Robot- ilustrační foto
Robot- ilustrační foto
autor: HN – Jan Symon

"Pro jednou bychom mohli mít jednotnou úpravu ještě předtím, než každý stát začne přijímat svoje zákony, které se pak budou lišit a budou se muset složitě harmonizovat," uvedla v tiskové zprávě Evropského parlamentu lucemburská europoslankyně Mady Delvauxová, která je zpravodajkou schváleného návrhu. "Standardizace také prospěje výrobcům, protože Evropa je v robotice dobrá, ale abychom se udrželi na špici, potřebujeme jednotná pravidla pro evropské výrobce," vysvětlovala Delvauxová, proč Evropa potřebuje speciální zákonnou úpravu.

Europoslanci se v souvislosti s robotikou a umělou inteligencí v návrhu pro Evropskou komisi zabývali řadou témat - od zavedení minimálních etických standardů pro výrobu robotů přes jejich práva a povinnosti až po odpovědnost za škodu způsobenou umělou inteligencí.

Podle Evropského parlamentu roboti v současnosti nejsou v občanském právu dostatečně uchyceni, a to mimo jiné právě v souvislosti s případnou škodou, kterou mohou způsobit. K návrhu europoslanců by se teď měla vyjádřit Evropská komise a následně novou legislativu předložit. Jak roboty reflektuje české právo? A potřebujeme vůbec speciální zákony pro umělou inteligenci?

Roboti v českém právu

"Roboty ani umělou inteligenci české právo výslovně neupravuje," uvádí Robert Pavlů z advokátní kanceláře Allen & Overy. Jak dodává Jakub Menčl, counsel advokátní kanceláře White & Case, některé právní předpisy se o robotech zmiňují, vždy ale ve velmi specifickém kontextu a pouze jako o specifickém druhu výrobků. "Například příloha zákona o minimální mzdě se zmiňuje o opravách kuchyňských robotů, příloha nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností pamatuje na výrobu průmyslových robotů a podobně," vysvětluje Menčl.

Vzhledem k tomu, že české právo pro robota nebo umělou inteligenci nemá zákonnou definici, lze si pod těmito pojmy představit víceméně cokoliv. Podle zpravodajky evropského návrhu Delvauxové jsou roboti fyzické přístroje vybavené senzory, díky nimž jsou propojeni se svým okolím a jsou schopni vyměňovat a analyzovat data. "Nezahrnujeme sem zbraně," uvedla Delvauxová. Za robota tak můžeme označit třeba mechanickou ruku, domácí spotřebič, stroj ve výrobě, dron nebo samořídící auto. "Přes veškeré úvahy a vize je v současné době robot věcí ve smyslu ustanovení § 489 občanského zákoníku, a tak se na něj vztahují veškerá zákonná pravidla stanovená právě pro věci v právním smyslu," uvádí Karin Pomaizlová, partnerka advokátní kanceláře Taylor Wessing. I na náhradu škody, kterou způsobí roboti, se budou aplikovat paragrafy občanského zákoníku.

Absolutní odpovědnost?

Podle europoslankyně Delvauxové se na odpovědnost za škodu způsobenou robotem, zejména tedy robotem nadaným určitou inteligencí a schopností učit se, dá nahlížet ze dvou stran. Jednou z variant může být odpovědnost výrobce. "Podle principu absolutní odpovědnosti by byl zodpovědný výrobce, protože má nejlepší předpoklady k tomu, aby zamezil poškození. Výrobce se pak může soudit se svými dodavateli," uvedla Delvauxová. Druhá možnost by zahrnovala posouzení rizik, která by roboti mohli přinášet, přičemž odškodné by pak podle ní bylo na vrub všech subjektů zapojených ve výrobě.

Proti konceptu absolutní odpovědnosti se však právníci staví zamítavě. Podle právničky Evy Škorničkové má výrobce nést plnou odpovědnost za to, že jeho výrobek splňuje všechny požadavky na bezpečné používání, nemůže ale nést odpovědnost za nesprávné užívání zařízení. "Pokud škodu způsobí majitel svou nedbalostí, tedy například pokud umístí robotickou sekačku na dětské hřiště, měl by odpovědnost nést majitel," uvádí příklad Josef Donát, partner advokátní kanceláře Rowan Legal. "Jestliže naopak škodu způsobí vada robota, tedy třeba dá-li lékařský robot místo léčivé dávky dávku smrtelnou, měl by být odpovědný výrobce," dodává.

