Zaměstnanec je zodpovědný za škody z nedbalosti, jejich prokazování je však často nemožné.
Zaměstnanec je zodpovědný za škody z nedbalosti, jejich prokazování je však často nemožné.
autor: Vojta Šeda

Pokud zaměstnanec způsobí firmě škodu, ručí za ni obvykle 4,5násobkem mzdy. Paušálně se však na to zaměstnavatel spolehnout nemůže. Nejvyšší soud před časem například rozhodl v případě distributora zboží, který ponechal denní tržbu v zamčeném autě, odkud ji následně někdo odcizil. Podle rozsudku zaměstnanec škodu uhradit nemusí. Nemohl totiž takovou událost předvídat a z toho důvodu si vzít hotovost s sebou, jak argumentovala firma. Přitom by firmě stačilo pevně určit pravidla pro nakládání s financemi během distribuce, a platbě škody by se tak zaměstnanec nevyhnul.

Zaplať a hledej si práci

Aby firma mohla po zaměstnanci požadovat finanční náhradu za způsobenou škodu, musí dokázat, že ji pracovník způsobil porušením pracovních povinností nebo v souvislosti s prací a chováním třeba během přestávky na jídlo a oddech. Typickým příkladem může být ne­opatrné zacházení se strojem. "Náhrada škody je limitovaná maximálně na 4,5násobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance v měsíci před porušením povinnosti," říká právnička ze společnosti Frank Bold Advokáti Kristýna Delmar. Limit se však nevztahuje na situace, kdy zaměstnanec způsobí škodu v prostorech pracoviště, kde práci vykonávat nemá, nebo třeba po pracovní době. Pak by se firma odškodnění mohla domáhat v plné výši.

Další výjimkou je případ, kdy byla škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo pod vlivem návykových látek, přičemž úmysl musí zaměstnavatel prokázat. Podle Kristýny Delmar k dokázání úmyslu i porušení předepsaných pravidel běžně slouží například vyjádření nadřízeného, svědectví dalších kolegů, ale také kamerový záznam. Ten však lze použít pouze v případě, že je zaměstnanec s pořizováním kamerového záznamu v pracovní době srozuměn.

Pokud zaměstnanec způsobí chybu úmyslně či v opilosti, může po něm zaměstnavatel požadovat více, než je cena způsobené škody.

Zaměstnanec pak v případě úmyslného jednání či jednání v opilosti a pod vlivem návykových látek může platit dokonce i více, než je cena způsobené škody. Zaměstnavatel po něm může požadovat i náhradu ušlého zisku. Tedy zisku, který by firma vydělala, pokud by ke škodě nedošlo. Pro příklad poslouží úmyslné poškození stroje. Z důvodu jeho odstavení by firma nevydělávala tolik peněz jako při provozu s ním. Aby dokazování porušení povinností jak z nedbalosti, tak z úmyslu bylo pro firmu jednodušší, je vhodné mít přísně nastavená pravidla práce a jejich kontroly. Je proto dobré věnovat se například risk managementu, tedy postupům, které zohlední všechna možná pracovní rizika a snaží se jim kontrolou a podrobnými pracovními instrukcemi předcházet. Pokud firma navíc shledá, že jednání zaměstnance bylo závažným porušením povinností, může přistoupit k okamžitému rozvázání pracovního poměru.

Za svěřenou věc plná odpovědnost

Firemní notebook a mobilní telefon jsou v dnešní době běžným pracovním nástrojem. U věcí, které nepřesahují hodnotu 50 tisíc korun, postačí, když při jejich předání zaměstnavatel vyžaduje po zaměstnanci potvrzení o převzetí. Při poškození takové věci odpovídá zaměst­nanec obvykle do výše čtyřapůlnásobku mzdy a bude se zkoumat, zdali věc nepoškodil úmyslně či například v opilosti. Pak by firma mohla požadovat i ušlý zisk. Věci v hodnotě nad 50 tisíc korun však mohou být vydávány pouze na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí, podle které zaměstnanec odpovídá za škodu v plné výši nebo do ujednané výše. Ve chvíli, kdy není dohoda u takové věci uzavřena, platí pro způsobenou škodu stejná pravidla jako u věci v hodnotě do 50 tisíc korun.

Pokud je svěření věci vázáno na určitou pracovní pozici, může firma po zaměstnanci podepsání dohody vyžadovat. Když zaměstnanec například na pozici správce skladu na dohodu o svěření skladu nepřistoupí, je to důvod pro jeho propuštění.

Další profesí, pro kterou je dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí typická, je firemní pokladní, která dohodou získá odpovědnost za hotovost. "Případný schodek pak musí zaměstnanec sám uhradit," říká Kristýna Delmar a dodává: "Výjimkou z dohody je pouze případ, kdy schodek vznikl zcela nebo zčásti bez zavinění odpovědného zaměstnance, zejména když mu bylo zaměstnavatelem znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat." Z toho důvodu by se měla firma i zaměstnanec ujistit především o tom, že nikdo jiný kromě něj nemá ke svěřené věci přístup, tedy zdali nemá ještě někdo další klíč od firemní kasy.

Než soud rozhodne o přiznání škody zaměstnavateli, není možné vymáhat její plnění srážkami ze mzdy.

Pokud se firma rozhodne svěřit například sklad více lidem, odpovědnost se pak mezi nimi dělí. "Podíl se jednotlivým zaměstnancům určí podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž výdělek vedoucího zaměstnance a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši," vysvětluje Tomáš Bělina z advokátní kanceláře Bělina & Partners. Částka, kterou jednotliví zaměstnanci za škodu zaplatí, pak nesmí přesahovat výši jednoho platu. Suma, kterou zaplatí vedoucí zaměstnanec a jeho zástupce, může pak činit až dvojnásobek platu. Pokud není skupinou pracovníků stanovená částka zaplacena, mají vedoucí zaměstnanec a zástupce povinnost hradit její zbytek, a to buď neomezeně, nebo do výše stanovené dohodou.

Ne vždy je třeba soudů

Soudní spor není v případě vymáhání kompenzace za způsobenou škodu příjemnou záležitostí ani pro jednu stranu sporu, proto je lepší přistoupit k dohodě. "Zatím se nám nestalo, že by bylo třeba náhradu po pracovníkovi soudně vymáhat. Vždy došlo k dohodě, jejíž součástí byl i splátkový kalendář," udává Ondřej Svatoň, ředitel komunikace a marketingu společnosti Skanska. Podle Kristýny Delmar je nutné, aby v dohodě zaměstnanec závazek uznal, její součástí je pak způsob úhrady. Dodává, že pokud ve firmě působí odborová organizace a škoda přesahuje částku 1000 korun, je třeba projednat znění dohody i s ní.

Když zaměstnanec na dohodu nepřistoupí, může na něj firma podat žalobu na náhradu škody. Do té doby, než soud rozhodne o přiznání škody zaměstnavateli, není možné vymáhat její plnění například jednostranným srážením splátek ze mzdy. Žalobou může firma požadovat zaplacení ve lhůtě dvou let od chvíle, kdy zjistí, že zaměstnanec škodu způsobil. Firma ji ale musí zaměstnanci vyčíslit již do měsíce od okamžiku, kdy zjistila, že ji způsobil.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Autoři: Lukáš Šikel