Insolvenční správce David Vandrovec.
Insolvenční správce David Vandrovec.
autor: Michaela Danelová

Vztah mezi majitelem Vítkovic Janem Světlíkem a insolvenčním správcem Davidem Vandrovcem je na bodu mrazu. Vandrovec postupně rozprodal firmu Vítkovice Power Engineering (VPE), která se dostala do konkurzu loni v létě. Kvůli tomu se dostal do ostrého sporu s její mateřskou firmou.

Podle Vandrovce nebylo jiné řešení. Navíc tvrdí, že Vítkovice nemluvily pravdu o reorganizačním plánu. I kvůli tomu se prý podařilo projíst půl miliardy korun. Vandrovec také tvrdě kritizuje řízení společnosti. "Ta firma byla v podstatě neřízená," říká v rozhovoru pro HN. Ve sporu už padly první žaloby.

HN: V poslední době se hovoří o tom, že mezi vámi a většinovým vlastníkem skupiny Vítkovice Janem Světlíkem vládnou mírně řečeno velmi chladné vztahy. Co se stalo?

Na některé výroky a kroky Vítkovic se prostě už nedá nereagovat. Oni vidí chyby všude okolo, jen ne u sebe. A to se týká i úpadku jejich firem.

HN: Co tím myslíte?

Například z mediálních vyjádření pana Světlíka získáte pocit, že celá skupina byla v pořádku a za její problémy může někdo jiný. Ale vezměte si, jak probíhalo insolvenční řízení. To začalo podáním návrhu v dubnu 2016. My jsme ale podle účetnictví firmy zjistili, že splňovala kritéria úpadku už v říjnu 2014. Byli předlužení, v platební neschopnosti, měli vícero dlužníků a pohledávky dlouho po splatnosti.

A když už přišel návrh na insolvenci, tak svůj úpadek čtyři měsíce popírali. Pak se najednou sami k insolvenčnímu návrhu připojili a v ten den tam ještě stihli provést obrovské zápočty zhruba za miliardu. Ta je součástí žalob, ve kterých se po Vítkovicích domáhám 1,3 miliardy. Osobně mi to připadá tak, že hráli jen o čas kvůli určitým krokům, které chtěli provést. Otázkou, do jaké míry bylo jednání dlužníka úmyslné a do jaké míry neschopnost či diletantství, jsem se zabýval poměrně dlouho. A musím říct, že ty kroky, které za celou dobu řízení dělali, mě stále více vedou k přesvědčení, že to vše dělali záměrně, a ne z neznalosti.

HN: Kdyby se k prodeji závodů přistoupilo dřív, byl by výnos větší?

Naprosto jasně. Za dobu reorganizace se majetková podstata snížila o půl miliardy. Zaplatilo by se za podstatové pohledávky a ještě by zbylo na věřitele.

HN: Proč se to nestalo?

Těch důvodů je víc. Od počátku nám například neříkali pravdu. Dlužník se přihlásil k návrhu na reorganizaci a řekl, že reorganizační plán je ve vysokém stádiu rozpracovanosti. Kde? My jsme stále nic neviděli. Až v dubnu 2017 předložila firma věřitelům nějaký plán, jak ho bude připravovat… po osmi měsících? Detaily nám samozřejmě nikdy neřekli s tím, že by to mohlo ovlivnit příchod investora. O tom mluvili celou dobu, i nyní u Vítkovice Heavy Machinery, ale nikdy nikoho nepředstavili. (Rozhovor vznikl před nedělním oznámením, že do Vítkovice Heavy Machinery vstupuje firma SPV VTK podnikatele Jaroslava Strnada, pozn. red.) Věřitele jsme pravidelně upozorňovali na to, že se ztráta prohlubuje, že projídáme zbylé peníze. Rozhodnutí, zda poslat do konkurzu, ale bylo na věřitelích.

HN: Proč podle vás zkrachovala firma Vítkovice Power Engineering?

To nemohu analyzovat. Ale mohu vám říct, co jsme uvnitř viděli my. Například insolvenční správce musí do 30 dnů od vyhlášení konkurzu sdělit všem stranám, kde jsou smlouvy o vzájemném plnění, oznámit, zda hodlá či nehodlá tyto smlouvy splnit. A jestliže do 30 dnů nedojde toto sdělení, tak se má za to, že ta smlouva je odmítnuta a končí. A teď si vezměte, že my jsme o seznam běžících smluv žádali někdy na podzim 2016.

Urgovali jsme to třikrát nebo čtyřikrát. Pak mi nakonec po několika měsících dodali 70 tisíc řádků v Excelu, kde bylo vše od nákupu toaletního papíru po mléko do kuchyňky. A když jsem si stěžoval, že chci normální seznam smluv o vzájemném plnění, a ne seznam toho, kolik firma koupila montérek, tak si na mne stěžovali, že je přetěžuji. Že to trvalo měsíc a půl a museli na to vyčlenit 30 zaměstnanců.

