jarvis_592d9114498ea3cb3ae8d9b1.jpeg
Soudy nestíhají reagovat na časté změny v odpouštění dluhů a nemusí pak zvládat svou práci, tvrdí soudce Luboš Dörfl.
autor: HN – Lukáš Bíba

Oddlužení neboli osobní bankrot je jedním z nejčastějších způsobů řešení finančních problémů lidí. Podle ministerstva spravedlnosti má umožnit dlužníkovi "nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení řešení svého dluhu. Současně je cílem také snížit náklady státu na pomoc těm, kteří se ocitli v sociální krizi. Dostupnost oddlužení je zároveň rok od roku horší. Například loni Češi vyhlásili 16 144 osobních bankrotů, což bylo nejméně za posledních pět let. Počet schválených oddlužení se tak snižoval třetím rokem v řadě a byl nejnižší od roku 2011. Celá oblast oddlužení pak prochází v posledních letech razantními změnami.

Kromě "amnestijní" novely, kterou nyní řeší poslanci, je na stole ještě druhá − už schválená. Ta začne platit od července a má pomoct předluženým lidem například tím, že návrh na osobní bankrot za ně budou sepisovat a podávat kvalifikovaní odborníci − například advokáti nebo notáři.

Podle šéfa ústeckého krajského soudu Luboše Dörfla však stát chrlí novely příliš rychle za sebou. Zákonodárci by podle něj měli se schvalováním "amnestijní" novely počkat, až jak se osvědčí již přijatá porce změn. "Usazení soudní praxe bude minimálně několikaletá záležitost," upozorňuje Dörfl.

Luboš Dörfl (46)

Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem působil před rokem 2014 jako předseda senátu Vrchního soudu v Praze. V minulosti byl místopředsedou Krajského soudu v Praze či předsedou Okresního soudu v Nymburku.

HN: Jakým způsobem novela účinná od 1. července zlepšuje postavení dlužníků při oddlužení?

Dlužníci se budou od počátku obracet na profesionály, kteří jim jednak napíšou návrh na oddlužení a jednak jim vysvětlí, co ještě musí udělat, aby jejich návrh nebyl soudem odmítnut. Pokud dlužník plní podmínky, které mu byly stanoveny, a věřitelé jsou relativně spokojení s tím, co jim dlužník nabízí, tak se vlastně dlužník po celou dobu oddlužení nedostane před soud. Výměnou za to, že nemusí prožít tuto traumatizující zkušenost, je jeho osobní jednání s insolvenčním správcem.

HN: Co novela přinese soudcům, kteří o povolení osobního bankrotu rozhodují?

Insolvenčním soudcům je sympatické, že nebudou muset tak často chodit na přezkumná jednání. Z pohledu soudu se tam téměř nic neděje, jen se během deseti patnácti minut provede přezkum pohledávek, přičemž stanoviska stran k nim jsou už soudu známá. Nicméně co se novelou naopak zkomplikuje, je komunikace s insolvenčním správcem, nastavení komunikačních pravidel, laťky, jak mají zprávy insolvenčního správce vypadat. Dá se očekávat, že soudy budou ze začátku insolvenčním správcům zprávy vracet k dopracování.

HN: Říkáte, že přezkumných jednání ubude. Jak tedy bude přezkum pohledávek nově probíhat?

Přezkum pohledávek u insolvenčních řízení, ve kterých bylo povoleno oddlužení, bude probíhat u insolvenčního správce. Ten si dlužníka předvolá, aby zjistil jeho stanovisko k pohledávkám věřitelů a dále aby zjistil jeho majetkové a příjmové poměry. Potom soudu podá o výsledku přezkumu a o jeho stanovisku ke způsobu oddlužení zprávy. Jednání před soudem mohou být nařízena i přesto například v případech, kdy soud potřebuje projednat námitky věřitelů.

HN: Z Nejvyššího soudu zaznívají hlasy, že novela jasně nestanovila, jakým způsobem se bude řešit po 1. červenci přezkum u insolvencí zahájených před účinností novely. Pociťujete to také jako problém?

