Nejvyšší soud v Brně
Nejvyšší soud v Brně
autor: archiv HN – Zuzana Šmajlerová

Lidé se nemohou stát vlastníkem nemovitosti jen proto, že vložili peníze do její opravy či do dostavby, říká v rozhovoru pro HN předseda senátu Nejvyššího soudu Zdeněk Krčmář. "Úkolem Nejvyššího soudu není rozhodování kauz podle průzkumů veřejného mínění nebo podle přání politiků," uvádí soudce k rozhodnutí soudu v kauze H-System. Krčmář však zmiňuje, že poškozené rodiny mohou být odškodněny kvůli délce řízení, které trvalo více než 18 let. Podle něj však soudy případ nepodcenily a průtahy v řízení Nejvyššího soudu jsou dány současnou zatížeností senátu.

Překvapilo vás, jak negativní reakci vyvolalo vaše rozhodnutí u politiků, kteří je vesměs kritizují? Čekal jste to?

Upřímně řečeno, nepřekvapilo, ale dále to komentovat nechci.

Jaký může mít vliv na veřejnost to, že nejvyšší ústavní činitelé takto otevřeně zpochybňují rozsudky nezávislých soudů a podporují "poškozené" v tom, aby je nerespektovali?

Určitě to nepřispívá k pověsti České republiky jako právního státu. My jsme si nicméně už při přijetí rozhodnutí byli vědomi, že s ním nevyhrajeme žádnou soutěž popularity. Úkolem Nejvyššího soudu není rozhodování kauz podle průzkumů veřejného mínění nebo podle přání politiků. Právě proto je moc soudní nezávislá na moci zákonodárné a moci výkonné.

Nicméně dělá justici dobré jméno to, že tento verdikt padl téměř po 18 letech? Proč u vás trvalo rozhodnout tři roky?

Je to dáno i zatížeností našeho senátu počtem věcí, které rozhodujeme. Rozhodně nás netěší, že jsme o věci rozhodli dva a tři čtvrtě roku poté, co se dostala k Nejvyššímu soudu, ale určitě jsme při jejím rozhodnutí nic nepodcenili. Průtahy řízení před soudy nižších stupňů jdou na vrub především omylu soudů v tom, že s rozhodnutím o vyklizení mají čekat na výsledek sporu o tom, jestli bytové domy patří do konkurzní podstaty úpadce.

Opravdu to aspoň u vás nemohlo být rychlejší? Ostatně právě délku řízení v této kauze kritizoval i Ústavní soud, když nařídil zvýšit odškodné za průtahy…

V této kauze k odškodnění účastníků řízení pro celkovou délku řízení dojít může, protože celková osmnáctiletá délka řízení skutečně není normální. Tady se ale zapomíná na to, že i soudy nižších stupňů v této věci rozhodovaly třikrát. Na to jsme také v rozhodnutí upozornili.

Ale to lidi nezajímá, je zajímá celkový výsledek a kdy se ho dočkají. Navíc vy jste po těch třech letech úplně otočili ten verdikt Vrchního soudu v Praze.

Ten největší průtah vznikl už na začátku, kdy se nejdřív podala žaloba o vyklizení domů a pak se až do roku 2008 čekalo na výsledek sporu o vyloučení majetku z konkurzní podstaty. Ano, mohlo to být rychlejší, i u nás, ale u nás to bylo dané jednak složitostí té kauzy, ale i tím, že jsme v posledních třech letech velmi zatíženi.

Již v roce 2004 soud přece pravomocně odsoudil tehdejší vedení družstva Svatopluk právě kvůli smlouvám, kterými se "vyvedly" uvedené nemovitosti. A v roce 2008 soudy pravomocně řekly, že patří do konkurzní podstaty.

Právě výsledek sporu o tom, jestli bytové domy patří do konkurzní podstaty úpadce, byl z pohledu Nejvyššího soudu (na rozdíl od soudů nižších stupňů) určující pro odpověď na otázku, zda má smysl bránit vyklizení bytových domů v situaci, kdy žalované bytové družstvo ani rodiny, které v domech bydlí, nejsou a nikdy nebyly ani vlastníky pozemků, ani vlastníky bytových domů, bez ohledu na to, že před prohlášením konkurzu poskytli úpadci nemalé zálohy na stavby bytových domů a že další peníze investovali do dostavby bytových domů po prohlášení konkurzu. Pořád jde o úpadcovy bytové domy.

Můžete ještě jednou vysvětlit, proč jste neuznali (otočili) rozsudky předchozích soudů, které svoje verdikty odůvodnily dobrými mravy?

Tady navážu na předchozí odpověď. To, co tito lidé poskytli úpadci na stavbu bytových domů před prohlášením konkurzu, se vypořádává uvnitř konkurzního řízení jako pohledávka bytového družstva. Jakkoli to není hezký příběh, tyto utracené peníze jim vlastnické právo k bytovým domům nezaručovaly. Totéž platí o investicích do dostavby oněch osmi bytových domů po prohlášení konkurzu. Tím, že vložíte peníze do oprav, rekonstrukce nebo dostavby domu ve vlastnictví někoho jiného, se nestanete vlastníkem tohoto domu ani vám nevznikne právo si takový dům koupit a takovému vlastníku povinnost vám jej prodat. Jen můžete žádat, aby vám taková zmařená investice byla vrácena.

Vy nepovažujete vystěhování lidí po dvaceti letech z domů, které vlastně dvakrát zaplatili, za nemravné? 

S rozporem s dobrými mravy se to má tak, že musíte dovodit, že nemravně jedná ten, kdo se domáhá ochrany svého práva žalobou na vyklizení (správce konkurzní podstaty). Podle našeho názoru jde od roku 2008 ve sporu o vyklizení již jen o to, zda správce prodá bytové domy (za nižší cenu) s osobami, které v nich bydlí, nebo (za vyšší cenu) bez nich. Přitom se zapomíná na to, že ony rodiny i dnes žijí v bytových domech pouze jako nájemníci; bohužel na základě neplatných nájemních smluv (protože v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou soudů je jako pronajímatel uzavíralo bytové družstvo, a nikoli správce konkurzní podstaty). Emotivní komentáře k celé kauze také přehlížejí, že ani rozhodnutí soudů nižších stupňů nedávala těmto lidem žádnou jistotu. Odvolací soud jasně řekl, že žalobu o vyklizení zamítá jen "pro tentokrát" a že zamítnutí žaloby žalobci nebrání, aby se vyklizení nemovitostí domáhal znovu.  

Proč ale vrchní soud těmi dobrými mravy verdikt ve prospěch nájemníků odůvodnil a vy jste to otočili?

Když se podíváte na rozhodnutí Vrchního soudu v pasáži o dobrých mravech a pak na tu naši argumentaci, tak zjistíte, že v obou případech jsme citovali stejný zdroj, tj. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (31 Cdo 3931/2013), které shrnulo judikaturu na téma dobrých mravů. Ale Vrchní soud v Praze to necitoval úplně a my v závěru máme více.

Podstatné skutečně je, aby se pro závěr, že můžete někomu odepřít právo pro rozpor s dobrými mravy, prokázalo, že ta osoba, která to právo uplatňuje, se chová nemravně. Nestačí to, že tady jsou sociální ohledy, které by se měly promítnout na straně toho vyklízeného. Jde ale ještě o to, zda lze spravedlivě žádat po tom, kdo uplatňuje to právo, aby mu to právo bylo odepřeno, a k tomu odepření práva se vyžaduje, aby on sám se choval nemravně. Nebo aby mu bylo možné přičíst nemravné jednání.

Autoři: Marek Pokorný