Pojistky mají krýt i ztrátu hodnoty auta po nehodě. Získat plné odškodnění ale není pro řidiče snadné.
Pojistky mají krýt i ztrátu hodnoty auta po nehodě. Získat plné odškodnění ale není pro řidiče snadné.
autor: archiv HN

Ústavní soud nařídil pojišťovnám, aby z povinného ručení proplácely majitelům aut poškozených při nehodě i rozdíl mezi tržní hodnotou automobilu před nehodou a po opravě. Cena havarovaného a následně opraveného vozidla bývá totiž při prodeji zpravidla nižší než auta nebouraného, a to i tehdy, když nehoda nezanechá na autě žádné viditelné následky. A právě na kompenzaci tohoto rozdílu mají podle názoru ústavních soudců řidiči, kteří dopravní nehodu nezavinili, nárok.

Spor mezi stavební společností Terma a pojišťovnou Allianz, kterého se verdikt Ústavního soudu týká, se vleče už devět let. Terma se v něm domáhá proplacení 100 tisíc korun, o které podle ní klesla cena auta v důsledku nehody. Justice nároky stavební společnosti zatím většinou odmítala. Zlom přišel až teď. Podle nálezu Ústavního soudu se dosavadní verdikty soudů včetně toho Nejvyššího zcela míjí s ekonomickou realitou.

"I pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek, a škoda tudíž není plně nahrazena," vysvětluje soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Řidiči, kteří dopravní nehodu nezavinili, podle něj mají právo na úplné odškodnění.

Organizace chránící práva řidičů považují rozhodnutí ústavních soudců za precedentní. "Nález dává nový význam pojmu 'skutečná škoda'," říká Eva Jurčíková ze společnosti Vaše nároky.cz. Doposud totiž mohli majitelé poškozených aut žádat jen proplacení skutečně vynaložených nákladů na opravu. Rozhodnutí Ústavního soudu tak posiluje práva poškozených. Pro justici je závazné, všechny soudy v zemi by se jím tedy měly při posuzování podobných případů řídit.

Jenže podle právníků řidiči ještě zdaleka vyhráno nemají. Nález Ústavního soudu má spíš teoretický význam než reálný. "Poškození budou muset prokázat, že cena automobilu je po opravě nižší, než byla před nehodou, což v praxi nebude vždy jednoduché. V daném případě poškozená společnost tuto skutečnost prokazovala znaleckým posudkem. Výsledek je v tomto však nejistý. Závisí na stáří vozidla, jeho opotřebení a provedené opravě, rozdíl v ceně tak může být minimální nebo vůbec žádný," varuje ředitel právního oddělení Partners Vít Mikolášek.

Pojišťovny se zatím k rozhodnutí ústavních soudců příliš vyjadřovat nechtějí. Verdikt teprve analyzují a zvažují, jak se k němu postaví. Například Česká pojišťovna vyčkává, jak rozhodne Krajský soud v Hradci Králové, který by měl za případem společnosti Terma udělat definitivní tečku.

Zatím pojišťovny platily z povinného ručení jen součástky a práci autoservisů, Ústavní soud to chce změnit.

A podobné je to i jinde. "V souvislosti s nálezem soudu jsme zatím neřešili doplatek mezi tržní hodnotou vozidla před nehodou a po nehodě," říká k případu Mirek Mazáč z pojišťovny Allianz. Zároveň ale dodává, že pojišťovna nález intenzivně řeší: "V současné době připravujeme interní metodiku, jak v takovýchto případech postupovat." Co konkrétně obsahuje, ovšem prozradit nechce.

Větší míra ochrany by ale mohla řidiče vyjít draho. Česká asociace pojišťoven už varovala, že vyšší výdaje pojišťoven by se mohly odrazit na ceně povinného ručení.

Ústavnímu soudu navzdory

Zda se ale v budoucnu řidiči od pojišťoven automaticky dočkají plného odškodnění, které pro ně žádá Ústavní soud, anebo budou muset o své nároky svést další právní bitvy, zatím není jisté. Jak ukazují zkušenosti z minula, pojišťovny obvykle s dodržováním soudních rozhodnutí příliš nespěchají. O snižování plnění vypláceného pojišťovnami z povinného ručení kvůli tzv. amortizaci neboli zhodnocení starého auta tím, že se na jeho opravu použijí nové díly, už Ústavní soud rozhodoval dvakrát. Také v tomto případě se zastal řidičů, když konstatoval, že oprava novými díly byla poškozeným "vnucena protiprávním jednáním" viníka nehody, a pojišťovny by ji tedy měly platit v plné výši. Přesto dál mnohé z nich pojistné krátí.

"Prakticky až do současnosti v naší poradně zaznamenáváme případy, kdy si spotřebitelé stěžují, že vůči nim bylo uplatněno krácení náhrady škody právě z důvodu amortizace. Zaznamenáváme desítky takových případů měsíčně," upozorňuje vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest Lukáš Zelený.

Amortizace navzdory nálezům Ústavního soudu používá většina pojišťoven. "Řešíme spory klientů jak s velkými známými pojišťovnami, tak i s těmi menšími," dodává Jurčíková. Zkušenosti autoservisů ukazují, že pojišťovny obvykle krátí kompenzaci za opravy u aut starších pěti let nebo u těch, která mají najeto více než 100 tisíc kilometrů. Korekce se týká vždy výhradně ceny použitého materiálu. Rozdíl pak musí servisu zaplatit majitel auta. Řidiči tak přicházejí o desetitisíce korun.

K soudu nepůjdou

"Pojišťovny se spoléhají na to, že klient nebude vymáhat krácené plnění soudní cestou. Mnoho klientů se dokonce vůbec vůči rozhodnutí pojišťovny neohradí a spokojí se s nižší částkou, než na jakou mají nárok," říká Jurčíková. Důvodem je podle ní to, že řidiči často ani nevědí, že krácení vyplacené částky kvůli amortizaci je nezákonné.

Pojišťovny plnění po nehodě krátí. Doufají, že řidiči nebudou plné odškodnění vymáhat před soudy, tvrdí spotřebitelské organizace.

A ani ti, kteří to tuší, obvykle nenechají dospět svůj případ až k soudu. Většinou se spokojí s tím, že po odvolání pojišťovna plnění třeba o něco málo navýší, a žalobu na ni nepodají, ačkoliv jim ani poté veškeré náklady na opravu nezaplatí. A právě na to pojišťovny hřeší. "V minulosti s každým naším klientem byla vždy dosažena domluva ke všeobecné spokojenosti," říká Mazáč z Allianz pojišťovny.

Krácení se přitom netýká jen povinného ručení. Běžné je také u havarijních pojistek. "V případě totální škody na vozidle či jeho odcizení kryje pojišťovna jen aktuální tržní cenu vozidla, tedy nikoliv cenu, za kterou bylo koupeno nové auto," popisuje zkušenosti pracovníků finančněporadenské společnosti Partners Mikolášek.

Pokud chtějí mít řidiči zánovních aut jistotu, že jim pojišťovna zaplatí tolik, kolik je stálo nové auto, musí si uzavřít speciální pojistku. Ta se obvykle skrývá pod zkratkou GAP a jde vlastně o pojištění pořizovací ceny vozidla. Avšak nejde o nijak levnou záležitost. Za GAP řidiči zaplatí v závislosti na typu auta i několik tisíc korun ročně. V obavách ze soudních tahanic přesto na tento produkt slyší. GAP pojištění si u některých pojišťoven na trhu sjednává až 80 % majitelů nových aut.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.