Jak může existovat takhle velká firma, která nemá registr smluv a nemá takové smlouvy vyjeté na jedno kliknutí? Jak to tam bez toho mohli řídit? A nejhorší je, že i když jsme je na to upozorňovali od listopadu 2016, tak jsme pak v při konkurzu v létě 2017 zjistili, že registr pořád není.

HN: Takže ve firmě nikdo nevěděl, co přesně má firma za smlouvy?

Ne. Tak třeba v den, kdy se měly všechny smlouvy odesílat, přišel třeba člověk s krabicí smluv, že ji tam našli po Frantovi, který ale už ve firmě dva roky nedělal… Ty smlouvy ani nebyly fyzicky na jednom místě. Ta firma byla v podstatě neřízená.

HN: Vy je žalujete o 1,3 miliardy, oni zase svojí žalobou napadli váš rozprodej Vítkovice Power Engineering.

Prodej mostárny i kotlárny (dnes fungují jako Vítkovické strojírny, pozn. red.) byl přesně podle zákona. Prošlo to věřitelským výborem, soudem, účastníkem toho řízení je krajské státní zastupitelství v Ostravě. A myslím si proto, že jakékoliv pochybení by bylo dávno venku. Když to vezmu od začátku, my jsme se dostali do situace, kdy byl po roce insolvence vyhlášen konkurz. Vedení prostě už nevidělo cestu dál. V tu chvíli na mne přešlo nakládání s majetkovou podstatou.

HN: Mateřská firma se postavila už proti tomu, když manažeři Power Engineering najednou rozhodli upustit od reorganizace a zvolit si konkurz.

Poslední vedení tam bylo čtyři měsíce. První tři měsíce se rozkoukáváte. A když zjistili, v jaké situaci ta firma je, tak jim asi nic jiného než konkurz nezbylo. Vyhlášení konkurzu má přitom dalekosáhlé důsledky a my se museli rychle rozhodnout.

HN: Vítkovice argumentovaly tím, že konkurz byl zbytečný. Než do něj management firmu poslal, měli prý prakticky hotovou smlouvu se společností Elfe na prodej firmy…

Co jiného než konkurz mohlo nastat, když byla společnost v tomto stavu? Za dobu reorganizace vzniklo dalších 200 milionů závazků a nebylo na výplaty a pokračování chodu podniku. Vše ukazuje na to, že vlastníci skupiny nechápou odpovědnost vůči věřitelům. Ohledně prodeje – já jsem žádnou smlouvu připravenou k podpisu neviděl, v případě Elfe šlo o předběžné vyjádření zájmu, které nebylo žádným způsobem závazné. Ti zájemci ani neměli informace, co kupují. Když jsme majetek prodávali my, tak nám zájemci  řekli, že za měsíc dostali víc informací o stavu firmy než od jejího vedení za celou dobu předtím.

HN: Dvě největší části Vítkovice Power Engineering, tedy Mostárnu a Kotlárnu, jste prodal nakonec jen za něco více než sedm milionů. Koupil je jeden majitel a závody dnes fungují pod názvem Vítkovické strojírny. Není to přece jen málo za firmu, která dřív vydělávala miliardy?

Jakou myslíte, že má hodnotu firma, která nemá na mzdy a nemá žádné zakázky, pouze závazky vůči věřitelům? Ta hodnota je záporná. Měli jsme 800 zaměstnanců, kteří stáli 20 milionů měsíčně. Firma v té době za měsíc prodělávala 30 až 50 milionů a my jsme věděli, že za dva měsíce více než 60 milionů na účet nedostane. Museli jsme jednat, a to rychle. Přesvědčil jsem věřitelský výbor, že nejlepší řešení je rozprodej firmy podle jednotlivých závodů. Přestože většina věřitelského výboru vyjadřovala pochyby, že se nám to vůbec může podařit. Základ byl, abychom zabránili vzniku pohledávky 150 až 200 milionů korun, které bychom museli vyplatit zaměstnancům jako odstupné.

HN: Stále tak proděláváte?

Hlavním úspěchem toho prodeje bylo, že se nám podařilo zmenšit firmu z 800 na 15 zaměstnanců a nákladovost ze 60 na 3 miliony měsíčně. Už jen vymáháme některé pohledávky a dojíždíme rozdělané projekty. Podařilo se nám dořešit elektrárny Prunéřov a Dětmarovice, jadernou elektrárnu Mochovce… stále tedy řešíme asi nejsložitější případ turecké elektrárny Adularya, kde  věřím v součinnost České exportní banky a pojišťovny EGAP. Cíl je vždy stejný – co nejvíce peněz pro naše věřitele.

