jarvis_59de0b60498e2987e1993dd3.png
Na bitcoinový byznys slyší e-shopy i finanční úřad. Banky ale kvůli němu ruší klientům účty.
autor: Vojta Šeda

Virtuální měny přestávají být záležitostí úzkého okruhu nadšenců. Razí si cestu do každodenního byznysu. Letos v květnu začal bitcoiny − jednu z nejrozšířenějších virtuálních měn − přijímat i největší český e-shop Alza.cz. Pozornost světových médií k alternativním platidlům nedávno přitáhly i Švédsko a Estonsko, když oznámily plán vytvořit své vlastní kryptoměny.

Jenže obchodovat s bitcoiny, litecoiny, czech crown coiny, ethery nebo jinou z bezmála dvou desítek existujících virtuálních měn, není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podle České národní banky nejde o měny v pravém slova smyslu ani o investiční nástroje. Obchodování s nimi nepodléhá povolení, regulaci ani dohledu centrální banky. Ochrana investorů a spotřebitelů při obchodech s kryptoměnami je tak výrazně slabší, než je tomu u klasických peněz.

"Z definiční povahy kryptoměn tam ani nemohou být instrumenty jako například zpětné platby neboli chargeback, které jsou standardním vypořádacím prostředkem v bankovním systému, s jehož pomocí může spotřebitel žádat vrácení peněz na kartu, pokud mu obchodník neposkytl objednanou službu," upozorňuje advokát PRK Partners Jindřich Kalíšek.

Naopak otevřít si bitcoinovou směnárnu je díky přístupu ČNB mnohem snazší, než je tomu u těch klasických. Provozovatel bitcoinové směnárny nemusí žádat centrální banku o licenci, k zahájení podnikání bude potřebovat jen živnostenský list. "Bude mu stačit živnost volná. Ve stanovisku Finančního analytického útvaru z roku 2013 se píše, že by mělo jít o živnost zprostředkování obchodu a služeb," popisuje Kalíšek.

Bankovní vyhazov

Vypořádat se s právními předpisy tedy nebude pro kryptoměnového směnárníka obtížné. S komplikacemi ale musí počítat ve chvíli, kdy si bude chtít otevřít bankovní účet. Ten totiž není v Česku ani za hranicemi samozřejmostí. Některé banky − například Česká spořitelna nebo Raiffeisenbank − účty společnostem zprostředkovávajícím nákup a prodej virtuálních měn v současnosti vůbec neotvírají. S těmi, kterým je otevřely před lety, spolupráci ukončují.

"Virtuální měny nejsou oficiálními platebními prostředky a obchodní platformy virtuálních měn jsou neregulované a nepodléhají veřejné kontrole. Z tohoto důvodu jsou považovány za vysoce rizikové," vysvětluje přístup Raiffeisenbank její mluvčí Petra Kopecká. Česká spořitelna dostala příkaz odmítat kryptoměnové směnárníky přímo od mateřské skupiny Erste.

Obchod s kryptoměnami nepodléhá regulaci ani dohledu ČNB. Ochrana investorů do bitcoinů je tak výrazně slabší než u běžných peněz.

Takový přístup bank znamená pro směnárenský byznys těžkosti. Nemívají totiž kamenné pobočky, klienti jim koruny, které chtějí vyměnit za bitcoiny, posílají na bankovní účty. Cena virtuálních měn ale silně kolísá − během jediného obchodního dne dokáže vzrůst anebo spadnout i o desítky procent. Rychlost výměny je tak pro směnárny i jejich klienty velmi důležitá. "Zákazníkovi se snažíme podržet stejnou cenu několik hodin, nemůžeme si ale dovolit držet ji déle než den, který je potřeba na mezibankovní transakci," uvádí jednatel bitcoinové směnárny SimpleCoin Pavel Niedoba.

SimpleCoin už přišla o účty u většiny českých bank. Finanční služby jí nyní poskytuje už jen ČSOB a Fio banka. Ani ty se ale netají tím, že si kryptoměnové klienty důkladně kontrolují. "Všechny transakce s virtuálními měnami jsou monitorovány a může se stát, že i u nás dojde k blokaci konkrétní transakce," říká Zdeněk Kovář z Fio banky. Bit­coinové klienty zatím plošně neodmítá ani Komerční banka. I ona je ale podrobuje hloubkové kontrole a při sebemenším podezření z praní špinavých peněz účty směnáren ruší. Konkrétně SimpleCoin už tak o účet u Komerční banky přišel. Směnárna nyní plánuje na svůj problém upozornit politiky a spustit kampaň za právo na bankovní účet.

Co zmůže zákon

Zatím ale státní moc v Česku sahá po virtuálních měnách jen opatrně a zasáhla jen tam, kde hrozí jejich zneužití ke zločinu nebo daňovým únikům. Tak například od ledna se na bitcoinové směnárny a jiné společnosti, které poskytují služby spojené s kryptoměnami, vztahuje povinnost identifikovat své klienty a hlásit Finančnímu analytickému úřadu transakce, u nichž mají podezření na praní špinavých peněz, nebo také ty, jejichž hodnota převýší 10 tisíc eur, tedy zhruba 260 tisíc korun.

