Zuzana Daňková a Jan Valenta
Zuzana Daňková a Jan Valenta
autor: HN – Matej Slávik

Namísto paragrafů živí Zuzanu Daňkovou a Jana Valentu láska k jídlu. Provádí takzvané food tours, kdy turistům představují gastronomická místa v Praze, kam by se jinak nepodívali. "Třeba po Karlíně či Letné. Chodíme s turisty po místech s atmosférou," říkají. Pronajímají také byt a jsou autory Prague Foodie Map, tedy návodu, kde se dobře najíst. Po pěti letech fungování má jejich značka Taste of Prague tři další zaměstnance a stále rostoucí renomé.

Jak jste se dostali k právu?

Jan: Náhodou. Táta pronajímal v centru Prahy budovu, kterou dostal v restituci, a nájemce zastupovala tehdejší advokátní kancelář Váňa, Pergl a Partneři. V 16 letech jsem byl na rok v Americe, a když jsem se vrátil, hledal jsem ke střední škole brigádu, tak jsem v kanceláři dělal asistenta. A pak si někdo uvědomil, že umím anglicky. Protože tam bylo překladatelské oddělení, první půlrok jsem se cvičil a pak plynule přešel k překládání. Následně jsem překladatelství a tlumočnictví vystudoval.

Zuzana: Vystudovala jsem práva a pak pracovala jako koncipientka, odešla jsem půl roku před advokátními zkouškami.

Proč jste z advokacie odešli?

Zuzana: Chtěla jsem změnu, právo mě bavilo po teoretické stránce, ale už při první studentské práci jsem si říkala, že to není úplně něco, co chci dělat. Když jsem odešla, chtěla jsem dělat něco s jídlem, ale nevěděla jsem ještě co.

Jan: Pro mě bylo velkým krokem, že jsem šel na volnou nohu. Hlavním důvodem byla překladatelská frustrace.

Překladatelská frustrace?

Jan: Překladatel v advokátní kanceláři neúčtuje přímo klientovi, ale dostává hodinovou mzdu. Tak si připadá, že je pro advokáty taková koule na noze, brzdí je a stojí je peníze. V kanceláři přijde advokát a řekne: "Tady to je a chci to mít přeložené za hodinu, kdybych na to měl čas, tak to udělám sám, protože to umím stejně dobře jako ty."

Frustraci se překladatel v advokátní kanceláři tedy nevyhne?

Jan: Ne, ale člověk si to může udělat po svém na volné noze. To vám do toho nikdo nemluví, překlad je placený na strany. A v advokátních kancelářích to bývá na hodiny, překladatel pak nemá potřebu snažit se překládat efektivněji. Dnes navíc dělají překlady často koncipienti, a to za menší peníze, i když někdy s pochybnou kvalitou.

Nechybí vám práce v advokacii?

Zuzana: Ne. Někdy si člověk řekne, co by bylo, kdyby... ale není to práce pro mě. Pro mě bylo nejhorší zůstat celý den zavřená v kanceláři.

Jan: Chybí, trochu jo, vlastně mě to bavilo.

Není možné, že se někdy k překladům vrátíte?

Jan: Myslím si, že ne. Dělal jsem na právní překlady i diplomovou práci a zjistil jsem, že z té frustrace neexistuje východisko.

Odešli jste tedy i kvůli stresu?

Jan: Práce, co děláme teď, je stejně stresující jako práce v advokátní kanceláři.

Zuzana: Hlavně když si uděláte něco svého a chcete, aby to dobře fungovalo, tak máte daleko více práce než zaměstnanec v advokátní kanceláři. To jedete na víkend s poměrně čistou hlavou, i když jsou případy, kdy musíte jít i v sobotu či neděli do práce. Tohle je jiné.

Jak vás napadlo realizovat Taste of Prague?

Zuzana: Z advokacie jsem odešla bez plánu. Mohla jsem být půl roku doma a rozhodovat se, co budu dělat. Taste of Prague byl nějakou dobu v podstatě plán B, abych se nenudila. Jeli jsme na dovolenou do San Sebastiánu, jídlo je tam velká součást kultury. Říkala jsem si, jak je hezké, že tam si turisté vyjdou jen tak ven na jídlo. Je škoda, že u nás přijedou, jdou na památky a jedou pryč. Za dva dny mají hotovo. V San Sebastiánu jsme viděli, že někdo organizuje prohlídky restaurací, lovení ryb... No a tak jsme se inspirovali jen těmi restauracemi.

Jan: Postavili jsme si webovky a bylo.

Jak vypadaly vaše začátky, měli jste práci i Taste of Prague?

Jan: Já ano, Zuzka ne. Bylo náročnější to skloubit. Podle původních plánů nemělo Taste of Prague vůbec tak dlouho trvat, neměla se z toho stát výdělečná činnost.

