Michal Franěk, náměstek ministra spravedlnosti pro úsek justiční a legislativní

Insolvenční zákon je kvalitní předpis. V některých aspektech nicméně vyžaduje změny. Rok 2017 by měl předně přinést účinnost novely insolvenčního zákona, která byla schválena Poslaneckou sněmovnou a která je aktuálně projednávána Senátem, tzv. novelu akreditační. Tato novela zohledňuje podněty z aplikační praxe, které byly získány ze strany insolvenčních soudců, insolvenčních správců a dalších zástupců odborné veřejnosti, a rovněž poznatky ministerstva spravedlnosti vyplývající z jeho dohledové činnosti a z vyhodnocování účinnosti právní úpravy.

Hlavním cílem akreditační novely je důsledná ochrana práv účastníků insolvenčního řízení, zvýšení transparentnosti insolvenčních řízení, posílení dohledových pravomocí ministerstva nad insolvenčními správci, snížení administrativní zátěže insolvenčních soudů, regulace subjektů poskytujících služby v oblasti oddlužení a intenzivnější ochrana před podáváním tzv. šikanózních insolvenčních návrhů.

Ve všech uvedených oblastech novela navazuje na stávající právní úpravu a vychází z nutnosti legislativního řešení některých zásadních problémů, s nimiž se insolvenční praxe potýká. V tomto ohledu se jedná o evoluci právní úpravy směřující k řádně fungujícímu a zdravému insolvenčnímu prostředí.

Dále by měl rok 2017 znamenat také platnost druhé novely insolvenčního zákona, tzv. novely oddlužovací. Cílem novely je legislativní řešení nadměrného zadlužení některých osob, jež ústí do tzv. dluhové pasti, a to prostřednictvím zpřístupnění institutu oddlužení širšímu okruhu poctivých dlužníků za současného zapojení těchto dlužníků do transparentní ekonomické činnosti. Zároveň je pamatováno i na ochranu věřitelů.

Nová právní úprava v dalších oblastech do budoucna minimalizovala možnost excesivního zadlužování spotřebitelů, například změnou podmínek při poskytování spotřebitelského úvěru, omezením nárůstu příslušenství pohledávky spojeného s jejím uplatněním. Oddlužovací novelou jako posledním krokem při snaze o racionalizaci míry zadlužení je řešen problém, kdy bylo fakticky možné, aby se spotřebitelé dostali do dluhové pasti.

Luboš Dörfl, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, insolvenční soudce

Pokud Senát PČR přijme novelu zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), navrženou původně ministerstvem spravedlnosti, insolvence od účinnosti této novely naberou nepochybně poněkud jiný směr.

Pokud bych stručně shrnul, koho se změny navrhované v insolvenčním zákoně dotknou nejvíce, tak to budou v různé intenzitě všechny subjekty insolvenčního řízení. Tak především dlužníci - podnikatelé, kterým bude v širší míře umožněno odvrátit úpadek ve vymezených případech jejich budoucí lepší likvidity. Dlužníci, kteří navrhují jako způsob řešení úpadku oddlužení, se budou muset především již s žádostí o sepis návrhu obrátit na akreditované subjekty (zejména advokáty nebo jiné právnické osoby s udělenou akreditací od ministerstva). Mezi oddlužující se dlužníky bude možno opět v širší míře zahrnout i fyzické osoby, podnikatele, pokud jejich věřitelé budou k otázce oddlužení neteční a o způsobu řešení úpadku bude v případě oddlužení častěji než dosud namísto věřitelů rozhodovat přímo insolvenční soud.

Věřitelé budou muset opět osvědčit více bdělosti, zvláště pak podnikatelé. Zpřísní se podmínky pro komunikaci věřitelů s datovou schránkou, některé procesní úkony bude možno podávat jen na stanovených elektronických formulářích, jejich insolvenční návrhy bude třeba pečlivěji dokládat osvědčením vykonatelnosti nebo zaúčtování přihlašované pohledávky. A co teprve u pohledávek nabytých postoupením?

