V roce 2012 prohrála Slovenská republika investiční arbitráž s pojišťovnou Achmea BV, která se zakládala na tom, že Slovensko v roce 2004 otevřelo trh se zdravotním pojištěním zahraničním investorům, avšak následně v roce 2006 tuto liberalizaci trhu opět omezilo tím, že mimo jiné omezilo možnost rozdělení zisků z této činnosti. Slovensko následně napadlo tento nález před německými soudy s argumentem, že rozhodčí doložka obsažená v bilaterální smlouvě o ochraně a podpoře investic mezi Slovenskem a Nizozemskem odporuje několika článkům Smlouvy o fungování Evropské unie. Německý odvolací soud se rozhodl předložit předběžnou otázku SDEU k vyřešení. Tato otázka není ve světě investiční arbitráže novinkou, nicméně nikdy nedošlo k jejímu vyřešení SDEU. Všechny předcházející rozhodnutí národních soudů nebo investičních tribunálů se vyslovily v tom smyslu, že rozhodčí doložky obsažené v bilaterálních smlouvách o ochraně a podpoře investic mezi státy Evropské unie jsou slučitelné s právem Evropské unie. Dokonce i generální advokát ve svém stanovisku ze dne 19. září 2017 tento závěr potvrdil.

Naproti tomu v aktuálním rozhodnutí SDEU přitakal argumentům vzneseným Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy (k argumentaci Slovenska se připojily Česká republika, Estonsko, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko; proti vystoupily Německo, Francie, Nizozemsko, Rakousko a Finsko). V současné době je celý text rozhodnutí dostupný pouze v německém a francouzském jazyce, nicméně je jisté, že SDEU shledal rozhodčí doložky v bilaterálních smlouvách o ochraně a podpoře investic neslučitelnými s právem Evropské unie, jelikož tribunály ustanovené na jejich základě nelze považovat za soudy, které by byly nadány pravomocí položit předběžnou otázku SDEU, a tedy nemohou zajistit uniformní aplikaci práva Evropské unie. SDEU tedy shledal tyto doložky neslučitelnými s právem Evropské unie.

Toto rozhodnutí tak bude mít významný dopad na všechny již skončené arbitráže mezi investory z jednoho státu Evropské unie a jiným členským státem Evropské unie, když se nyní státům otevírá možnost tato rozhodnutí napadnout u národních soudů a domáhat se jejich zrušení. Nicméně dopad bude značný i na probíhající rozhodčí řízení. Česká republika v současné době vede deset řízení, ve kterých je žalována investorem z jiného státu Evropské unie. Lze tedy očekávat, že ve všech těchto případech bude hrát rozhodnutí SDEU velmi významnou roli. Dopad však nezasáhne jen Českou republiku a Slovensko, jelikož mezi státy Evropské unie v současné době existuje 196 bilaterálních smluv o ochraně a podpoře investic, které se v důsledku rozhodnutí SDEU mohou stát nevymahatelnými, jelikož investoři nebudou mít kde se svých práv domoci. Evropské právo totiž nepřiznává investorům možnost domáhat se náhrady škody proti jednotlivým státům. Lze tedy očekávat, že někteří investoři, aby si zajistili možnost efektivní ochrany svých práv, budou strukturovat své investice mimo Evropskou unii, aby si tuto možnost zachovali, což může mít dopady i v jiných odvětvích. Pro investory z České republiky platí to samé. Doposud všechny investiční arbitráže zahájené českými investory mířily na jiný stát Evropské unie, včetně dvou ještě probíhajících zahájených společnostmi ČEZ a ENERGO-PRO proti Bulharsku.

Související