Nejnovější bezpečnostní prvky jsou takové, které jsou zjevné na první pohled, říká šéf Státní tiskárny cenin.
Nejnovější bezpečnostní prvky jsou takové, které jsou zjevné na první pohled, říká šéf Státní tiskárny cenin.
autor: HN – Matej Slávik

Státní tiskárna cenin by se měla proměnit z úřadu z velké části závislého na státních zakázkách na více komerčně orientovanou firmu.

Například chce expandovat na zahraniční trhy. A hodlá prosadit něco jako centrální registr padělků – nejen bankovek, které už dnes shromažďuje Česká národní banka, ale třeba také řidičských průkazů, technických průkazů nebo jízdenek MHD, které se v Česku zřejmě falšují ve velkém, jen k tomu neexistují data. 

Padělků se ostatně týká i další věc, kterou chce šéf tiskárny změnit. "Nutně potřebujeme lépe zabezpečit rodné listy, protože na ty získáte velmi snadno občanský průkaz a tím i potvrzení existence, přitom vyrobit padělek lze na každé moderní laserové tiskárně," varuje Tomáš Hebelka.

HN: S čím jste nastupoval do úřadu?

S tím, že chci firmu někam posunout. Víc expandovat ven a tady se naopak soustředit na větší efektivitu firmy. Dnes sídlíme ve třech výrobních závodech. To pro nás znamená třikrát vyšší náklady na ostrahu, trezory, veškeré zabezpečení. Navíc nám to komplikuje logistika, protože řada věcí cestuje mezi závody. Jenže když tady v centru Prahy zaparkujete kamion s papírem, zablokuje na půl dne veškerý provoz v ulici. Zrovna jsme za to dostali pokutu. Nehledě na to, že máme nižší úroveň bezpečnosti, než po nás při některých kontraktech zahraničí požaduje, protože potřebujeme splnit nějaké normy, které v současných objektech nelze zajistit. Střed města je nešťastný. V samém historickém centru Prahy prostě nemůžete postavit kus od budovy plot či zátaras. Navíc tu máme čistírnu odpadních vod a galvanizovnu, tedy průmyslovou výrobu, což do historického jádra Prahy taky určitě nepatří.

HN: Už máte plán, kam se sestěhovat?

Cílem je postavit něco nového na zelené louce. Není to nic krátkodobého. Jen pro představu - od kopnutí do země do plného provozu by právě kvůli těm přísným bezpečnostním požadavkům uplynulo pět let. 

HN: Máte ekonomickou rozvahu a plány? 

Zatím jen dílčí, je to ve stadiu záměru. Byť to spočítáno máme a poneseme to na vládu k debatě.

HN: S čím chcete prorazit na zahraniční trhy? Kdo jsou vlastně dnes vaši klíčoví zákazníci v cizině?

Děláme něco málo pro Slovensko, vízové štítky, ale náš velký zákazník je francouzský Cheque Dejeuner. Takže vyrábíme stravenky pro Španělsko, Portugalsko, Maroko, Rumunsko, Slovensko. Snažíme se víc expandovat, takže podnikáme mise do zahraničí, zatím přes partnery, kteří nás znají, nebo jdeme cestou ministerstva zahraničí a jeho podpory.

To, na co sázíme, jsou především zakázky na doklady, hlavně pasy. Ty kombinují řadu poměrně složitých technologií a pro nás je to věc prestiže. A dál jsou to také kolky na alkohol a tabák.

Tomáš Hebelka (43 let)

Generálním ředitelem Státní tiskárny cenin je od října 2016. V čele tiskárny stojí od doby, co vyhrál výběrové řízení.

Řídí instituci se 420 zaměstnanci.

Ta sídlí v Praze na Žižkově, v Holešovicích a v centru v Růžové ulici.

Firmu se snaží po hubených pokrizových letech nasměrovat víc ke komerčním zakázkám a k zahraničním trhům.

Na manažerských a IT pozicích prošel firmami jako je Atos, Česká pošta či ČD Telematica.

Jeho koníčkem je běhání a rodina s malými dětmi.

HN: Co je na pasu tak těžkého vyrobit?

To se budete divit. Je to takzvaný závěs. Tedy datová stránka. Přesněji jde o to, aby se ta plastová kartička s fotografií nebo dnes už i s čipem s biometrickými údaji pevně zašila - v některých zemích zalepila - do celého pasu.