Soudu se v něčem situace ztíží (například tolik očekávané protišikanózní opatření o posuzování bezdůvodných insolvenčních návrhů) a zkomplikuje (zkuste si pohlídat v takovém množství návrhů další a další zákonné několikadenní lhůty!), v něčem snad usnadní. Za účelem přezkumu často nesporných pohledávek u dlužníků navrhujících současně s insolvenčním návrhem též oddlužení, totiž zpravidla nebudou muset soudci do jednacích síní, ale přezkum se bude moci vyřídit u insolvenčního správce. Alespoň odpadne podezření, že insolvenční správce dlužníka před soudním jednáním ani nespatřil - a naše krajsky ukotvené správce (další novinka!) využijeme k přezkumu pohledávek v jejich kanceláři a přečteme si až zprávu o přezkumu a o oddlužení, kterou nám jistě rádi připraví.

Na druhou stranu i pro správce vyznívají některé změny příznivě, zvláště pokud se jedná o narušení libovůle většinových věřitelů při jejich odvolávání z funkce při prvé schůzi věřitelů, zachování jejich možnosti dohlédnout na zjišťování jimi popřených pohledávek z pozice odděleného správce a zajištění poměrné části odměny.

Vypadá to, že odpověď je nabíledni. Ano, bude převratný. Otázkou, jako u každého převratu, zda správným směrem. Z pohledu insolvenčního soudce a předsedy insolvenčního soudu však doufám, že převrat směrem k odklonění projednávání nesporných oddlužení z jednacích síní do kanceláří insolvenčních správců ukáže, že to je dobrá cesta. Alespoň mi to napovídá stará dobrá zásada římského práva: De minimis non curat praetor. Tedy maličkosti nechť neřeší soudce.

Michal Žižlavský, člen představenstva České advokátní komory, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců

Letošní rok skutečně přináší dvě zásadní změny. Tou první je nové evropské nařízení o insolvenčním řízení, druhou velká novela insolvenčního zákona.

Nové nařízení reaguje na to, že při úpadku korporací a podnikatelů narůstá počet evropských řízení. Jde o případy, kdy má dlužník nejen tuzemské, ale i zahraniční věřitele, případně kdy má část svého majetku nebo provozovnu na území jiného státu. U středních a velkých podniků je to již běžné. Nařízení hledá cesty, jak řešit nadnárodní případy efektivněji a jak překonávat platební neschopnost podniků tam, kde je to možné. Evropská úprava se poprvé v historii zaměřuje na sanační způsoby řešení úpadku firem. Pod čarou je znát silný zájem na záchraně insolventních podniků. Ty mají standardně dostávat druhou šanci. Tuto zásadní koncepční změnu doplňuje návrh směrnice o řešení platební neschopnosti podniků. Evropská legislativa se snaží změnit situaci, kdy naprostá většina insolventních podniků končí v konkurzu.

Novela insolvenčního zákona nastavuje jiná pravidla vymáhání dluhů a správy korporací. Věřitelé budou muset například při zahájení insolvenčního řízení nově dokládat svou pohledávku potvrzením auditora, znalce nebo daňového poradce. V některých případech budou muset prokázat, kdo skutečně ovládá jejich korporaci. Koncernoví věřitelé překvapivě ztrácí možnost ovlivnit, co se stane s dlužníkem z jejich skupiny, zda skončí v konkurzu, nebo dostane šanci se reorganizovat. Česká úprava zde jde proti trendu záchrany insolventních podniků, který přináší evropské insolvenční právo. Naopak v souladu s tímto trendem se vytváří nová negativní domněnka úpadku. Ta dává firmám možnost, aby se ubránily věřitelskému insolvenčnímu návrhu, pokud jejich splatné závazky nepřevýší disponibilní zdroje o více než deset procent. Novela přináší také podstatné změny v oddlužení spotřebitelů a má být účinná od poloviny letošního roku, kdy vstoupí v platnost nové evropské nařízení.