Tak vysoké platby přitom nejsou na hranici mezi klasickým a virtuálním světem ničím neobvyklým. Například v Alze zatím nejvyšší objednávka placená v bitcoinech vyšplhala v přepočtu na 560 tisíc korun. I o té by se tedy měl FAÚ dozvědět.

Pro Finanční analytický úřad jsou informace získané od směnárníků a provozovatelů kryptoměnových platebních bran důležité. Od začátku roku už díky nim padlo několik trestních oznámení. Dle zjištění úřadu míra zneužití virtuálních měn k legalizaci výnosů z trestné činnosti neustále narůstá. "Jde o jednotky procent, odhaduji asi okolo pěti procent ročně," říká ředitel úřadu Libor Kazda.

Daňová správa vidí bitcoin jako euro

Vedle Kazdova úřadu se kryptoměnami zabývá i finanční správa. Vládní daňový balíček od července rozšířil ručení podnikatelů za DPH neodvedenou do státní pokladny jejich obchodními partnery právě na situace, kdy za přijaté zboží nebo služby podnikatel zaplatit kryptoměnou. V praxi to znamená, že když odběratel zaplatí za zakoupené zboží nebo služby třeba v bitcoinech a dodavatel − plátce DPH − z této transakce daň státu nezaplatí, může ji finanční úřad žádat po odběrateli.

Ostatní zaběhlá daňová pravidla platí pro obchody v kryptoměnách, stejně jako tam, kde je placeno v klasických penězích. Ze svých bitcoinových zisků musí směnárny a obchody platit daň. Tu musí vyčíslit v korunách. Například holešovická kavárna Bitcoin Coffee, kterou provozuje spolek Paralelní polis a kde mohou zákazníci zaplatit za útratu bitcoiny nebo litecoiny, vede celé účetnictví v korunách. To znamená, že každou přijatou platbu přepočítává na koruny.

Ani platba ve virtuální měně není výjimkou, která by podnikatele zprošťovala povinnosti elektronicky evidovat tržby. "V případě uskutečnění evidované tržby ve virtuální měně postupuje podnikatel stejně jako při přijetí tržby v cizí měně. To znamená, že přijatou částku přepočítá na české koruny kurzem deklarovaným k danému okamžiku a spolu s ostatními údaji o evidované tržbě zašle správci daně," popisuje správný postup mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová.

Banky považují transakce realizované v bitcoinech za nebezpečné. Obávají se, že by se přes ně mohly prát peníze.

To ale někteří skalní příznivci kryptoměn odmítají a považují to za nepřiměřený zásah státu do anonymního světa, v němž není vítán. Paralelní polis už koncem loňského roku vyhlásila otevřený bojkot EET. Účtenku z elektronické evidence tam tedy zákazníci nedostávají.

Reakce finanční správy se zpočátku zdála být jasná. Už v lednu navštívili kavárnu kontroloři, udělali kontrolní nákup a z návštěvy na místě sepsali protokol. Pak se ale úředníci odmlčeli. "Od té doby nebyl vůči nám ze strany finanční správy podniknut žádný další krok. Nedostali jsme oznámení ani o zahájení, ani o ukončení správního řízení, nebyli jsme osloveni pro doplnění informací," popisuje Martin Leskovjan, jeden ze zakladatelů Paralelní polis.

Bitcoiny před soudem

Lépe už prokázala schopnost vyšetřovat ve světě virtuálních měn policie. Česko už tak od pondělí má prvního odsouzeného za krádež bitcoinů. Stal se jím Tomáš Jiříkovský. Policisté a žalobci ho obvinili, že z internetového Ovčího tržiště ukradl bitcoiny v hodnotě 16 milionů korun. Přičetli mu také obchod s drogami a nedovolené ozbrojování. Krajský soud v Brně za to Jiříkovského potrestal devíti lety vězení. Případ ale možná ještě bude pokračovat. Odsouzený vinu odmítá a ponechal si lhůtu pro odvolání.

Domáhat odškodnění soudní cestou by se mohli poškození teoreticky také v případě, že by se Česko stejně, jako to udělala v září Čína, rozhodlo virtuální trh regulovat a uzavřít kryptoměnové směnárny a burzy. Zde by ale podle právníků byly šance na úspěch jen malé. "Neumím si představit, jak by poškozený prokazoval reálnou škodu. Navíc pokud by řádně proběhl legislativní proces, adresáti normy, která by vyústila v uzavření směnáren, by měli čas se na její účinnost připravit, těžko by před soudem svůj nárok na náhradu škody obhajovali," míní Kalíšek. Výsledek by podle něj byl patrně stejný jako v případě restitučních sporů. Také tam musely obce v mnoha případech vydávat majetek, o který se léta staraly, aniž by měly nárok na kompenzaci vynaložených peněz.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom 12. 10. 2017