Má to své normy, jaké zatížení musí vydržet, nerozmáčet se vodou, nevytrhnout se.

My dnes tuto jedinou stránku objednáváme, nevyrábíme si ji, ale do budoucna to chceme jinak.

Podepsali jsme spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci a pokoušíme se za pomoci nanotechnologií vyrobit tkaninu,
která by byla unikátní.

Chceme se odlišit od všech ostatních, a navíc by to opět zvýšilo bezpečnost, protože i do toho kousku proužku bez plastu se dají zakomponovat další ochranné prvky.

HN: Chcete říct, že české pasy se hodně falšují?

To je otázka. Neumím odpovědět, protože padělky jsou věčné téma, které zatím bohužel nemá řešení. U nás jde o věc, která je nedostupná. My se nedostáváme k žádným číslům, neexistuje žádný centrální registr padělaných cenin, občanských průkazů, řidičáků... Navíc tam, kde se alespoň některé padělky scházejí, nemáme žádné legislativní právo vyžádat si informace o nich - třeba od policie nebo od ČNB. Velmi těžko se tedy k nějakým údajům dostáváme, spíš jen náhodně, když nás konkrétní úřad požádá o konzultaci a expertní posouzení.

HN: Takže co nový centrální úřad?

To určitě ne. Spíš legislativní opatření ke sdílení dat. Pro nás by to byla určitě zajímavá věc a taky podklad pro diskusi s hlavním zákazníkem – státem.

Jen na základě reálných dat o falšování dokladů a cenin můžeme říct, kde je třeba napnout síly a posílit bezpečnostní prvky. Abychom mohli říct: milý státe, tady se zvýšil počet padělků, takže navrhujeme tyto změny. Jenže my to bohužel v tuto chvíli jen tušíme, ale nevíme.

HN: Když tušíte, tak kde je třeba víc zabezpečovat? Respektive: co je nejsnáze padělatelné?

Vezmu to zeširoka. Děláme různé druhy cenin a mimo jiné tiskneme takzvaným hlubotiskem. Tam dochází k obrovskému tlaku a papír z válce vyjíždí zcela vyleštěný. Nedá se na něj něco vytisknout na laserové tiskárně, to na něm zkrátka nedrží. Lepší je využít prehistorie, tedy jehličkové tiskárny, protože ta papír znehodnotí spolehlivě. Občas se nám stává, že náš zákazník tomuto nechce naslouchat a chytá se za hlavu: "Jehličková tiskárna? Pravěk…"

HN: Teď míříte k jakým ceninám?

Diskusi na podobné téma vedeme například s ministerstvem dopravy a nad velkými technickými průkazy.

HN: Chcete říct, že zabezpečení "velkých techničáků" není dobré?

Došlo k tomu, že v minulosti, v době krize, chtělo ministerstvo dopravy šetřit a trochu nešťastně to udělalo i na zabezpečení tohoto dokumentu. Bohužel je to věc, která chrání hodně peněz. V minulosti tedy byly odstraněné některé ochranné prvky, ale naštěstí se k tomu opět vracíme. Což je věc, která je dost zásadní.

HN: Víte, kolik se díky tomu ušetřilo?

To nevím. Nebyl jsem tu a pak – to je otázka spíš na ministerstvo samotné.

HN: Na čem to tedy teď ještě vázne?

Veškeré věci, které děláme pro stát, tak podléhají nějakým zákonům a vyhláškám a to je obvykle poměrně zdlouhavý proces, jemuž se musíme přizpůsobit. 

HN: Jak jste tedy prožili krizi? Byl tlak na úspory i v ostatních resortech?

Určitě, ale víc jsme to pocítili v komerční sféře. Zákazníci hledali levnější varianty, hlavně v oblasti stravenek nebo jízdenek MHD. 

HN: V čem dalším vidíte největší nebezpečí falšování? Co takové ty méně běžné věci, které máme každý doma v šuplíku a vytáhneme je jednou za čas, jako třeba rodný list?

Tak to jsou z pohledu bezpečnosti poměrně zásadní dokumenty a jejich zabezpečení je velmi špatné. Stejně jako u oddacího listu. To jsou dokumenty na úrovni občanského průkazu, přitom tu ochranu rozhodně nemají.

