Seminář vedli seniorní advokát Martin Cír (vpravo) a partner Marc Müller z bpv Braun Partners.
Seminář vedli seniorní advokát Martin Cír (vpravo) a partner Marc Müller z bpv Braun Partners.
autor: Lukáš Bíba

Podniky, spolky a sdružení mohou být nově trestně odpovědné za veškeré protiprávní činy obsažené v trestním zákoníku, až na dvacítku výjimek taxativně vyjmenovanou v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Přičítat se jim mohou nejen delikty spáchané členy statutárních orgánů, řídících a kontrolních zaměstnanců, ale i ty, kterých se dopustí běžní zaměstnanci při plnění svých pracovních úkolů.

V extrémních případech může právnickým osobám hrozit dokonce zrušení. I další tresty, s nimiž mohou od soudu odejít, mohou mít pro mnohé z nich fatální následky - ať už jde o propadnutí majetku, nebo peněžitý trest. Ten se totiž může v návaznosti na závažnost prohřešku vyšplhat až na 1,46 miliardy korun, což může i pro do té doby fungující podnik znamenat astronomický dluh, který nedokáže splatit. Jiný trest zase zabrání firmám ucházet se o veřejné zakázky. "I tady to může být pro mnoho firem likvidační, protože se jim uzavírá celý tržní segment," varoval účastníky semináře partner advokátní kanceláře bpv Braun Partners Marc Müller.

Nejasná zpráva o exkulpaci

Pokud se chce právnická osoba trestní odpovědnosti zprostit, může spoléhat na nový exkulpační důvod. Ten stejně jako rozšíření spektra přičitatelných trestných činů přinesla prosincová novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Avšak nad jeho praktickou aplikací se stále vznáší otazník. Podle nového ustanovení se totiž má trestní odpovědnosti právnická osoba zprostit, jestliže vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě považovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Zákon už ale nestanovuje žádný výčet opatření ani minimální standard, jehož dodržení by podnikům garantovalo, že se na ně trestní odpovědnost z jejich zaměstnanců, řídících a kontrolních pracovníků nepřenese.

Sázet tak právnické osoby mohou jen na právně nezakotvená vodítka. Jedno takové jim nabídlo Nejvyšší státní zastupitelství v průvodci k novému exkulpačnímu důvodu. Podle něj budou žalobci při prověřování, zda by korporace mohla dosáhnout na vyvinění, zkoumat její firemní kulturu. Zaměřovat by se přitom měli na instrumenty, jako je etický kodex, protikorupční program, compliance program, podnikový ombudsman nebo systém firemního vzdělávání. Jak by ale měly tyto instrumenty vypadat, aby pod drobnohledem žalobců obstály? "Etický kodex by měl upravovat pravidla chování, měl by vymezit typové konfliktní situace, měla by v něm být nastavena pravidla, jak takovým situacím předcházet. Měl být ideálně v písemné formě, bez rozporu s právními předpisy," radí vedoucí advokát bpv Braun Partners Martin Cír. Jak u etického kodexu, tak u dokumentů vztahujících se k dalším instrumentům je důležité, aby neměly zpětnou účinnost a aby s nimi byli dotčení zaměstnanci právnické osoby prokazatelně seznámeni. Tuto skutečnost je možné doložit prezenční listinou ze školení, anebo si nechat od zaměstnanců i vedoucích pracovníků výslovně podepsat, že dané dokumenty znají.

Ušito na míru

Pro úspěšné vyvinění nebude nezbytné, aby právnická osoba aplikovala všechny instrumenty doporučené Nejvyšším státním zastupitelstvím. Spektrum přijatých opatření by mělo vycházet z reality každé organizace, mělo by jí být ušité na míru a zohledňovat konkrétní rizika, s nimiž daná právnická osoba pracuje. Obsáhlejší a detailněji propracované by tak například měly být vnitřní předpisy v jaderné elektrárně, kde chyba může způsobit obecné ohrožení, nebo dokonce zmařit tisíce životů. Naopak obecně prospěšný spolek, který provozuje dobročinnou činnost, má šanci před soudem obstát jen etickým kodexem.