Tomáš Richter, Of Counsel, Clifford Chance

Podstatné inovace přijdou z EU. V červnu 2017 nabude účinnosti velká revize evropského insolvenčního nařízení, upravujícího přeshraniční úpadky v EU, a přinese několik opravdu zásadních změn. Klíčová bude též diskuse v Radě EU a Evropském parlamentu o návrhu směrnice o restrukturalizačních a dalších opatřeních, který Evropská komise představila v závěru loňského roku. Jde o první harmonizační opatření v oblasti hmotného insolvenčního (či "předinsolvenčního" práva). Bude-li návrh přijat, bude to znamenat, že rekapitalizační a některá další opatření, která jsou nyní českým dlužníkům a jejich investorům k dispozici v rámci reorganizace v insolvenčním řízení, jim budou za určitých podmínek k dispozici na preventivní bázi, tedy i tehdy, pokud plné insolvenční řízení nebude zahájeno. Kromě toho bude nově k dispozici oddlužení fyzickým osobám-podnikatelům, a to tak, aby oddlužení netrvalo déle než tři roky.

Oldřich Řeháček, společník, Administrace insolvencí CITY TOWER

Lze říci, že letošní rok převratný bude. Obávám se však, že změny insolvenčního zákona, které by měly být uvedeny v život v roce 2017, učiní z insolvenčního procesu v mnoha ohledech nástroj odcizení a absurdity. Řekl bych, že v některých chvílích si budou účastníci insolvenčního řízení připadat jako v některém z Kafkových románů. A někdy nezůstane jen u toho.

Jestliže v příštím roce bude o způsobu oddlužení (o řešení osobního bankrotu) rozhodovat insolvenční soud zcela zásadně bez jednání, pouze na základě písemností obsažených ve spisu, možná se nejeden dlužník, ale i věřitel bude ptát stejně jako prokurista Josef K. v románu Franze Kafky Proces: "Byly námitky, na něž se zapomnělo? Zajisté byly takové námitky. Kde je soudce, jejž nikdy nespatřil? Kde je vysoký soud, k němuž se nikdy nedostal?"

Zrušení okresních provozoven insolvenčních správců pak může vést u dlužníků, snažících se navštívit svého správce, ke stejně trudným úvahám, které vedl zeměměřič K. v Kafkově Zámku, tedy že jít za bílého dne do zámku, to je nemožné, to je směšně beznadějný pokus. Ovšem když se dlužníkovi přece jen povede se správcem sejít, často zřejmě budeme moci - vzhledem k postupné deprofesionalizaci správcovské profese - jisté dlužníkovo rozčarování z tohoto setkání popsat stejně, jako to v románu Proces učinil Franz Kafka při líčení reakce Josefa K. na počátku schůzky v "kanceláři" jeho advokáta, totiž: "Vy přece pracujete u soudu v justičním paláci, a nikoliv u soudu na půdě," chtěl říci, nemohl se však odhodlat, aby to opravdu řekl.

Nový svět, ale spíše Kafkovu Ameriku, pak bude pro věřitele znamenat ministerstvem spravedlnosti plánovaná možnost osvobodit dlužníka od placení jeho dluhů bez toho, aby se jim v insolvenčním řízení dostalo na jejich řádně uplatněné a zjištěné pohledávky jakéhokoliv plnění.

Jakkoliv je totiž na jednu stranu třeba souhlasit se záměrem ministerstva spravedlnosti dopřát širšímu okruhu zadlužených osob dobrodiní oddlužení, je na straně druhé nutno vnímat ústavní rámec, ve kterém se tento záměr může pohybovat. K plánované "nulové variantě" nelze než podotknout, že v listopadu 1989 by si málokdo pomyslel, že za necelá tři desetiletí dosáhneme nikoliv pouze socialismu (který stál na myšlence "každý podle svých schopností, každému podle jeho práce"), ale dokonce samotného komunismu, jehož hlavním heslem je "každý podle svých schopností (splácet), každému podle jeho potřeb (budou poskytnuty úvěry a půjčky)".