Je třeba si uvědomit, že tyto dva doklady fungují tak, že vám na jejich základě vydají občanský průkaz. To stejné jsou oddací listy či úmrtní listy, které znamenají významnou změnu v životě člověka nebo v ochraně jeho majetku. Jejich zabezpečení je u nás - bohužel - velmi tristní. Smutné je, že jsou státy třeba v Jižní Americe, kde jsou rodné listy zabezpečené skoro lépe než náš pas, protože se tomu věnují a vědí, jaké nebezpečí to skrývá.

HN: Nejsou všechny tyto dokumenty v papíru trošku zpozdilé? Přece jen, vše se digitalizuje…

Nežijeme jen v digitálním světě. Ta kombinace fyzického nosiče a elektronického by tu rozhodně měla být u životně důležitých dokumentů. Ale jistě, jsou tu dokumenty, které obtěžují ve fyzické podobě.

Nevím, proč bych si měl dvacet třicet let střádat dokumenty důchodového zabezpečení, abych - až si jednou půjdu žádat o důchod - mohl předložit krabici papírů, z nichž stejně polovinu nenajdu.

HN: Když se vrátím k tomu, co asi musíte tušit, byť na to nemáte data: co se u nás nejčastěji padělá?

Jsem přesvědčen, že je to oblast MHD jízdenek. Ani ne tak v distribuční síti samotné, ale třeba na vysokoškolských kolejích. Kolik peněz tady uniká, to nejsem schopen ani odhadnout.

Jen zkrátka nevěřím, že soukromé firmy, které je vyrábí pro města levněji než my, kteří máme veškeré certifikáty a zabezpečení a kontrolujeme každý papír u našich dodavatelů, děláme pravidelné bezpečnostní audity, jsou schopny garantovat takovou úroveň zabezpečení jako my. Nemají totiž zabezpečení na úrovni cenin. A my jim ovšem tím pádem nemůžeme a ani nechceme, abychom neztratili kredit, konkurovat.

To ale některým městům nevysvětlíme, když zároveň nemůžeme dokázat, kolik tím tratí na padělcích.

HN: Jaké jsou vlastně nové trendy v zabezpečení cenin?

Když to vezmu od bankovek, tak takové, které by byly viditelné na první pohled. Moderní peníze jsou dnes víc plastové, protože déle vydrží, nebo spíš jde o určitou kombinaci plastu a papíru. Jenže na plast se hůře tiskne. Nejnovější prvky jsou proto takové, kde je vidět zabezpečení na první pohled.

Třeba holografický efekt z barev, které mají magnetické pigmenty, Spark Life se to jmenuje, a které při nanášení vytvářejí 3D efekt na bankovce.

HN: To jste už připraveni vyrábět?

Ano, zkusili jsme to a láká nás to. Je to hezké. Naše peníze jsou ostatně hezké samy o sobě a přidat jim tento prvek, to by se nám líbilo. Jsme asi schopni do roka začít je tvořit, tady máme prototypy. Záleží ale i na tom, že jsme státní podnik a vše musíme soutěžit.

A také jde o investice v řádu stovek milionů korun, takže těžko teď odhadnout, zda ve chvíli, kdy nevíme, jestli euro ano a kdy, či ne, bude chtít stát investovat do našich vlastních bankovek.

HN: Vrátím se k plánům firmy. Jaký máte plánovaný obrat pro letošek a jak to bylo v uplynulých letech?

Problém je, že čísla z minulosti jsou neporovnatelná. Od nás se v roce 2015 odrhla státní pokladna a tím odešlo i jisté procento obratu a tržeb. Navíc letos se tiskne méně bankovek, takže bude asi mírný pokles tržeb.

Ale nestojíme na místě a vyrážíme víc do komerčních věcí. Chceme vyrábět stírací losy, například. Díváme se i po jiných věcech - chceme dělat nálepky s RFID čipy a podobně. Nicméně výhled na letošek je kolem miliardy korun obratu.

HN: Když se rozhlédnu po stěnách, nechybí tu žádná řada českých bankovek od dob první republiky. Jaká bankovka se vám nejvíc líbí?

Mám rád papírovou pětadvacetikorunu: tu nikdy nikdo jiný neměl, tím jsme unikátní.

HN: A máte už nějaký profesní tik? Třeba sbírku padělků doma v šuplíku?

To ne, ale je fakt, že když někam jedu na služební cestu i na dovolenou do exotičtějších krajů, tak první, co udělám, je, že takhle mnu ty bankovky mezi prsty a zkoumám je. No a… taky s sebou většinou už všude vozím UV lampu a lupu, která ukáže skryté ochranné prvky.