Soudní znalec a lektor Lukáš Klee působí na pomezí dvou oborů − práva a stavebnictví. Zabývá se mezinárodními smluvními standardy FIDIC, které mají nastavit transparentní pravidla ve stavebnictví. Pomáhá také vytvářet české stavební standardy. "Díky standardům je jasné, co je normální. Investoři nemusí složitě vymýšlet pořád něco nového, jako je to dnes v Česku běžné. Při každé nové zakázce si pokládají otázku, co dají do smlouvy. A to je zjevně nesmyslné a velmi drahé," říká Klee v rozhovoru pro HN.

HN: Proč vznikají české stavební standardy?

Problém je, že dochází k neustálému vytváření kontraktů na míru, a tak není jasné, co je normální. Pokaždé přichází někdo s tím, že vymyslel něco nejlepšího. Což se může stát pouze velmi výjimečně.

HN: Jak budou standardy vypadat?

Ať se podíváte kamkoli do vyspělého zahraničí, je ve stavebních standardech zhruba to stejné jako v mezinárodním standardu FIDIC (univerzální smluvní pravidla pro všechny druhy stavebních prací a technologií, pozn. red.). Při vytváření českého standardu nebudeme objevovat Ameriku, ale navážeme i na to dobré u nás.

Lukáš Klee (38)

Přes 13 let působil Lukáš Klee jako právník v Metrostavu i jako vedoucí právního oddělení. Specializoval se na mezinárodní smluvní standardy ve stavebnictví. V současné době pracuje jako nezávislý odborník na stavební zakázky, poradce, zakladatel expertní platformy www.ccconsulting.cz. Vyučuje na VUT Brno a Právnické fakultě Univerzity Karlovy, je lektor, soudní znalec, adjudikátor a rozhodce.

HN: Takže jsou standardy v zahraničí běžné…

Ve vyspělém světě jsou všude. Podle existence stavebních smluvních standardů poznáte vyspělý stát od rozvojového. My jsme na dobré cestě.

HN: Je ta cesta klikatá?

Ano, ale teď to vcelku ujde. Po standardech je společenská poptávka. Bez ní by vlastně nešlo něco tak systémového prosadit.

HN: Jaký budou mít vliv na obor stavebnictví?

Budou přínosem. Investoři budou mít k dispozici řešení a nebudou muset vymýšlet pokaždé něco nového, odlišného. Jeden přístup je, že se ze standardů stane zákon jako v Německu. V Rakousku je to norma, něco jako Česká soustava norem. Ve Skandinávii je to pak společenský konsenzus.

HN: Nebylo by lepší zavést standardy na úrovni zákona?

Mně se líbí, když lidé používají standardy proto, že chtějí. Když je někdo přikáže, může za dva roky přikázat něco jiného.

HN: Vzniká ze standardů hodně sporů?

Stavebnictví je obecně náchylné ke sporům. To úplně nesouvisí se standardy. Myšlenka, že smlouva za lidi postaví stavbu, je naivní. Stejně jako myšlenka neprůstřelné smlouvy. Je to až úsměvné. Velké projekty jsou rizikové. Když si koupíte mobilní telefon, je to něco jiného, než když stavíte jadernou elektrárnu nebo dálnici. Spousta lidí si myslí, že to tak není. Setkáte se i s právníky, kteří stavební smlouvu připravují, jako by šlo o koupi hotového produktu.

Ve stavební smlouvě je nejdůležitější zajistit prostředí dobrého projektového řízení, definování rizik včetně řešení odchylek a propracování cesty k výsledku. A když tohle všechno budu mít, smlouva mi pomůže se sporům vyhnout.

HN: Dá se o českém stavebnictví říct, že je neinovativní, když doposud standardy nezavedlo?

Chce inženýr vymýšlet něco nového? Přece chce. Mám někdy ale pocit, že společnost degeneruje, a to i díky právníkům.

HN: Kdo může za nedostatek inovace ve stavebnictví?

Inženýři, kteří si neuvědomují, co je smyslem jejich profese a jak důležité je mít v odvětví jasná pravidla. Nebo se na pravidlech neumí dohodnout a prosadit je. Právníci tomuto stavu ale pomáhají. Vytvářejí neúnosné transakční náklady. Například zadávání veřejných zakázek se stalo absurdní disciplínou, ve které nejde o produkt, ale o proces. Stavaři jsou tak zatíženi často zcela zbytečnými formalistickými požadavky na úkor efektivity výstavby. To se musí bezpodmínečně změnit. Říkám tomu procesní nádor.

HN: Jak jsou na tom u nás inovace s ohledem na technologie?

Pokud jsou investoři omezeni strachem z procesních chyb, stále budou zadávat projekty zdánlivě bezpečným způsobem, typicky na nejnižší cenu s řešením, které dělá projektant v kanceláři opět za nejnižší cenu, a bude klesat i technická kompetence oboru a konkurenceschopnost Česka.

HN: Jak situaci změnit?

Sice jde o zájem všech, ale největší roli mají v současnosti veřejní investoři a další složky státu.

HN: Proč veřejní investoři?

Všude ve světě mají nenahraditelnou roli. Stavební firmy jejich roli nenahradí. Ty většinou chápou, že je nutné zavést jasná pravidla a inovovat. Není tu ale zavedené kvalitní odvětvové lobbování a chybí celá generace lidí, lídrů, kteří by chápali, co je v oborovém, společném a společenském zájmu z dlouhodobého pohledu.

HN: Jak přesně stát pomáhá?

Nejde ani tak o stát jako o osvícené státní zaměstnance, kteří mají vizi a prosazují určité základní hodnoty a principy. Někde to jde už dnes. Třeba Státní fond dopravní infrastruktury pomáhá k zavedení dlouhodobě funkčních pravidel. Na ministerstvu průmyslu a obchodu a České agentuře pro standardizaci založili nový obor, který se snaží nabídnout metodiky a především technické standardy, čímž se mohou významně urychlit inovace v digitalizaci. Několik osvícenců je naštěstí i u velkých investorů v oblasti ministerstva dopravy a ministerstva zemědělství. Přínos mají někteří investoři v Brně. Velkým problémem je ale chybějící plošná politika projektového řízení u veřejných zakázek. Česko třeba stále nemá u svých veřejných zakázek zaveden systém projektového řízení, který začíná přiřazením jednoho odpovědného člověka vybaveného schopnostmi a kompetencemi ke konkrétní veřejné zakázce.

Související