ČEZ, a. s. není podle nálezu Ústavního soudu veřejnou institucí
ČEZ, a. s. není podle nálezu Ústavního soudu veřejnou institucí
autor: HN – Libor Fojtík

Česká republika je většinovým akcionářem společnosti ČEZ, a. s. (vlastní přibližně 70 procent základního kapitálu). Spolek V havarijní zóně JE Temelín požadoval po společnosti ČEZ, a. s. dokumentaci, která se týkala činnosti a paliva jaderné elektrárny Temelín. Společnost však odmítla informace poskytnou, a proto se spor dostal před správní soudy. Společnost vydala rozhodnutí, ve kterém stálo, že vyžadované informace byly součástí obchodního tajemství a zároveň se na ni nevztahuje § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy fakt, že je společnost ČEZ, a. s. veřejnou institucí. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost společnosti s tím, že ČEZ má informace poskytnout. Ústavní soud v čele s Pavlem Rychetským dal však energetickým závodům za pravdu.

Důležitým faktem, který hraje ve prospěch podobných společností je skutečnost, že jejich fungování se řídí soukromoprávní úpravou, přesněji zákonem o obchodník korporacích. „Akciová společnost ČEZ není veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím,“ stojí v nálezu.

Skutečnost, že stát vlastní většinový podíl společnosti, nepřebíjí podle nálezu fakt, že ČEZ nehospodaří s veřejnými prostředky. Kdyby měla podle nálezu společnost povinnost poskytovat informace, poškodilo by to její postavení mezi ostatními firmami. „Povinnost poskytovat informace, která je běžně ukládána jen orgánům veřejné správy, by mohla společnost poškodit a představovala by zásah do jejích ústavně zaručených práv,“ řekl ČTK mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který se musí nálezem řídit. Tedy žalobu Spolku zamítnout. Nález však může vnést netransparentnost do podniků, které vlastní stát pouze z části, tedy například do Pražského dopravního podniku.

Informace? Nebudou!

Soudy rozhodovaly o poskytování informací podle „sto šestky“ na základě několika kritérií. Společnost musela být založena státem či samosprávným celkem, musela plnit veřejný účel a v jejím vedení stanuly osoby jmenované státem, či obcí. Lidem dosud zůstávala kontrola nad firmou, tedy nad kapitálem, který do společnosti putoval z daní. Ústavní soud ale nyní obrací. Pokud nevlastní stát firmu zcela, nelze informace požadovat.

Ad absurdum tak lze zamítnout žádost na poskytnutí informací v případě, kdy jedinou akcii podniku stát nevlastní.

Autoři: Lukáš Šikel