Luboš Smrčka, VŠE, Fakulta podnikohospodářská, Institut excelence v managementu, Centrum restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka

Otázka zní, zda bude rok 2017 v oblasti insolvenčního práva převratný. Nebude. Naštěstí nebude. Principy insolvenčního zákona jsou nastaveny správně a na těchto principech se nic nemění. Nebo téměř nic. Ty změny, které jsou v legislativním procesu zaneseny, jsou povětšinou (dle mého názoru) pozitivní.

Je třeba správně vnímat stav, že ve hře jsou v dané době dvě novely insolvenčního zákona - ta první byla schválena Poslaneckou sněmovnou včetně některých pozměňovacích návrhů a principů, které pomohlo připravit Centrum restrukturalizace a insolvence pracující při Vysoké škole ekonomické v Praze. Nyní je návrh v Senátu a lze doufat ve schválení novely. Zde bych zmínil jednu úpravu, kterou opravdu lze považovat za určitou revoluci v insolvenčním právu - jde o zásah do § 3 IZ a vložení ustanovení o takzvané "mezeře krytí" jako negativní domněnce úpadku z důvodu platební neschopnosti. Považuji ji za významné zpřesnění definice úpadku dle insolvenčního zákona, a pokud se praxe naučí s tímto instrumentem, který je v jisté míře přejat z německé insolvenční praxe, správně pracovat, mělo by to vést k jistě kýženému stavu, kdy na jedné straně bude odbourána možnost prodlužovat neoprávněnou dispozici dlužníků s majetkovou podstatou díky nerelevantní argumentaci, často podložené velkým množstvím dokumentů, které oddalují rozhodnutí insolvenčních soudů o jejich úpadku, a na druhé straně budou subjekty vstupující do insolvenčního řízení disponovat možností účinné a rychlé obrany v případě neoprávněných insolvenčních návrhů. Z mého osobního pohledu jde o jisté vítězství, neboť podobné změny navrhoval již vědecký tým Výzkum insolvence v roce 2013, a beru to jako výsledek naší dlouhodobé práce a snahy.

Podstatou nového pohledu na osvědčování úpadku, resp. na osvědčování platební neschopnosti dlužníka, je negativní domněnka úpadku, spočívající v zavedení nového pojmu mezera krytí, která nesmí být vyšší než 10 % rozdílu mezi splatnými peněžitými závazky a disponibilními prostředky dlužníka. Na detailnější vysvětlení změny zde není dostatečný prostor, tedy jenom tolik: do insolvenčního zákona vstupuje znovu o něco více "ekonomiky", když důraz na posuzování úpadkového stavu je posunován směrem ke skutečné likviditě podnikatelského subjektu.

Další podstatná změna jde proti šikanózním návrhům ze strany věřitelů či v této souvislosti mnohdy spíše domnělým věřitelům - soud získává podle nového § 100a možnost nezveřejnit insolvenční návrh a uskutečnit základní ověření jeho validity. Jde o jistý zásah do jinak pevné zásady transparentnosti a publicity spisu, ale pokud se s tímto nástrojem soudy naučí správně pracovat, bude to důležité pro zamezení zneužívání insolvenčního zákona. Podobně můžeme vnímat i změnu § 128a a zvýšení pokuty ze současných maximálních 50 tisíc korun na půl milionu korun. Znovu bych to nazval prosazením "více ekonomiky" do zákona. Pokuta se dostává do lepšího vztahu k míře potenciálního prospěchu navrhovatele, pokud tento návrhem sleduje nečestný záměr.

Zpřísnění činnosti pro takzvané "oddlužovací kanceláře" vítám, stejně tak i některé změny v práci insolvenčních správců - i když zde jistě mohou být velmi relevantní i jiné názory.