Podle českého občanského zákoníku škodu způsobenou věcí, za niž je robot považován, obecně hradí ten, kdo měl mít nad věcí dohled. Pokud nelze takovou osobu určit, platí, že je jí vlastník věci. Odpovědnost výrobce nastupuje v případě vady jeho výrobku.

Otázky odpovědnosti už se v zahraničí řešily například u takzvaných samořídících aut, kdy ve zkušebním provozu automobilu Tesla při dopravní nehodě zemřel člověk, protože auto nastavené na samořídící modus nerozeznalo při přejíždění z pruhu do pruhu v prudkém slunci kamion jedoucí ve vedlejším pruhu. "Přesněji hovoříme o škodě způsobené automobily se samořídícími funkcemi. Automobil se neřídí sám, nemá autopilota a zůstává stále na člověku, aby měl automobil, i přes jeho samořídící funkce, pořád pod kontrolou," vysvětluje Karin Pomaizlová z Taylor Wessing. "Na to také upozorňují výrobci takových vozidel v uživatelských manuálech k nim. V případě jízdy se samořídícím autem tedy připadá v úvahu odpovědnost za škodu z provozu dopravních prostředků," dodává. Při uplatnění této odpovědnosti nese povinnost k náhradě škody provozovatel vozidla. Obdobně je to i v situaci, kdy škodu způsobí například dron doručující zásilku.

Stroje nadané umělou inteligencí si získávají místo i v továrnách. "Zde se nabízí ustanovení občanského zákona týkající se škody z provozní činnosti, kdy za škodu způsobenou tímto strojem třetím osobám odpovídá ten, kdo provozuje závod," uvádí Josef Donát z Rowan Legal. "Vůči zaměstnancům továrny pak za škodu odpovídá jejich zaměstnavatel," dodává.

Pokud škodu způsobí domácí spotřebič, nahradí ji ten, kdo měl například na robotický vysavač dohlédnout, případně jeho vlastník. Zprostit se této povinnosti může, jen pokud prokáže, že dohled nezanedbal.

 

Pojištění a elektronické osoby

Právníci nicméně upozorňují, že po vzniku plně autonomních robotů, kteří budou například nadáni i vlastním vědomím, zřejmě i stávající úprava bude muset doznat nějaké změny. "Je možné, že jediným praktickým řešením bude povinné pojištění nebo příspěvek do fondu na náhradu škod způsobených autonomními roboty třetím osobám. Šlo by vlastně o jakousi obdobu povinného ručení," navrhuje Robert Pavlů z Allen & Overy. O povinném pojištění alespoň pro velké roboty už ostatně europoslanci při přípravě robotických pravidel uvažovali.

Pro inteligentní autonomní roboty, kteří mají schopnost se samostatně učit, pak europoslankyně Delvauxová navrhovala například vytvoření statusu elektronické osoby se zvláštními právy a povinnostmi, mezi nimiž by byla i povinnost nahradit škodu. "Taková situace ale v nejbližší budoucnosti nenastane," řekla Delvauxová.

Potřebujeme tedy v tuto chvíli nové zákony zabývající se robotikou? "Ne, současná právní úprava je dostačující. Obsahuje i ustanovení týkající se prevence," odpovídá Karin Pomaizlová z Taylor Wessing. "Máme k dispozici obecná ustanovení občanského zákoníku a ta lze aplikovat i na oblast robotiky. V neposlední řadě je třeba uvést, že na podobných principech jsou založeny i právní řády jiných evropských zemí, zejména na kontinentu, tedy v Německu, Rakousku a Francii," dodává Pomaizlová.

Podle Josefa Donáta z Rowan Legal nicméně vzhledem k postupnému nárůstu užívání autonomních robotů, umělé inteligence a pronikání takzvaného internetu věcí do všech sfér našeho života, lze přijetí zákona zabývajícího se touto problematikou považovat za velice aktuální. "Momentální úprava, kdy jsou roboti a umělá inteligence regulováni pouze na základě obecných ustanovení, vesměs stále odrážející svět ve 20. století, působí ve spoustě případů zmatky a vede k obecné právní nejistotě," uvádí Donát.

V nové úpravě by podle právníků mělo být například stanoveno, co je to robot a umělá inteligence, měla by být řešena otázka odpovědnosti za škodu, ale i otázky kybernetické bezpečnosti nebo nakládání s osobními údaji. "Zákon by měl obsahovat základní etické zásady, kterými by se měla každá autonomní umělá inteligence bezpodmínečně řídit. Dobrou inspirací pro zákonodárce mohou být legendární základní zákony robotiky Isaaca Asimova, se kterými poprvé přišel již v roce 1942," uzavírá Jakub Menčl z White & Case.