jarvis_59778bbb498e42ee75f0956a.jpeg
jarvis_59778bbb498e42ee75f0956a.jpeg
autor: Archiv HN

Ústavní soud rozhodl o stížnosti energetické společnosti ČEZ a zároveň se vyslovil k jejímu návrhu na zrušení části zákona o svobodném přístupu k informacím. Firma s majoritní účastí státu totiž navrhovala veřejné instituce ze zákona úplně vyškrtnout. Její připomínku sice soud zamítl, ale ústavní stížnosti vyhověl. Rozhodl, že ČEZ není veřejnou institucí dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud tak zrušil judikaturu Nejvyššího správního soudu. Z předchozíchrozsudků vyplývalo, že ČEZ naplňuje znaky veřejné instituce jednoznačně, a je proto povinen poskytovat veřejnosti informace dle zákona.

Podnik si takto u Ústavního soudu stěžoval již počtvrté, ale byl vždy odmítnut bez projednání podstaty věci. Spor trvá už 11 let a žadatel o informace po celou dobu tahá za nepoměrně kratší konec. ČEZ se totiž bránil tím, že Nejvyšší správní soud není dostatečným právním expertem. Zároveň podnik během celé kauzy maximálně využíval všech možností, jak spor o informace co nejvíce natáhnout. Podobným způsobem postupují také další instituce, kterým zákon ukládá stejnou povinnost.

Odpovědi společnosti ČEZ směrem k žadateli o informace byly vždy velmi kusé. Často šlo jen o několik vět, ze kterých bylo patrné pouze to, že se necítí být zákonem vázán.

Jakmile ale věc dospěla k soudu, nabrala obrana společnosti na obrátkách. Běžná byla podání čítající několik desítek stran, mnohdy doručená až den před nařízeným jednáním soudu. Přestože se spor vleče již tolik let, je žadatel ve stejné pozici jako na začátku − tedy bez informací.

ČEZ není jediná firma, které se podobný proces týká. Až k Ústavnímu soudu došel v minulosti třeba Dopravní podnik hlavního města Prahy. Teprve poté, když s ústavní stížností neuspěl, nabral zaměstnance a začal na vyžádání informace poskytovat. Až do října 2011 přitom dopravní podnik veškeré žádosti házel rovnou do koše. Domníval se, že se jej zmíněný zákon netýká.

Dlužno říci, že strategie "mrtvého brouka" se dopravnímu podniku vyplatila. Za celých jedenáct let se našli pouze čtyři stěžovatelé, kteří jej za porušování zákona celkem pětkrát zažalovali. Před šesti lety Nejvyšší správní soud pravomocně rozhodl, že dopravní podnik je povinen existenci zákona o svobodném přístupu k informacím respektovat.

Dopravní podnik se poté obrátil na Ústavní soud, ten ale jeho stížnost na jeře následujícího roku odmítl. Dopravní podnik se tak musel seznámit s povinnostmi, které na něj zákon o svobodném přístupu k informacím klade.

Autoři: Petra Bielinová