Druhá novela, kterou letos lze očekávat, se týká prolomení hranice 30 procent uhrazených pohledávek v oddlužení. To je velké téma na samostatnou diskusi a ta teprve musí v následujících měsících proběhnout.

Zdeněk Strnad, místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích

Doufám, že rok 2017 nebude z hlediska insolvencí převratný. Preferuji totiž evoluci před revolucí. Je přirozená a mívá méně obětí. Uznávám ale, že některé dějinné zlomy jsou nevyhnutelné. Zejména tehdy, jedná-li se o vzpouru proti tyranovi či snahu nastolit spravedlivější a svobodnější pořádky. Nebo když se určité společenské uspořádání vyčerpá a následuje nevyhnutelný kolaps. To ale není případ insolvencí, přestože je nám to z nejrůznějších stran pravidelně podsouváno. Mediální přitažlivost insolvencí je pochopitelná. Obecenstvo si ji žádá. A poctivá novinařina má v demokratické společnosti svoji nezastupitelnou úlohu. Může dokonce sloužit i jako nezbytný předpoklad legitimizace nejen insolvencí, ale i justice jako takové v očích především laické veřejnosti. V poslední době se ale stále častěji setkávám i zde s paušalizací, kterou zásadně odmítám.

Z vlastní zkušenosti vím, že v insolvencích - ať už v justici, nebo na straně insolvenčních správců - pracují vesměs slušní lidé. A dokazují to i výsledky, kterých dosahujeme. Za rok společně zúřadujeme více než 30 tisíc insolvenčních návrhů. "Rozběhneme" přitom více než 20 tisíc nových oddlužení. Přezkoumáme statisíce přihlášených pohledávek celkově za několik (nejspíš desítek) miliard korun. A to stranou jakékoliv pozornosti, bezvadně a relativně rychle. Přesto jsou pak jako senzační důkazy systémové nefunkčnosti insolvencí prezentována jednotlivá osobní selhání nebo dílčí pochybení, jakkoliv jejich závažnost nehodlám zlehčovat. Pověst insolvencí tím prokazatelně trpí. Přál bych si proto, aby se do insolvencí vrátila dobrá nálada. Chuť nám určitě nechybí.

A přispět by k tomu mohla i netrpělivě očekávaná insolvenční novela v prosinci schválená Poslaneckou sněmovnou (tisk č. 785), jejíž účinnost se předpokládá někdy v polovině roku. Kromě toho, že by měla z insolvenčního prostředí (konečně) vytlačit nežádoucí praktiky tzv. oddlužovacích agentur, přináší i další zásadní změny v administraci oddlužení. Například se posiluje role a související odpovědnost insolvenčních správců. A hlavně - insolvenční řízení bude v oddlužení napříště převážně již jen písemné. Protože agenda oddlužení představuje přibližně 90 % veškerého výkonu insolvenčních soudů, měla by být navrhovanými opatřeními významně uvolněna jejich kapacita, nezbytná pro vyřizování ostatní insolvenční, zejména konkurzní agendy. Pozitivních změn je v této novele (nejen v oddlužení) ale celá řada. Jistě na ně ještě přijde řeč. Zavádění novely do insolvenčního prostředí bude náročné. A bude vyžadovat součinnost všech participujících subjektů. Předpokládám proto, že toto téma bude dominovat celému právě začínajícímu "insolvenčnímu roku". O úspěšné implementaci nepochybuji. Ochotu i zájem zapojit se vnímám ze všech stran.

A jakou další změnu bych si přál? Aby každý pečlivě zvažoval své další dluhy. Nebo ještě lépe - aby se jim úplně vyhnul. Přes neoddiskutovatelné výhody osobního bankrotu je doba pěti let splácení (ještě stále alespoň 30 %) pohledávek věřitelů, a to za poměrně přísných zákonných omezení, pro každého nekonečně dlouhá. "Insolvenčně-nepopulárně" pak na závěr v tomto kontextu zřejmě vyzní i mé přesvědčení o tom, že dluhy se mají prostě platit.

Autoři: Jaroslav Kramer