Lucie Kopecká na panelové debatě Česko v době dluhů.
Lucie Kopecká na panelové debatě Česko v době dluhů.
autor: HN - Matej Slávik

Šéfka Vzdělávacího centra a Dluhové poradny Lucie Kopecká, která na sebe jako úplně první v České republice podala insolvenční návrh a úspěšně prošla celým procesem oddlužení, říká, že Česko má problém s výukou finanční gramotnosti.

"Vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti nefunguje především u učitelů. Ti potom nevědí, jak správně učit. Na školách se řeší spíše pozitivní finanční gramotnost, tedy informace o tom, jak fungují banky, jak rozeznávat cenu, jak si vést rozpočet. Neučí se ale správa závazku nebo co dělat ve vymáhacím procesu. Ani dobře vzdělaní lidé dnes většinou nevědí, co dělat, když nejsou schopni splácet své závazky," řekla Lucie Kopecká na třetím ročníku debaty Česko v době dluhů, kterou ve spolupráci s redakcí Právního rádce pořádá společnost Economia.

HN: Každý den radíte lidem s finančními problémy. S jakými dluhy k vám do poradny nejčastěji přicházejí? 

Vidím tu dvě základní skupiny lidí. V té první jsou lidé, kteří mají nějaký příjem a zadlužili se kvůli spotřebitelským úvěrům. Do druhé skupiny patří lidé žijící na úrovni chudoby. Často vůbec nepracují. Dluží za nájmy, energie, jízdy na černo nebo i za zdravotní pojištění. Dostali se do takzvané sociální sítě a přidávají další a další dluhy.

HN: Co těmto lidem radíte?

Nejčastěji se je snažíme přesvědčit, že pracovat legálně se jim vyplatí víc než žít na sociálních dávkách nebo pracovat na černo. Tito lidé většinou nezvládají přechod do “normálního” života, ve kterém pracují, protože nemohou překlenout období do první výplaty. Je to tím, že často nedosáhnou na bydlení. Žijí v ubytovnách nebo v sociálních bytech a náklady jim hradí stát.

HN: Zaměstnání je jednou z podmínek pro oddlužení. Můžete popsat, jak se život v exekuci liší od života po vyhlášení osobního bankrotu?

Příliš se neliší, ale v insolvenčním řízení člověk vidí světlo na konci tunelu. Zastaví se růst dluhu a dlužník je tak schopen svou situaci definitivně vyřešit. V insolvenčním řízení víte, že doba splácení skončí. V exekuci může být tato doba nekonečně dlouhá, někdy i doživotní. 

HN: Vidíte nějaký důvod, proč do insolvence nevstupovat?

Takový důvod nevidím. Když máte exekuci, jste stále pod tlakem věřitelů. Pro vašeho zaměstnavatele je velmi nákladné spravovat exekuce a všechny věci kolem. Naproti tomu v insolvenci odesíláte část mzdy jednomu správci, což je i pro zaměstnavatele přijatelnější.

HN: Setkáváte se ve své praxi s případy, kdy exekutor nabádá dlužníka, aby si půjčoval další peníze na úhradu starých dluhů?

Setkáváme se s tím v 70 až 80 procentech případů. Nemusí to být vždycky jen exekutor. Psychický nátlak vytváří i věřitel nebo vymáhací agentura.

HN: Jak takový nátlak vypadá?

Na počátku dlužníkovi nabízí refinancování nebo konsolidaci úvěru. To zase vede k navýšení celkového dluhu. Později, když věřitel zjistí, že je druhý nebo třetí v pořadí a nemusel by se dostat k platbě, dochází k vydírání.

externí video: Česko v době dluhů: Robert Pelikán
Cesko_v_dobe_dluhu_II._Petr_Pelikan.jpg

HN: Co radíte lidem, když na ně exekutor tlačí, aby si půjčili další peníze?

Radíme nepůjčovat si a jít cestou oddlužení. Pokud oddlužení není možné, například kvůli příliš vysokému dluhu nebo nízkým příjmům, radíme komunikovat s věřiteli a snažit se dohodnout na nějakém splátkovém kalendáři. Role věřitele je hodně důležitá. Měl by být například ochotný přijímat po nějakou dobu nižší splátky.

HN: Exekutoři jsou hodnocení podle výkonu. Není takové odměňování také jednou z příčin, proč dochází k řetězení dluhů?

Exekutoři jsou v podstatě placeni z výnosu. Pokud tedy nic nevymohou, nedostanou žádnou odměnu. On ale není ten, kdo vládne exekucí, tím je věřitel. Ten nařizuje vymáhání. Proto je zde jeho role důležitá.

HN: V debatě jsme diskutovali o připravované novele insolvenčního zákona. Z pozice člověka, který denně pracuje s dlužníky, vidíte v návrhu nějaké nedostatky?

Jako největší problém vnímám, že se nedostatečně vysvětlily varianty oddlužení, které novela zavádí. Vítám, že hranice pro oddlužení se sníží a v případě nulové varianty zmizí podmínka splatit třicet procent závazků. Jenomže někteří lidé si to mylně vykládají tak, že pro oddlužení nebudou muset nic udělat.

HN: Pomohou nová pravidla snížit počet exekucí v Česku?

Určitě, ale v první řadě je to o dlouhodobé výchově společnosti. Při finančních problémech vnímají lidé půjčku jako první řešení. Považujeme to za normální. To je problém, který se tak rychle nevyřeší. Souvisí to s nízkou finanční gramotností.

HN: Výuku finanční gramotnosti ve školách dnes máme. Proč to nefunguje?

Vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti nefunguje především u učitelů. Ti potom nevědí, jak správně učit. Na školách se řeší spíše pozitivní finanční gramotnost, tedy informace o tom, jak fungují banky, jak rozeznávat cenu, jak si vést rozpočet. Neučí se ale správa závazku nebo co dělat ve vymáhacím procesu. Ani dobře vzdělaní lidé dnes většinou nevědí, co dělat, když nejsou schopni splácet své závazky.

HN: Jak by se výuka měla změnit, aby přinesla výsledky?

Efektivní výuka by měla vypadat tak, že začneme lidem říkat, co přesně mají udělat v konkrétní situaci. O dluzích se dnes nemluví. Proto se dnes mnoho dlužníků stydí k dluhům přiznat a jít si někam pro pomoc. Přicházejí, až když je pozdě.

S přispěním Lukáše Šikela