jarvis_58bfe5ac498e5bf8f7feb08b.jpeg
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) se se zástupci exekutorů shoduje v tom, že na vině neutěšeného trendu je přílišná a nezdravá soutěž exekutorů.
autor: Lukáš Bíba

V Česku nyní běží takřka pět milionů exekucí a dramaticky přibývá dlužníků, kteří čelí více exekucím najednou. V tuzemsku je už 142 tisíc dlužníků s více než deseti exekucemi. To je téměř o pětinu více než před rokem. S každou další exekucí přitom klesá šance na to, že se podaří zaplacení dluhů vymoci. A to je špatná zpráva pro stát, věřitele i dlužníky. Ti se pak často ocitají v pasti, ze které nevidí cestu ven.

"Řada dlužníků ve chvíli, kdy se na ně začínají exekuce řítit, přestává reagovat. Tím se propadají stále hlouběji v sociálním systému a výsledkem je jejich naprostá rezignace. Řada z nich končí u psychiatrů," prohlásila na konferenci Česko v době dluhů Martina Štěpánková, náměstkyně pro lidská práva na Úřadu vlády.

Dlužníci často přestávají pracovat, protože výplatu jim stejně sebere exekutor, a kvůli tomu tratí i stát. Jednak přichází o daně, navíc musí lidem bez práce vyplácet sociální dávky. Předlužení s sebou nese i společenské problémy v podobě nárůstu kriminality a patologického chování dětí vyrůstajících v předlužených rodinách.

Podle průzkumu Exekutorské komory se ještě v roce 2009 dařilo vymoci 30 procent z celkově vymáhané částky, do roku 2015 efektivita klesla ke 20 procentům.

Ústavní soud svým nálezem povýšil exekutory na podnikatele. Tím mezi nimi vytvořil silné konkurenční prostředí.

Kterak zkrotit volnou soutěž

Jak ale lidsky, společensky i ekonomicky škodlivý řetězec přetnout? To je otázka, na niž experti hledají odpověď už roky − zatím bez hmatatelného výsledku. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) se se zástupci exekutorů shoduje alespoň v tom, že na vině neutěšeného trendu je přílišná a nezdravá soutěž exekutorů. "Hledání klienta a získávání zakázek bylo povýšeno na existenční nutnost namísto toho, aby si soudní exekutoři zachovali svobodu rozhodování a pečlivě dbali na nezávislost, která u této činnosti má a musí být za všech okolností zachována," zdůrazňuje prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. Ve vznik silně konkurenčního prostředí vyústil nález Ústavního soudu z roku 2004, který povýšil exekutory na podnikatele.

jarvis_58bfe550498e5bf8f7fcf628.jpeg

Už méně se ale komora shoduje se státem v tom, jak problémovou soutěž zkrotit. Podle Pelikána měla trh pročistit novela exekučního řádu, kterou ministerstvo předložilo loni na podzim. Ta počítá mimo jiné s tím, že by se o jednoho dlužníka staral jen jeden exekutor. Tím by odpadly situace, kdy více "vymahačů" dělá stejné úkony a kdy tím náklady exekuce zbytečně rostou. Novela by také měla věřitelům uložit povinnost předem hradit zálohu na náklady exekuce. Pokud by se ukázalo, že dlužník nemá žádný majetek, pokryly by se náklady právě z těchto prostředků. Věřitelé by pak pečlivěji zvažovali, na koho exekuční návrh podají.

Zálohy sice nejsou převratnou novinkou − podmiňovat jimi pokračování ve vymáhání dluhů exekutorům umožňuje i nyní platná verze exekučního řádu − rozdíl je ale v tom, že jejich účtování zákon pouze umožňuje, nejsou však povinné. "Byla to právě volná soutěž mezi exekutory, která jim znemožnila tyto zálohy požadovat," míní Pelikán.

