškozený," komentuje to Míka.

Toho, že bude ale skutečně obviněn, se nejspíš bát nemusí. "Obce mu tu sumu vydaly dobrovolně, akceptovaly samy, na kolik své dobré jméno ocenil," říká advokát Michal Pacovský, který se specializuje na trestní právo.

Jediný, kdo může Míku zřejmě postihnout, a navíc jen nepřímo, je finanční úřad. Peníze, které si takto "vydělal", mu může zdanit. V zákoně o daních z příjmů je sice uvedeno, že případná náhrada majetkové i nemajetkové újmy je od daně osvobozena, to by ale v tomto případě podle Pacovského nemuselo platit.

"V zákoně také je, že nikdo nemá zneužívat svého práva. Je možné, že by berní úřad na to pohlédl tak, že už ve skutečnosti nejde o náhradu nemajetkové újmy, ale zdroj podnikání," konstatuje Pacovský.

I když obce platily Míkovi zbytečně, jen těžko mohou peníze dostat zpět. A to i kdyby ho žalovaly a požadovaly vydání nedůvodného obohacení. "To právě proto, že platily dobrovolně," dodává advokát.

 

S přispěním Martina Pokorného