Při nastavování rámce firemní kultury dále bude hrát roli také velikost společnosti a počet jejích zaměstnanců. "Například zřizovat podnikového ombudsmana v malých firmách je ekonomický nesmysl. To bych řešil ve firmách se stovkami zaměstnanců. Vždyť ta firma musí toho člověka živit," zdůraznil Cír.

Že může v některý případech k vyvinění právnické osoby stačit málo, naznačuje i pohled do soudních spisů. Vyvinit se u odvolacího soudu se podařilo sběrně surovin, jejíž zaměstnanec vykoupil věci pocházející z trestné činnosti. Argumentovala při tom tím, že jednou ročně organizovala školení zaměřená mimo jiné na výkup odcizených věcí. Zároveň 11 pracovníků obžalované sběrny dosvědčilo, že byli proškoleni, aby věci, které vykoupil odsouzený zaměstnanec, nevykupovali, a sami by je také nikdy nevykoupili. To soudu stačilo k tomu, aby sběrnu osvobodil. Jednání již v té době pravomocně odsouzeného pracovníka posoudil jako trestněprávní exces jednotlivce, jejž nelze vyloučit ani při splnění všech povinností, které lze na právnické osobě spravedlivě požadovat. Tím ovšem škála pravomocných rozsudků, v nichž se právnické osoby úspěšně vyvinily, končí. Průzkum, který si Nejvyšší státní zastupitelství udělalo loni v létě mezi prokurátory, poukázal za čtyři a půl roku účinnosti zákona jen na další dva pravomocně skončené případy, v nichž se hrálo o vyvinění. Ani v jednom z nich už ale právnická osoba se svými argumenty neuspěla.

Zato počet případů, v nichž se řeší trestní odpovědnost právnických osob, se už před prosincovou novelou každoročně počítal ve stovkách. Avšak ve většině z nich nemohly obviněné korporace o vyvinění vůbec usilovat. Exkulpace v původní verzi zákona se totiž vztahovala jen k trestným činům spáchaným zaměstnanci, zatímco drtivá většina dosavadních stíhání právnických osob pramenila podle údajů Nejvyššího státního zastupitelství z jednání statutárních orgánů.

Zaostřeno na reporty

Aby mohla právnická osoba usilovat o vyvinění, bude muset prokázat, že přijatá opatření byla skutečně účinná a efektivní. "Pokud budete mít sebelepší compliance programy, ale nebudete je prakticky dodržovat a nebudete mít důkazy o tom, jak jsou aplikovány v praxi, tak vám to stejně nepomůže," upozornil účastníky semináře Martin Cír.

Důležitým vodítkem pro orgány činné v trestním řízení bude i to, jak management organizace reagoval i na ty prohřešky svých lidí, které se k soudu nedostaly. V první řadě by si proto měli odpovědní pracovníci položit otázku, zda šlo jen o ojedinělý exces, anebo obvyklý mód chování zaměstnanců. Jde-li o obvyklé chování, musí právnická osoba zareagovat změnou svých vnitřních pravidel. "Pokud firemní pravidla opravíte, vyvíjíte úsilí, které je po vás možné požadovat a naplňujete tím kritérium, že jste udělali vše, co jste mohli, abyste protiprávní činnosti zabránili," říká Cír a dodává: "Pokud byste si ale přestupek nevyhodnotili, stal by se znovu a dostal by se do projednávání orgánů činných v trestním řízení, pak bude tato forma nečinnosti znamenat, že právnická osoba nečinila vše, co mohla a měla a velice si zeslabuje pozici k možnému vyvinění."

Cesta k úspěšnému vyvinění tedy bude dlážděná neustálou kontrolou funkčnosti vnitřních předpisů, reporty a úpravou pravidel a firemního přístupu ve chvíli, kdy selhávají. Tato mravenčí práce bude stát čas i peníze, ve velkých organizacích si vyžádá nejspíš i speciální tým lidí. Podstatně ale zvýší šance, že se právnická osoba bude moci zbavit odpovědnosti v situaci, kdy některý z jejích lidí poruší zákon.