S osobními daty se začalo handlovat ve velkém, říká šéfka české pobočky právní pojišťovny D.A.S.

Před šesti lety představila českému publiku anglického právníka Richarda Susskinda, který prorazil s knihou o "konci právníků". Jitka Chizzola, šéfka české pobočky pojišťovny D.A.S., v rozhovoru pro HN tvrdí, že šlo v té době o hodně provokativní téma.

"Jako jeden z prvních naplno řekl, že právníci si bez nových technologií neškrtnou," popisuje.

HN: Susskind zvedl před lety právníky ze židle. Naplnily se jeho prognózy o nadvládě technologií?

Více vnímáme, že se do oblasti poskytování právních služeb budou čím dál víc dostávat nové technologie. A to nejen ve světě, ale i v Česku. Víme, že právníci jsou zakořenění a neradi opouští mantinely papíru. Ale nic jiného jim nezbývá. I my jsme začali mnohem víc pracovat on-line a nabízet služby tak, aby byly opravdu z jednadvacátého století.

HN: Právní služby jsou přitom silně regulované.

Je pravda, že si s námi někdy jak advokáti, tak sama advokátní komora nevědí rady. Jsme na pomezí práva a pojišťovnictví, kde zase máme my své limity.

HN: Jak jste ale přesvědčili advokáty, aby s vámi spolupracovali? Že pro ně nejste konkurence?

Tím, že jsme pro ně dobrý partner − dáváme práci několika tisícům advokátů. Základní, rychlé poradenství děláme sice u sebe, ale širší a hlubší otázky předáváme českým i evropským právníkům. Váží si nás, protože jim nejenom dáváme práci, ale také včas platíme faktury. A to je důležité.

HN: Takže nemají problém s tím, že by měl právní pomoc poskytovat pouze advokát?

Určitě se i v Česku najdou takoví, kterým to vadí. Dívají se na nás tak, že jim bereme práci. Není jich ale hodně. Na druhou stranu, problémům, které řešíme my, tedy reklamacím, vyúčtováním, přestupkům, se hodně advokátů vůbec nevěnuje. Velký byznys vůbec neřešíme, nejsme partnerem pro korporát.

HN: Pro mnoho lidí jsou to ale citlivé věci a radši by je řešili osobně. Nevadí, že je řešíte na dálku?

Je pravda, že jsme se už od začátku e-mailu snažili řešit věci hlavně přes něj. Klienti si na to ale rychle zvykli. Dokonce působíme posledních osm let výhradně on-line, a to i ve vztahu k advokátům. Máme samozřejmě kontroly, postupy a standardy, které musíme dodržovat. Až na pár advokátů jsme se zbavili papíru velmi jednoduše.

HN: Zmínila jste kontroly. Jak zjistíte, že je váš klient opravdová osoba s danými problémy?

Musíme klientovi věřit. Nekomunikujeme s ním jen po mailu, ale i po telefonu. Často absolvuje také osobní schůzku. Pokud řešíme pojistnou událost, vycházíme z podstaty věci a dokladů či svědků. Ať už jde o autonehody, pracovněprávní věci, nebo reklamace. Dívají se na to také naši právníci nebo daná advokátní kancelář, stejně jako u každého jiného klienta. Když se pak spor dostane z mimosoudního řešení k soudu, probíhá klasické dokazování.

HN: Proč jsou tedy advokáti často proti povolení on-line právní pomoci?

Lidé přestali vnímat, že jsou za sebe zodpovědní.

HN: Jak to myslíte?

Lidé uvěří tomu, co si přečtou na internetu. Když už se tak nějaké informace o právu ke klientovi dostanou on-line, měly by být dobré. Tak aby z nich dostal prvotní ověřenou informaci. Klienti mnohdy prostě nevědí, jak má vypadat smlouva. Neodborné poradenství je tak může zmást.

HN: Přidělává vám množství neověřených poraden na internetu zbytečně práci?

Jsou dvě skupiny lidí. První z nich nám vše předá a nic neřeší. Jsou šťastní, že za ně vše vyřídíme. Druhá skupina lidí nám radí, jak by měl právník jejich případ vyřešit. Mnohdy se odkazuje právě na nějaké články a informace z internetu.

HN: Nekomplikují vaši práci i společnosti, které lidem například slibují, že nebudou muset platit pokuty za dopravní přestupky?

Služby, které fungují výhradně on-line a slibují tento typ pomoci, mi opravdu vadí. Jde jen o vybírání peněz od lidí. My přitom víme, že takový systém nemůže fungovat. Někteří lidé tomu ale bohužel věří. Že někomu dvakrát zaplatili pokutu, ještě neznamená, že je jejich problém vyřízený. Jde o klamavou reklamu.

HN: Vrátím se k inovacím v právu, kam dál mohou zajít?

Náš svět je až moc rychlý. Dopadá na nás pětadvacet let rozvoje, včetně sociálních sítí. Otázka je, zda je správná rychlost, s jakou se naše informace předávají. Díky inovaci mnohdy objevíme nový postup a až následně řešíme, zda je dobrý, nebo špatný. Aktuálně jsme na přelomu, kdy se musíme z negativních zkušeností učit.

HN: Například?

Třeba nové evropské nařízení o ochraně osobních údajů, GDPR. Evropská komise ho připravila, protože se začalo handlovat s osobními daty fyzických osob ve velkém. Nemůžeme se divit, že přišlo.

HN: Dovedete si představit pojištění ochrany osobních dat?

Uvažujeme o tom. Zatím ale chybí zkušenost s nařízením a jeho výkladem. Chceme ale do budoucna v souvislosti s GDPR klientům radit s malými věcmi.

HN: Vidíte v tom budoucnost pojišťovnictví?

Rozhodně. Měli bychom na tom pracovat. Kontrola toho, jak kdo obchoduje s našimi daty, je přínosná pro společnost.