jarvis_5a85d1f3498e553064d3fd96.jpeg
Bojovník z Pardubic. Jedním z nejvytrvalejších bojovníků se státem je Jan Jošt z Pardubic. Ústavní a Nejvyšší soud jeho případy řešily už více než desetkrát, plného odškodnění se ale nedočkal.
autor: Marek Pokorný

Osmnáct let zamítají tuzemské soudy žaloby majitelů domů na to, aby jim stát doplatil peníze, o něž přišli regulací nájemného. A nájemníky museli často dotovat ze svého. Pokud vůbec soudy majitelům vyhověly, tak jim daly jen zlomek sumy, o kterou je regulace připravila.

Loni počátkem února Evropský soud v přelomovém rozsudku rozhodl, že tato praxe je nespravedlivá. A státu nařídil, aby třem majitelům zaplatil za státní regulaci nájemného mezi roky 2002 a 2006 náhradu 2,19 milionu korun, což byl rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným.

Letos v prosinci tento verdikt potvrdil i velký senát Nejvyššího soudu. V precedentním rozsudku, týkajícím se majitelky domu v Praze na Hradčanech Dagmar Š., potvrdil, že "výše náhrady by měla být zásadně totožná mezi obvyklým (tržním) a regulovaným nájemným, na které měl pronajímatel nárok podle tehdejší protiústavní úpravy." Dosavadní praxi označil za nezákonnou naposledy i tuto středu Ústavní soud v případě dalšího majitele, Vladimíra Stuchlého.

Bitva o nájemné

V červnu 2000 zrušil Ústavní soud vyhlášky, které regulovaly nájemné, a dal politikům 18 měsíců na nápravu. Ti ale nový zákon, který zavedl postupnou deregulaci, schválili až po šesti letech. Během té doby nebylo možno nájemné vůbec zvyšovat.

Žaloby majitelů domů soudy nejdříve zamítaly s různými argumenty, například že nemůže jít o protiprávní stav, když se politici neshodnou na podobě zákona.

Později začaly přiznávat náhradu, ale pouze ve výši nájemného v roce 2007, kdy začala šestiletá postupná deregulace. Až v únoru 2017 dal majitelům v kauze Čapský a Jeschkeová za pravdu štrasburský soud.

Vysouzené drobné a kapitulace

Bojovat se státem skoro dvacet let vydrželo jen několik málo desítek majitelů bytů. "Je to špička ledovce. My vyhráli několik jednotlivých bitev, oni celou válku," říká brněnská advokátka Dita Křápková, která příliš nevěří případnému obratu. Přitom sama před rokem zastupovala tři úspěšné majitele ve Štrasburku a její klientkou je i Dagmar Š.

Ze zhruba dvaceti miliard ročně, které podle tehdejší analýzy Patria Finance tratili na regulaci nájemného majitelé domů, stát totiž vyplatil jen několik málo milionů.

"Dosud přisuzované náhrady se pohybovaly okolo deseti procent žalovaných částek," potvrdil mluvčí ministerstva Filip Běhal s tím, že včetně úroků a nákladů řízení vyplatil stát v 47 případech jen 8,9 milionu korun.

"Český stát udělal takovou bariéru, že těch pár desítek odvážných, kteří podali žaloby, skončilo s obrovskými náklady. Ti ostatní to vzdali, když jim i advokáti říkali, že je velká pravděpodobnost, že prohrají a prosoudí zbytečně statisíce," říká místopředseda Občanského sdružení majitelů domů Karel Polata.

Obstrukce státu i soudů znamenaly ještě jednu věc: pokud někdo vydržel bojovat, často slyšel verdikt, že je případ promlčen. "Nejdříve soudy, včetně Ústavního, říkaly, že máme žalovat nájemníky. A až když neuspějeme, tak stát," říká Polata. Až v dubnu 2009 vyšlo další, tentokrát sjednocující stanovisko Ústavního soudu, které uvedlo, že žalovaný má být stát. Jenže současně doplnil, že nelze uznat náhradu nájemného zpětně.

8,9 milionu

korun vyplatilo ministerstvo financí jako náhradu za nelegální regulaci v letech 2002 až 2006. Vždy až po rozsudcích soudu. Majitelé domů podle analýzy Patria Finance v té době přicházeli o 20 miliard ročně.

Zkoušejí se soudit znovu

To se nyní právníci, kteří majitele domů zastupují, snaží také změnit. A spouštějí další vlnu žalob. Pokoušejí se jak o obnovu v řízení, kde již soudy žaloby pravomocně zamítly, tak je podávají i ti, kteří boj předem vzdali. Pokud uspějí, tak již může jít o miliardy.

Upínají se na další verdikt Ústavního soudu, který uvedl, že nárok na odškodné by neměl být promlčen kvůli tomu, že stát prostřednictvím parlamentu dlouhodobě toleroval situaci, v níž docházelo k porušování lidských práv, a prostřednictvím soudů proti tomu nebyl schopen sjednat ochranu. Podle něj je v takovém případě námitka promlčení, kterou vznášel stát a soudy ji uznávaly, v rozporu s dobrými mravy.

"S několika klienty jsme už podali žaloby. Zatím nebylo nařízeno jednání," říká pražský advokát Jáchym Petřík. Doufá, že uspěje, a předpokládá, že i tyto případy skončí před Ústavním soudem. "Je těžko pochopitelné, že by Ústavní soud mohl říci: lidé neměli vůbec šanci se domoci svých práv, protože stát to neumožňoval a způsobil promlčení, ale současně řekl: námitku promlčení státu uznáváme, protože jste se o to nepokusili," konstatuje.

A že to bude dlouhý boj a ani přes verdikt Evropského soudu pro lidská práva nejde čekat smír se státem i v případech, kdy už majitelům dal Ústavní či Nejvyšší soud za pravdu, ukazuje i setrvalé stanovisko státu.

"Ministerstvo financí a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových budou i nadále postupovat tak, aby účinně hájily zájmy státu," ujistil mluvčí Běhal. Ukázalo se to i toto úterý, kdy měl Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodnout o žalobě Dagmar Š. a očekávalo se, že poprvé v historii přizná plnou náhradu, která v jejím případě činila necelé tři miliony korun. Ministerstvo ale zpochybnilo znalecký posudek, a soud tak musel jednání odročit.

Autoři: Marek Pokorný