HN: Kolik mohou dostat?

To se nyní nedá říct. Majetek je prakticky prodaný. Nyní se dokončuje několik projektů a vymáhají se pohledávky. Uvidíme.

HN: Pan Světlík poukazoval na to, že i věřitelé by dostali víc, kdybyste prodal zbytky VPE za víc než těch sedm milionů…

Tak proč nedal víc? Ta cena prošla tržní zkouškou, účastnilo se deset firem. A nikdo nedal víc. Tak proč nesrovnáme nabídku pana Světlíka a vítězné společnosti?

HN: Vítkovice také daly nabídku?

Ano. Daly nabídku, ale jen na kotlárnu a pouze se 40 zaměstnanci. Byť se jejich nabídka tvářila jako atraktivní, ve skutečnosti byla záporná pro majetkovou podstatu. Pokud si pan Světlík neumí spočítat 1+1, tak nevím. Musíte si uvědomit, že noví majitelé nám sice dali jen sedm milionů. Ale koupili si závazek, že příští měsíc budou platit třicet. A další zase třicet. Rozjetí výroby je bude stát 200 až 300 milionů korun, protože veškerý pracovní kapitál bývalé vedení prohospodařilo.

HN: Proč na vás tedy podaly Vítkovice žalobu?

Vadí mu, že jsme to neprodávali jako celý podnik, ale po částech. Těch argumentů je víc, ale žaloba je podle mého nesmyslná.

HN: Prý s tou žalobou souvisely nedávné protesty zaměstnanců Vítkovických strojíren. Co jim vadí?

Tou žalobou vznikla obrovská právní nejistota ohledně nabytí majetku Vítkovickými strojírnami, a proto jsou všichni obchodní partneři firmy včetně zaměstnanců  ve velké nejistotě. Žaloba jednoznačně poškozuje nového majitele, zaměstnance a potenciálně i majetkovou podstatu Power Engineering.

HN: Spory a problémy se nicméně týkají i dceřiné firmy Hard Jeseník. Tam se zase soudí noví majitelé s mateřskými Vítkovicemi.

Byl jsem přesvědčený, že jestli se něco prodá, tak Hard Jeseník. Nejvíce jsme jednali s rakouskou firmou Assmont. Ti v Hardu dodělávali velkou zakázku. A bylo logické, že se o firmu zajímají. Jednali jsme s nimi opakovaně, ale nikdy ve finále nedali závaznou nabídku. Navíc odmítli převzít zaměstnance, což pro nás bylo stěžejní. Chtěli, abychom lidi vyhodili, zaplatili odstupné a oni si je sami najmou nazpět. Je tam navíc ještě jeden problém, a to fakt, že většinu areálu vlastní Vítkovice a.s. A ti měli nereálná očekávání. Nakonec jsme tedy museli rozdat už jednou odkládané výpovědi. O práci přišlo asi 130 lidí.

HN: Nakonec ale firma majitele změnila, ne?

Ano, prodali jsme ji zájemci, který nabídl nejvyšší cenu a měl v úmyslu pokračovat v chodu podniku. Bohužel však z důvodu obstrukcí na straně Vítkovic a.s. a také zaměstnanců v současné době výroba stojí.

HN: Proč to nevyšlo s rakouským Assmontem? Pro něj firma vyráběla a prý měl zájem.

Chtěli, abychom dali výpovědi s tím, že oni si pak vyberou pár zaměstnanců. Nechtěli se k ničemu zavázat a závaznou nabídku nám také nikdy nedali. Jednali paralelně s Vítkovicemi a.s. a svým jednáním nás chtěli obejít.


K rozhovoru připojujeme vyjádření mluvčí Vítkovic a.s.

David Vandrovec neřídí konkurz Vítkovice Power Engineering (VPE) efektivně. Rok 2014 na jeho současné chyby nemá žádný vliv. Prodal z majetkové podstaty Hard Jeseník firmě se základním kapitálem 100 liber a ta je nyní v insolvenci. Prodal Kotlárnu a Mostárnu Vítkovickým strojírnám, které neměly financování, a proto nemají na mzdy. Nevymáhá ani na opakované výzvy Vítkovic 1,5 miliardy korun za práce na elektrárně Adularya.  VPE měly v roce 2014 dostatečně vysoké pohledávky a majetek, nebyly v insolvenčním stavu. Firma jela, očekávala inkasa z běžících kontraktů. Zápočty ve skupině byly naprosto v pořádku a první žaloby už správce prohrál.

Autoři: Petr Lukáč