Každý nový zákon přináší problémy a na soudech vždycky je, aby se s tím vypořádaly. Probíhají porady a školení a tam se na potřebných postupech pokusíme dohodnout. Zatím to vypadá, že u zahájených soudních řízení se budeme držet té praxe, která probíhá dosud, to znamená, že pokud nařídíme přezkum, tak ho pak provedeme před soudem.

HN: V parlamentu je nyní další novela insolvenčního zákona. Není těch novinek najednou příliš?

Za nejistých podmínek, jak se osvědčí již schválená novela, jak se po ní bude oddlužení vyvíjet, není vhodné další novelou cokoliv měnit. Usazení soudní praxe a schopnost insolvenčních správců tuto fázi bez nějakých komplikací absolvovat budou minimálně několikaletá záležitost.

HN: Druhá novela, kterou v dubnu začali projednávat poslanci, dává mimo jiné soudům možnost přerušit oddlužení. V jakých situacích by k tomu mohlo dojít?

Jde o situace, kdy se naskytne životní událost, se kterou dlužník nepočítá. Například dlužnice, která je zaměstnaná, splácí, najednou otěhotní a má jen mateřskou, a přitom jí běží pětiletá lhůta na oddlužení. Najednou se dostává do nebezpečí, že nedokáže splácet. V takovém případě může být přerušení aktuální.

HN: Stejná předloha dále umožňuje, aby v určitých extrémních případech nemusel dlužník splatit z pohledávek téměř nic. Bude stačit, když bude sedm let usilovat o to, aby je splatil. Jak se to bude posuzovat?

To určitě zůstane otázkou individuálního posouzení. Čím přesněji to do zákona napíšete, tím více výkladových problémů to způsobí. Tady platí, že čím více prostoru nechá zákonodárce soudní praxi, tím lépe.

HN: Jak často bude podle vás docházet k situacím, že dlužník nezaplatí z pohledávek nic? Není ta "nula" spíš jen teoretická možnost?

Já si myslím, že úplné odpouštění dluhů by mělo být výjimkou. Je otázkou, jestli činit z výjimky pravidlo. Pokud může dlužník do určité míry sázet na to, že nemusí zaplatit nic, lze s větší mírou pravděpodobnosti předpokládat jeho účelové chování. Zjišťovat pak před soudem, jestli opravdu splňoval podmínky pro oddlužení, jestli si dlouhodobě nepřipravoval podmínky, aby nemusel zaplatit nic, je složitá věc a bude to určitě působit výkladové problémy.

HN: Jak to funguje jinde ve světě? Existují země, kde je odpouštění dluhů zakotveno v zákoně tak, jak se to nyní navrhuje v České republice?

Západní právní úprava směřuje k nastavení podmínek úplného odpuštění dluhu. Není to průkopnický nápad, kterým by Česko chtělo obohatit světový právní systém. Například v sousedním Rakousku po sedmi letech plnění splátkového kalendáře a dalších povinností postačuje splacení 10 procent dluhů a jsou i případy, kdy není stanovena žádná povinná minimální hranice. Ve Švýcarsku jsou dlužníci a věřitelé schopni tyto věci před soudem řešit dohodou na uspokojení třeba jen jednoho nebo dvou procent ze všech dlužníkových závazků.

HN: Pokud by zákonodárci schválili novelu tak, jak je navržená ve sněmovně, tedy že vstup do oddlužení by už nebyl podmíněn uspokojením minimálně 30 procent dluhů jako dosud, dokázaly by soudy zvládnout nápor nových žádostí o osobní bankrot, který to přinese?

Čas od času jsou soudy postavené před hledání organizačních a personálních řešení novinek, které jsou v zákoně. Nějaké řešení se bude muset najít. Jinak může nastat situace, že se na úkor jiných řízení budou muset soudci vrhnout na souzení insolvencí. Neručím za to, že budeme zvládat všechno tak, jak to zvládáme teď. Úkolů pro soudce s druhou novelou přibude. To je otázka, již bude nutné nepochybně pečlivě zvážit. Není ale vyloučena možnost po vzoru první novely přehodnotit postavení insolvenčních správců a svěřit jim ve vztahu k administraci insolvencí ještě více pravomocí. To by mohlo situaci soudů výrazně pomoct.