jarvis_59932428498e42ee67168333.jpeg
Stihneme to? Bohuslav Sobotka (ČSSD) je navzdory některým neschváleným zákonům spokojený s výsledky své vládní koalice.
autor: HN – Jiří Zerzoň

Před koncem volebního období ministři postupně ustupují od návrhů zákonů, které se snažili prosadit. Někteří neuspěli, protože se jim nepodařilo získat podporu koaličních partnerů, jiní si stěžují na obstrukce ze strany opozice nebo na špatně nastavený jednací řád Poslanecké sněmovny.

Příkladem je úprava práce z domova, kterou měla zajistit novela zákoníků práce. V Poslanecké sněmovně ji předložila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) už téměř před rokem. "Když doma dělám pro někoho práci, tak by to asi mělo mít nějaké podmínky. Chtěli jsme pouze, aby si zaměstnavatel se zaměstnancem tyto podmínky upřesnili," vysvětlovala přínos novely Marksová.

Práce z domova je jedním z nejoblíbenějších zaměstnaneckých benefitů dnešní doby. Její obliba roste ve velkém zejména mezi mladší generací.

"Zájem zaměstnanců o práci z domova se stává důležitým argumentem při výběru místa. Dle průzkumů jde dokonce o třetí nejdůležitější kritérium, které lidé zohledňují," uvedl Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, která sdružuje společnosti působící v oblasti sdílených podnikových služeb, jako jsou Microsoft, SAP Services nebo ABB.

Může za to rozhádaná koalice?

Cílem novely bylo také například lépe upravit rozvržení pracovní doby nebo třeba upřesnit pravidla dohody o provedení práce i dohody o pracovní činnosti. Řada firem se na nová pravidla již připravovala − zbytečně. S pozměňovacími návrhy k jejímu znění se nakonec přihlásilo tolik poslanců, že se novela zasekla ve druhém čtení a už dávno je jisté, že se do voleb nestihne projednat.

"Novelu zákoníku práce zablokovala pravice, která přišla s velkým počtem pozměňovacích návrhů a předkládá je neustále dokola. Už zbývá příliš málo času. Pokud by se měl zákoník práce hlasovat, neprosadili bychom už vůbec nic jiného," vysvětlil problém premiér Bohuslav Sobotka.

Podobný osud má také roky očekávaný zákon o sociálním bydlení, který měl potřebné osoby dostat z předražených ubytoven. Tady nebyly připomínky ze strany opozice zdaleka jediným důvodem k jeho zablokování. Na obsahu navrhované změny se nedokázala shodnout ani sama koalice. Nejvíc ji brzdily rozpory mezi ministryní Marksovou, která návrh předložila, a ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou (ANO). "Mohli jsme říct hned na začátku, že se na tom nikdy neshodneme, a tak se na to vykašleme," zhodnotila situaci kolem rozporuplného návrhu jeho předkladatelka Marksová.

Podle ní je na vině chybně nastavený jednací řád Poslanecké sněmovny, který umožňuje jednání o připravených zákonech přerušit a nakonec o nich nehlasovat.

Vládnutí v koalici je problém, brzdí přijímání zákonů, někdy záměrně, říká právník Gerloch

Neschopnost vyjednat si podporu mezi vlastními koaličními partnery není zejména ke konci mandátu nic neobvyklého. "Ani mechanická většina nemusí být zárukou k projednání návrhu. Současná koalice se zejména v tom posledním období dostala do určité krize a nesoulad mezi stranami se prohloubil," komentuje politickou situaci Aleš Gerloch, znalec právní teorie a bývalý děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Někteří další ministři tvrdí, že jednací řád není hlavní "brzdou" zákonodárného procesu. Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) říká, že projednávání brzdí nedisciplinované chování poslanců.

"Ve třetím čtení by se obecná rozprava k zákonům vůbec neměla vést, přitom se vedou mnohahodinové debaty obecného charakteru," říká.

Zbytečné detaily škodí

Podle některých kritiků za tím stojí i fakt, že čeští legislativci neumí návrhy správně psát. Zcela zbytečně zabíhají do detailů, které upravují konkrétní případy, než aby nastavili obecnou normu.

"Zákony musí obsahovat jen zásadní věci, mají nastavovat určité limity pro vydávání podzákonných předpisů. Dnes se ale schvalují věci, které jsou mnohdy na úrovni technické normy," uvedla například senátorka a bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová.

Zbytečné detaily brzdí schválení zákonů, ale i jejich aplikaci v praxi. "Úprava nepokryje všechny situace, které mohou vzniknout. Přitom když je hodně detailní, vychází se z předpokladu, že už žádný jiný výklad neexistuje," vysvětluje Gerloch.

Příliš podrobné úpravy a snaha popsat detailní situace potom vedou k tomu, že zákony spíše omezují, než aby chránily lidská práva. "V soukromém právu přitom platí zásada, že co není upraveno zákonem, mají si upřesnit a dohodnout lidé sami mezi sebou. V případě podnikatelů zejména smluvně nebo třeba jednostranným projevem vůle," dodává Gerloch.

Důvodem detailnějších úprav je podle něj celá řada nejasných případů, které řeší soudy. Zákonodárci se snaží situace, které mohou v praxi vzniknout, řešit už předem. Příkladem je správní řád z roku 1967 a dnes platný správní řád − jeho rozsah je asi trojnásobný.

Přestože Sobotkova koalice mnoho zákonů projednat nestihla, je šance, že si je osvojí nová vláda. Podle předvolebních průzkumů bude její složení velmi podobné jako to současné.