Zuzana: Zpočátku to ještě šlo. Brali jsme to spíš tak, že jdeme s kamarády dvakrát týdně do restaurace, něco si ukážeme a je to super. Postupně se nám začalo dařit a stávala se z toho víc a víc práce, chtěli jsme, aby to mělo strukturu a úroveň a neřešili jsme věci okolo. Neměli jsme byznysplán ani rozpočet na jednoho člověka. Teď to vše šlape jako hodinky.

Byla pro vaše současné podnikání advokacie přínosem?

Jan: Za přínos považuji hlavně klientský servis. V tom nám advokacie dala strašně moc a je to naše velká devíza, klient musí být vážně spokojený. Pamatuji si, že když jsme byli v advokátní kanceláři a něco muselo být hotové druhý den, tak se pracovalo do noci.

Zuzana: My jsme na tohle prostředí vlastně nebyli připraveni. Teď jsme ve společnosti, kde někdo sice řekne, že to udělá "ASAP", ale je to úplně jiné "ASAP" než to právnické. V advokacii to prostě znamená, že nejdeš domů, dokud to není hotové.

Považujete Taste of Prague stále za svůj koníček?

Jan: Je to práce a to je jistě sdělení pro ty, kteří tajně přemýšlí nad tím, že jednou odejdou z práce a udělají si z vlastního hobby byznys. Ztratíte to hobby.

Zuzana: Samozřejmě ale nechceme znít, že naši práci nemáme rádi, naopak. Je to pořád hobby, ale i práce, za kterou je třeba mít byznysplán, kalkulace. Nejtěžší pro nás bylo udělat ze zábavy byznys. A to přišlo vlastně až s konkurencí. Ta nám pomohla k tomu, abychom projekt začali brát vážně.

Konkurence?

Jan: Jasně, my jsme byli první. Když mluvíme s manažery podniků, kteří jedou podle stejného konceptu, říkají, že lidé přijdou s našimi fotkami a chtějí vše vyloženě z našeho profilu. Nechci znít nabubřele, ale myslím si, že všechny gastronomické prohlídky v Praze jsou díky nám kvalitní a mají poměrně vysoký standard. My jsme ho tak nastavili a oni se s tím musí nějak popasovat.

Proč si myslíte, že máte takový úspěch?

Jan: Český turismus je propagován pouze z pohledu památek a vytváří to hrozně jednoduché klišé. Ale lidé se nevrací, jednou to viděli, to jim stačilo, a proto se musí podporovat jiný druh turistiky.

Plánujete se ještě rozrůst?

Zuzana: Velký byznys z toho udělat nechceme, i kdybychom mohli mít třeba 20 lidí, kteří by chodili s turisty po Praze. Ani to není možné v kvalitě, ve které to chceme dělat. Sama jsem na hranicích svých sil a to máme jen tři zaměstnance. Ono je i poměrně náročné zařizovat, aby se jednotlivé skupiny nepotkávaly, protože chodíme často do stejných podniků, a zároveň je dobré být skupinám nablízku, když je potřeba něco vyřešit.

A co právo? Využíváte ho někde ještě?

Zuzana: Já si myslím, že ano. Může pomoci v situacích, kdy znáte svá práva, tedy co je možné a co není. Někdy se vám ale nějaké věci od konkurence nelíbí a víte, že s tím nemůžete nic dělat.

Jako například...

Zuzana: Konkurenční společnost si nazve reklamu od Googlu jako "Taste of Prague" a přitom je to odkaz na jejich webové stránky. Vy s tím nemůžete nic dělat. Je to stále legální.

Jan: Ale víme, že pokud překročí nějakou hranici, tak to můžeme vyřešit. Už jen tím, že je upozorníme a vyzveme k tomu, ať přestanou.

Jste pracovními kolegy i partnery, jak to zvládáte?

Zuzana: Těžce. (smích) Prostě pracujete pořád. Bavili jsme se s jinými páry, které pracují spolu, jestli to zvládají oddělit, a říkaly nám, že vůbec. Že to prostě nejde. Tomu, že to někdo zvládá, nevěřím.

Jan: Člověk se od toho nemůže jen tak oprostit, přemýšlíte nad tím pořád, i na dovolené.


Zuzana Daňková a Jan Valenta

Zuzana vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po 2,5 roku koncipientské praxe v advokátní kanceláři Císař, Češka, Smutný, kde se věnovala převážně korporátnímu právu, dala přednost své lásce k jídlu. Jan začal jako překladatel v advokátní kanceláři Váňa, Pergl a Partneři, až poté překladatelství a tlumočnictví studoval. Svou diplomovou práci psal na téma právních překladů. Překládal během českého předsednictví EU, tlumočil semináře pro Justiční akademii nebo se účastnil překladů během konzultací nového soukromého práva se zahraničními soudci a právními akademiky.

Autoři: Lukáš Šikel