Pro věřitele je navíc otvírání nových a nových exekucí výhodné i v případech, kdy už jich proti jednomu dlužníkovi směřuje několik, a je tedy nereálné, že se v dalším kole podaří zaplacení dluhu vymoci. Nic je nestojí a pohledávky se během exekučního řízení nepromlčují. Roli hraje také nastavení daňových zákonů, které věřitele nutí žalovat a vymáhat v exekuci pohledávky, aby mohly být pro odpis z daní označeny jako nedobytné. Exekutor pak nesmí práci odmítnout a musí ze zákona činit veškeré kroky k vymožení pohledávky, i když ví, že jsou zbytečné.

Novela exekučního řádu, která měla tento řetězec přetnout, narazila v parlamentu na odpor a její schválení začíná být s blížícími se sněmovními volbami nereálné. Ministr Pelikán je proto čím dál více ochotný ke kompromisům. Zvažuje například, zda z povinných záloh na exekuce nevyjmout alespoň ty věřitele, kteří nepůjčují peníze dobrovolně, ale lidé jim dluží například za odebrané služby. To by mohlo odpor proti novele zmírnit a usnadnit jí cestu parlamentem.

Ani pod tíhou okolností ale nehodlá ministr sáhnout po řešení preferovaném exekutory. Tím je zavedení jejich místní příslušnosti. To by znamenalo, že věřitelé si nebudou soudní vymahače dluhů vybírat sami, ale zákon by jim konkrétního exekutora přidělil podle bydliště dlužníka.

"V dlouhodobém horizontu neodmítáme myšlenku teritoriality. Snažíme se ale k ní jít postupně, přes homogenizaci a čištění trhu," vysvětluje Pelikán. To je práce na roky. A takové "zdržování" exekutoři považují za nesmyslné. Zvažují proto, že by návrh na zavedení místní příslušnosti přibalili bez ohledu na názor ministra k některému z poslaneckých návrhů zákona ještě v tomto volebním období.

Dávky jen proti návštěvě dluhové poradny

To navíc není jediný z nápadů, kterým by exekutoři chtěli byznys s dluhy usměrnit. "Stát by měl revidovat práci a efektivitu finančních a sociálních poraden, které by se pro notorické dlužníky mohly stát povinnými. Proč jejich návštěvou nepodmínit některou z dávek státní sociální podpory," navrhuje Fučíková. Jen tak by podle ní stát získal jistotu, že se peníze vyplacené z kapes daňových poplatníků používají skutečně tak, jak mají.

Stát by měl revidovat práci a efektivitu finančních a sociálních poraden, které by se pro notorické dlužníky mohly stát povinnými.

Jenže toto řešení naráží pro změnu na odpor ministerstva práce a sociálních věcí. "Podmínit nárok na dávky návštěvou nebo spoluprací s finanční poradnou podle českého právního systému nelze. Povinností České republiky je garantovat určitou úroveň hmotného zabezpečení pro osoby v nouzi. Tato minimální pomoc je současně garantována Listinou základních práv a svobod a ústavou," vysvětluje mluvčí resortu Petr Habáň.

To potvrzuje i nález Ústavního soudu z roku 2012. Ten tehdy zrušil část zákona o zaměstnanosti, podle něhož lidé, kteří byli v evidenci úřadu práce déle než dva měsíce, museli odpracovat nejméně 20 hodin veřejně prospěšných prací, jinak přišli o část dávek.

Je tak jen velmi málo pravděpodobné, že se v dohledné době podaří vybřednout z patologické situace a zabránit dalšímu zhoršování už tak beznadějné situace některých dlužníků. Jediným zatím realizovaným krokem ke zefektivnění vymáhání dluhů zůstávají kontroly, které ministerstvo spravedlnosti posílá na exekutory, aby se přesvědčilo, že dělají svou práci dobře. Jenže to nepřiměje ani věřitele k tomu, aby nevymáhali dluhy tam, kde to nemá smysl, ani dlužníky, aby nové půjčky lépe zvažovali a vyhnuli se pádu do zničující dluhové pasti.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.