jarvis_599d57db498e27acfc219c01.jpeg
To polité sako mi zaplatíte (ilustrace).
autor: Yvans

Ondřej Malý spěchal odpoledním Brnem z práce za manželkou. Na sobě měl drahé sako. Cestou míjel budovu Ústavního soudu, která se právě opravovala. "V tom mě skropila sprška nějaké vody," vzpomíná Malý. Na saku v místech, kam dopadly kapky, se okamžitě objevily světlé skvrny. Řada lidí by v takové situaci chvíli nadávala a pak se vypravila domů převléci. Malý − shodou okolností zkušený advokát − se ale zachoval jinak. "Šel jsem přímo za dělníky. Napsali mi prohlášení, že přijímají odpovědnost a škodu zaplatí," popisuje právník. Nepříjemná událost ho tak nestála ani korunu.

Obdobně mohou podle něj podobnou situaci zvládnout i laici. Právní vzdělání na uzavření smíru a sepsání prohlášení o odpovědnosti není třeba. "Lidé musí použít selský rozum. Jednoduchým způsobem musí popsat, co se stalo. V mém případě: Procházel jsem kolem stavby na Ústavním soudu, z lešení odstříkla nečistota a zasáhla mě na oblečení. A oni prohlašují, že škodu uhradí. Já si dám oblek do čistírny a oni ji zaplatí. Na závěr kontakt na firmu, podpis a nějaké telefonní číslo," radí Malý, jak se zachovat.

Nemusí přitom jít jen o případy, kdy kolemjdoucímu spadne na hlavu z lešení kbelík plný barvy. Spektrum situa­cí, kdy si člověk může říct o odškodnění, je široké. Patří do něj i případy, kdy číšník v restauraci poleje hosta kávou nebo ze šaten ve sportovním areálu zmizí osobní věci klienta. Domáhat se odškodnění by v těchto případech zákazník měl u provozovatele služby. To platí, i když by číšník způsobil škodu z nedbalosti anebo třeba zakopl o tašku jiného hosta nedbale odloženou na podlaze.

Poškozený má nárok na zaplacení škody a ušlého zisku. "Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Pokud by to ale vzhledem k jejímu charakteru nebylo možné nebo by to požadoval poškozený, nahradí se v penězích. Pak je ale potřeba škodu vyčíslit, případně doložit nějaký doklad o tom, jakou má zničená věc hodnotu," popisuje Eva Jurčíková ze společnosti Vaše nároky.cz. Ušlý zisk by podle ní mohl poškozený vymáhat, třeba kdyby kvůli politému obleku nebo opaření horkou kávou zmeškal důležitou obchodní schůzku. Jeho přesné vyčíslení ale může být komplikované, a často tak tyto pře končí před soudy.

O odškodnění je potřeba žádat co nejdříve − nejlépe okamžitě po nehodě. V opačném případě se může stát, že poškozený už není schopný prokázat, jak k ní došlo. A právě toto je pro získání kompenzace klíčové.

Vykradená skříňka v šatně: Provozovatel bude muset škodu zaplatit, i když píše, že za odložené věci neručí.

Ačkoliv odškodnit hosta musí ze zákona provozo­vatel služby, neznamená to, že náklady ponese vždy sám. Pokud by k nehodě došlo v důsledku porušení povinností zaměstnance, může mu provozovatel peníze vyplacené poškozenému klientovi strhnout z platu. Jde třeba o situace, kdy číšník ignoroval pokyny šéfa nebo byl v práci opilý.

Pokud by číšník zakopl o tašku jiného hosta, může pak v některých případech provozovatel restaurace žádat peníze vyplacené na odškodnění po majiteli tašky. "Pokud byla v restauraci například šatna a host i přes výzvu personálu tašku do šatny neodložil a ta byla vystrčena do uličky mezi stoly, kde číšníci běžně prochází, má se za to, že majitel tašky si nepočínal náležitě obezřetně, a proto by provozovatel restaurace po něm mohl požadovat náhradu zaplacené škody," upozorňuje právnička z advokátní kanceláře Taylor Wessing Barbora Malimánková.

