Soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková
Soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková
autor: Matěj Stránský

Stěžovatel byl zájemcem o pozici svářeč-zámečník v Českých Budějovicích. Hned po jeho příchodu mu jeden ze zaměstnanců firmy udělil pracovní úkoly. Měl se během prvních dvou či tří dnů osvědčit, načež s ním měla být v případě oboustranné spokojenosti sepsána pracovní smlouva na dobu neurčitou. Při řezání dříví se však uchazeč o práci zranil, byl hospitalizován, opakovaně operován a v následku zranění mu byly amputovány čtyři prsty na pravé ruce. Šanci na odškodnění stěžovateli jako slabší straně dal až Ústavní soud.

Firma, kterou po úrazu prověřoval inspektorát práce a kterou označil za vinnou ze správního deliktu neuzavření písemné smlouvy, nedodržení povinnosti zajištění bezpečnosti práce a neohlášení pracovního úrazu, se odpovědnosti za delikty vyhnula. „V rámci odvolacího řízení však marně uplynula jednoroční prekluzivní lhůta od zahájení řízení, čímž zanikla odpovědnost vedlejšího účastníka za tyto správní delikty,“ stojí v nálezu. S firmou bylo však zahájeno trestní stíhání, a to z důvodu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.

Uchazeč o práci se pak pokoušel o získání odškodnění v občanskoprávním řízení, nicméně Okresní soud v Českých Budějovicích ani Krajský soud mu odškodnění nepřiznaly. Nejvyšší soud poté označil dovolání stěžovatele za nepřípustné a naději mu dal až Ústavní soud.

„Obecné soudy ve svých úvahách vycházely pouze z výpovědí vedlejšího účastníka, bez ohledu na tvrzení stěžovatele nasvědčující opačným skutkovým závěrům a bez dostatečné reflexe zjištění plynoucích z trestního spisu či ze spisu inspektorátu práce, které byly součástí dokazování,“ stojí v nálezu soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové. Takové jednání soudů přitom odporuje garanci spravedlivého procesu. I samotné posouzení existence či neexistence pracovněprávního vztahu bylo podle Šimáčkové postiženo vadami. Podle Ústavního soudu totiž nezáleží na tom, zdali případ spadá pod pracovní právo, kdy je možné stěžovatele považovat za zaměstnance, nebo pod právo občanské, kdy byl pouze uchazečem o práci. Stále byl na pozici slabší strany, což hraje v jeho prospěch a je nutné znovu objektivně přezkoumat jednotlivá fakta. Nyní tedy budou muset soudy nižších instancí rozhodnout znovu a ve svých rozsudcích se řídit zněním nálezu.

Autoři: Lukáš Šikel