Novela daňového řádu od července otevřela prostor, aby státní správa platby kartou mohla výrazně rozšířit. I tak to ale nebude všude. Alena Schillerová, náměstkyně ministra financí, vysvětluje, že správce daně to něco stojí a musí si vyhodnotit, zda je ze strany veřejnosti v jeho případě o placení kartou dostatečný zájem a jaké jsou související náklady.
"Stejně tak by měl mít každý správce daně možnost přizpůsobit podmínky placení kartou svým okolnostem, například jej s ohledem na náklady umožnit pouze do určité výše platby," tvrdí Schillerová.
HN: Co se v rámci daňového balíčku změnilo, aby se na úřadech mohlo platit kartou?
Novela daňového řádu od července otevřela prostor, aby státní správa platby kartou mohla výrazně rozšířit. Nadále to však žádný zákon nepřikazuje. Do doby přijetí daňového balíčku neupravoval daňový řád explicitně možnost placení daní kartou. Tato možnost sice již existovala, ale v praxi by vznikaly problémy zejména s určením dne platby a se stanovením dalších podmínek používání tohoto typu placení. Proto byla přijata úprava daňového řádu, podle níž se nyní za den platby při placení platební kartou považuje už den, kdy ten, kdo daň platí, předal platební příkaz správci daně. Zároveň bylo stanoveno, že správce daně určí a zveřejní druhy daní, které lze platit prostřednictvím platební karty, a podmínky, které je při těchto platbách nutné dodržet. Tyto zdánlivě drobné změny v praxi fakticky znamenají, že správce daně může začít nabízet možnost zaplatit daně kartou.
HN: Proč se to podařilo prosadit až v letošním roce?
Návrh byl předložen již v první polovině loňského roku. Reagoval na vývoj technologií, ale i na evropskou regulaci, která určila maximální strop mezibankovního poplatku při platbě běžnými platebními kartami. To vedlo i ke stále častějšímu využívání tohoto způsobu placení. Předložení návrhu ze strany ministerstva financí bylo reakcí na požadavek lidí i firem, kterým tato možnost při při platbě různých daní chybí. A zároveň jsme tím reagovali i na praktické zkušenosti některých správců daně.
HN: Jak rychle si představujete, že by se mohlo placení kartou na úřadech rozvíjet?
To je věcí jednotlivých správců daně a závisí to zejména na poptávce daňové veřejnosti, výši poplatků za transakce, a tedy dostupnosti technologie jako takové.
HN: Co si od toho slibujete?
Jedná se o další službu pro občany. Vzhledem k tomu, že směřujeme k větší elektronizaci státní správy, je možnost placení kartou nezbytností.
HN: Proč možnost platby kartou státní úřady nedostaly lidově řečeno befelem, tedy jako zákonnou povinnost?
Aby bylo možné platit u konkrétního správce daně kartou, je třeba, aby si tento správce daně zařídil platební terminál a vyjednal podmínky se společností nabízející příslušnou službu. Jinými slovy, správce daně to něco stojí. Proto si každý správce daně – a chtěla bych zdůraznit, že zdaleka ne všichni spadají do resortu ministerstva financí – musí vyhodnotit, zda je ze strany veřejnosti v jeho případě o placení kartou dostatečný zájem a jaké jsou související náklady.
Stejně tak by měl mít každý správce daně možnost přizpůsobit podmínky placení kartou svým okolnostem, například jej s ohledem na náklady umožnit pouze do určité výše platby. (Z každé platby kartou úřad musí bankám a dalším firmám, které ji zajišťují, uhradit určitý poplatek. Ten se odvíjí od výše každé platby, čím je platba vyšší, tím větší je náklad úřadu – pozn. red.). S ohledem na vývoj technologií je navíc možné, že se v průběhu času služba placení kartou zlevní nebo se změní návyky veřejnosti. Reagovat na takové situace pokaždé novelou zákona může znamenat značné zpoždění. Zdržení daňového balíčku v legislativním procesu je toho důkazem.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později