Za odložené věci neručíme

Provozovatel ručí i za věci, které si lidé odložili v šatnách. Avšak hlavně ve sportovních areálech se můžeme běžně setkat s nápisem: "Za odložené věci neručíme." Ten ale nemá žádnou právní váhu. "Občanský zákoník stanoví, že oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. V případě ztráty nebo zničení věcí bude i tak provozovatel povinen nahradit škodu," říká Malimánková.

Jiné by to ale bylo v případě, že by návštěvní řád vyzýval k uložení cenností, jako jsou třeba mobilní telefony, šperky nebo notebooky, do trezorů střežených kamerovým systémem. Kdyby to návštěvník ignoroval a nechal tyto věci v běžné šatní skříňce, v případě krádeže nebo poškození by je už provozovatel platit nemusel.

A odpovědný za škodu není ani v případě, že ji zaviní jiný zákazník − například na vás jiný nakupující v obchodě nedopatřením svrhne lahve červeného vína. Odškodnění je pak možné žádat jen po konkrétním viníkovi. Pokud je provinilec rozumný a má snahu napravit škody, které napáchal, obejde se to bez větších potíží. Někteří lidé ale raději vezmou rychle nohy na ramena, aby se ze svých činů nemuseli nikomu zpovídat. "Poškozený je oprávněn proti škůdci sám zakročit a přiměřeným způsobem si vynutit jeho součinnost. To ale platí jen pro případy, kdy je zjevné, že by pomoc orgánu veřejné moci přišla příliš pozdě," vysvětluje vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest Lukáš Zelený.

Odpovědnost hoteliérů má své limity. Za škodu hostům "ručí" jen do stonásobku ceny ubytování za jeden den.

V praxi to znamená, že pokud začne viník z místa činu utíkat, smí mu poškozený vhodným způsobem zabránit v opuštění prodejny až do doby, kdy na místo dorazí policie. Ta může viníka vyzvat k prokázání totožnosti, což je důležitým krokem na cestě k úspěšnému odškodnění. Pozdější odhalování totožnosti viníka nemusí být jednoduché.

Specifické limity pak má odpovědnost hoteliérů. Ti musí podle občanského zákoníku uhradit škodu jen do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování za jeden den. Pokud tedy za ubytování zaplatíte 300 korun za noc a hotel vykradou, vyplatí vám hoteliér maximálně 30 tisíc korun. O peníze si navíc musí poškozený host říct nejdéle do 15 dnů od chvíle, kdy krádež svých věcí z hotelového pokoje zjistil. Pozdější "reklamace" už ani před soudem neobstojí.

Pokud viník nebo provozovatel odmítá platit, může se poškozený domáhat odškodnění soudně. "Vhodné je nejprve sepsat výzvu k úhradě částky, jež představuje náhradu škody, a zaslat ji škůdci a dát mu lhůtu k úhradě," radí Jurčíková. Minimální lhůta stanovená zákonem je podle ní sedm dní. Obvykle se ale užívá spíš 21 až 60 dní. Pokud viník ani poté nezaplatí, může ho poškozený zažalovat. Vznik škody ale bude muset před soudem prokázat − například výpovědí svědků.

Soudy tak už například řešily i spory řidičů se státem a obcemi kvůli odškodnění za díry na silnicích. Ačkoliv dokazování v tomto případě není jednoduché − řidič totiž musí přizpůsobit jízdu stavu vozovky a před soudem musí dokázat, že na výtluky neupozorňovala dopravní značka, někteří řidiči před soudy uspěli. Za poškození disků a pneumatik tak například přiznal Krajský soud v Ostravě majitelce BMW náhradu ve výši bezmála 22 tisíc korun plus úroky. Celý spor se však vlekl čtyři roky.