O návrhu novely bude nyní rozhodovat Vláda ČR
O návrhu novely bude nyní rozhodovat Vláda ČR
autor: HN – Matej Slávik

Šedesát poslanců podalo návrh novely trestního zákoníku, který by obnovil trestní čin hanobení prezidenta republiky. „V současné době jsme stále častěji svědky urážek hlavy státu, státních symbolů, avšak adekvátní ochrana zde chybí a proto je třeba onu již zmiňovanou a přetrženou kontinuitu ochrany prezidenta republiky v rovině práva veřejného opět do právního řádu začlenit,“ shoduje se 60 předkladatelů z ČSSD, ANO i KSČM..

Inspirace z historie i zahraničí

Poslanci v důvodové zprávě návrhu zdůraznili existenci zákonů, které dříve na území státu platily a sloužily k ochraně prezidenta. Byl jím například zákon z roku 1923 na ochranu republiky, který byl schválen v reakci na atentát Aloise Rašína. V trestním zákoníku z roku 1961 chránil osobu prezidenta §102 a §103.

Tyto paragrafy byly následně zrušeny Ústavním soudem a zákonem. Od té doby je ochrana poskytována stále například soudům, ale osoba prezidenta svou ochranu nemá.

Poslanci zmínili jako vhodný příklad ze zahraničí Nizozemsko, přičemž uvedli ochranu královské rodiny. Osobě, která napsala hanobný článek o královské rodině, byla na 30 dní odňata svoboda. Poslanci dále udávají, že i jiné státy mají obdobnou úpravu.

Sazby

Tresty v navrhované novele dosahují až 1 roku dle závažnosti a jejich charakter by měl být pro ostatní převážně výchovný. Novela by měla být účinná nejlépe od 1. 7. 2017, kdy začne platit i zákon o některých přestupcích, který upravuje ochranu osob úředních.

Hanobení či svoboda projevu?

Již nyní lze sledovat bohatou diskusi spojenou s navrhovanou novelou. Je totiž důležité, jakým způsobem by bylo hanobení posuzováno.

V zákoně z roku 1923 byl kult prezidenta velmi silný, v roce 1961 zase vládl komunistický režim, který si slušnost vynucoval. V současné době je však tolerance za vyřčené pravdy či nepravdy o veřejně známých osobnostech vyšší, než u ostatních lidí. V případě prezidenta, osoby, která se vyskytuje v tisku velmi často a na poli veřejného života o něm lze slyšet téměř denně, je možné předpokládat, že se budou s větší pravděpodobností vyskytovat polopravdy a nepravdy, než u jednotlivých občanů republiky.

Autoři: Lukáš Šikel